Zasklení budov je vnímáno jako značný problém. V zimě jím utíká ven nejvíce tepla ze všech stavebních konstrukcí, v létě je zase zdrojem přehřívání interiérů. Běžné jednovrstvé sklo už dávno nestačí, proto se používají izolační dvoj a trojskla a vedle toho musíme investovat do stínící techniky. Prosklené fasády jsou však na druhou stranu v módě. Stejně tak je módní vpustit do interiéru co nejvíce denního světla, navíc je to i praktické a úsporné – snižujeme tak potřebu svícení v interiéru a spoříme na energiích.
Sklo – klíčový stavební materiál
Sklo je stále jedním z nejdůležitějších stavebních materiálů v architektuře. Uchvacuje svou čistotou, transparentností a vůbec pěkným vzhledem, ovšem i různorodostí a možnostmi svého zpracování. Samozřejmě se objevují i praktické náhražky skla, které mají velice široké uplatnění. Uvést můžeme plexisklo a polykarbonát, což sou syntetické materiály, které sklo nahrazují svými unikátními vlastnostmi.Zasklení velkých ploch – skleněné fasády
Jak navrhnout zasklení fasády, aby bylo estetické, přineslo do interiéru dostatek denního světla, mělo minimální tepelné ztráty, bylo bezpečné, izolovalo hluk, v létě neumožnilo přehřívání interiéru, bylo staticky stabilní? A co víc, ohled je brán i na vliv použitých materiálů na životní prostředí, počínaje jejich výrobou. Moderní zasklení skutečně dokáže zlepšit (respektive zvýšit) kvalitu budov a jejich užívání.
Jaký má zasklení budov dopad na životní prostředí?
Sklo má tu nevýhodu, že jeho výroba je energeticky velmi náročná. Kromě spotřeby energie pak dochází i ke značným emisím do ovzduší. Dochází také k oxidaci atmosférického dusíku za vysoké teploty a vzniká oxid siřičitý, oxid uhličitý a oxidy dusíku. Z pecí je do ovzduší uvolňován i prach a malé množství kovů. Samotný výrobek – sklo – má na životní prostředí při svém užívání dopad minimální, respektive nulový. Vyjma snad jen úrazů a smrtí ptáků po nárazech do skla. Problematická je však likvidace rozbitého a starého skla, tento problém se ovšem řeší recyklací. Dnes se při výrobě skla používají střepy jako náhrada primárních surovin – cca 25 až 40% vstupního materiálu tvoří právě střepy. Střepy pocházejí z vlastní výroby, nebo jsou externího původu (nákupy, získaný odpad). Kromě toho jsou střepy využívány i k výrobě obalového skla a izolačních materiálů, třeba skelné vaty. Využíváním střepů spoří výrobci energie. Pokud je při vsázce zvýšen objem střepů o 4%, je snížena spotřeba energie na tavení o 1% na každou tunu utavené skloviny. Je tak zároveň sníženo i množství emisí do ovzduší - 1 t střepů sníží emise CO2 o 120 kg.Využití skla ve stavebnictví
Sklo ve stavebních otvorech především umožňuje dostatečný přísun přirozeného denního světla do interiéru. A právě při volbě velikosti zasklených ploch se spolu utkává touha po co největším množství světla v interiéru a strach z přílišných tepelných ztrát v objektu. V konečném důsledku jsou pak okna mnohdy minimalizována, navíc jsou použité plastové okenního profily, které zasklené plochy ještě více zmenšují. A uvnitř je i za jasného dne tma. A také panují i obavy z přílišné finanční nákladnosti zasklené fasády. V tomto případě však neplatí, že kdo „šetří, má za tři.“ Zasklení stavebních otvorů budovy by prostě mělo v první řadě zabezpečit dostatek přirozeného denního světla v interiéru. A pokud je zasklení a obvodový plášť domu správně navrženo, jsou omezeny na minimum i úniky tepla v zimě a sluneční zisky v létě. Z tohoto pohledu se jeví jako naprosto nesmyslný trend „typického středoevropského rodinného domu“ s „malinkými“ okny. Pokud si tento vůči západu zcela opačný trend srovnáte třeba s prvorepublikovým architektonickým skvostem – vilou Tugendhat, jsme jaksi o mnoho kroků zpět a více se vracíme k dobám malých tmavých kuchyní a komůrek.Čirost zasklení
Svou roli hraje v prosvětlování interiérů i čirost zasklení. S přibývající tloušťkou skla se totiž zvyšuje nejen jeho hmotnost, ale mění se i zabarvení. Chemické složení okenního skla by přitom mělo být takové, aby byl každý výrobce schopen vyrobit sklo bez výrazného barevného rozdílu. A to definuje norma ČSN EN 572. Ovšem právě základní stavební sklo má mírně zelený odstín. A ten se právě s přibývající tloušťkou skla zintenzivňuje. Proto se zvyšuje poptávka po velice čirém skle izolačního zasklení oken.
Běžné izolační dvojsklo propustí 70 až 80% světla, trojsklo 70 až 74%. Navíc samozřejmě záleží na klimatických podmínkách, denním a ročním období, stínící technice, ale i nežádoucím venkovním stínění stromy a stavebními objekty. U velkých zasklených ploch je stínící technika samozřejmě naopak žádoucí, použít však lze i zasklení, které omezí prostup tepla – protisluneční sklo. Dnes jsou nejoblíbenější čirá protisluneční skla (opatřená fólií) s nízkým odrazem světla, čili bez zrcadlového efektu. Mnohdy je ale využíváno opačného trendu – sklo je úmyslně barvené, umožňuje zrcadlový efekt, nebo je dokonce opatřeno potiskem. Používají se i různé vitráže a dlaší skleněné prvky.
I luxfery vytvoří prosklené stěny, které izolují
Luxfery dnes představují staronové řešení v moderním hávu. Lze jimi vystavět celé stěny, dokonce i části nosných stěn, lze jimi stěny či příčky pouze doplnit, mohou však být též zevnitř osvětlené světlem umělým. Luxfery lze pořídit čiré (průhledné), nebo jen průsvitné, lesklé či matné, bezbarvé i různobarevné a v různých tvarech. Ceny luxfer se dnes pohybují od cca 70 korun až do 1.000 korun za kus. Standardní rozměr jedné luxfery činí 19 x 19 x 8 cm, výjimkou však nejsou atypické rozměry a tvary.Volba luxfer však musí být vždy součástí širší architektonické koncepce budovy a jejího interiéru. Luxferami můžeme dům esteticky vyzdvihnout, nejen prosvětlit, ale i architektonicky zcela utopit a dokonce poškodit. To však platí pro jakékoli designové a materiálové řešení. Luxfery nejenže propustí světlo, ale vyhovují též parametrům tepelné a zvukové izolace, byť nejsou až na výjimky (luxfery s dutinami plněnými vzácným plynem argonem - Ag) vhodné zrovna pro pasivní domy.
Luxferami nejčastěji zdíme, kdy je ideálním pojivem takzvaná vetromalta (prášková směs inertních pojiv a syntetické gumy na vodní bázi), která je vhodná pro nesavé materiály, mezi něž sklo patří. Po rozředění s vodou vznikne hnmota s vynikající přilnavostí. Při zdění luxfer je třeba použít vymezovací křížky a dosáhnout naprosté rovinnosti horizontálních i vertikálních spár. Vymezovací křížky ve stěně zůstanou, pouze se před spárováním vylámou jejich přesahující plošky. Luxfery však lze v případě menších ploch i lepit. Použijí se speciální plastové profily, které vyplní prostor mezi jednotlivými luxferami a právě spoje se provádí lepením.
Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com