Moderní zasklení si rozumí s přírodou Zobrazit fotky zobrazit 16 fotek

Zasklení budov je vnímáno jako značný problém. V zimě jím utíká ven nejvíce tepla ze všech stavebních konstrukcí, v létě je zase zdrojem přehřívání interiérů. Běžné jednovrstvé sklo už dávno nestačí, proto se používají izolační dvoj a trojskla a vedle toho musíme investovat do stínící techniky. Prosklené fasády jsou však na druhou stranu v módě. Stejně tak je módní vpustit do interiéru co nejvíce denního světla, navíc je to i praktické a úsporné – snižujeme tak potřebu svícení v interiéru a spoříme na energiích.

Sklo – klíčový stavební materiál

Sklo je stále jedním z nejdůležitějších stavebních materiálů v architektuře. Uchvacuje svou čistotou, transparentností a vůbec pěkným vzhledem, ovšem i různorodostí a možnostmi svého zpracování. Samozřejmě se objevují i praktické náhražky skla, které mají velice široké uplatnění. Uvést můžeme plexisklo a polykarbonát, což sou syntetické materiály, které sklo nahrazují svými unikátními vlastnostmi.

Zasklení velkých ploch – skleněné fasády

Jak navrhnout zasklení fasády, aby bylo estetické, přineslo do interiéru dostatek denního světla, mělo minimální tepelné ztráty, bylo bezpečné, izolovalo hluk, v létě neumožnilo přehřívání interiéru, bylo staticky stabilní? A co víc, ohled je brán i na vliv použitých materiálů na životní prostředí, počínaje jejich výrobou. Moderní zasklení skutečně dokáže zlepšit (respektive zvýšit) kvalitu budov a jejich užívání.
Skleněná fasáda
Skleněná fasáda
Skleněná fasáda
Skleněná fasáda
Skleněná fasáda
Skleněná fasáda

Jaký má zasklení budov dopad na životní prostředí?

Sklo má tu nevýhodu, že jeho výroba je energeticky velmi náročná. Kromě spotřeby energie pak dochází i ke značným emisím do ovzduší. Dochází také k oxidaci atmosférického dusíku za vysoké teploty a vzniká oxid siřičitý, oxid uhličitý a oxidy dusíku. Z pecí je do ovzduší uvolňován i prach a malé množství kovů. Samotný výrobek – sklo – má na životní prostředí při svém užívání dopad minimální, respektive nulový. Vyjma snad jen úrazů a smrtí ptáků po nárazech do skla. Problematická je však likvidace rozbitého a starého skla, tento problém se ovšem řeší recyklací. Dnes se při výrobě skla používají střepy jako náhrada primárních surovin – cca 25 až 40% vstupního materiálu tvoří právě střepy. Střepy pocházejí z vlastní výroby, nebo jsou externího původu (nákupy, získaný odpad). Kromě toho jsou střepy využívány i k výrobě obalového skla a izolačních materiálů, třeba skelné vaty. Využíváním střepů spoří výrobci energie. Pokud je při vsázce zvýšen objem střepů o 4%, je snížena spotřeba energie na tavení o 1% na každou tunu utavené skloviny. Je tak zároveň sníženo i množství emisí do ovzduší - 1 t střepů sníží emise CO2 o 120 kg.
Bohatě prosklená budova
Bohatě prosklená budova
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří

Využití skla ve stavebnictví

Sklo ve stavebních otvorech především umožňuje dostatečný přísun přirozeného denního světla do interiéru. A právě při volbě velikosti zasklených ploch se spolu utkává touha po co největším množství světla v interiéru a strach z přílišných tepelných ztrát v objektu. V konečném důsledku jsou pak okna mnohdy minimalizována, navíc jsou použité plastové okenního profily, které zasklené plochy ještě více zmenšují. A uvnitř je i za jasného dne tma. A také panují i obavy z přílišné finanční nákladnosti zasklené fasády. V tomto případě však neplatí, že kdo „šetří, má za tři.“ Zasklení stavebních otvorů budovy by prostě mělo v první řadě zabezpečit dostatek přirozeného denního světla v interiéru. A pokud je zasklení a obvodový plášť domu správně navrženo, jsou omezeny na minimum i úniky tepla v zimě a sluneční zisky v létě. Z tohoto pohledu se jeví jako naprosto nesmyslný trend „typického středoevropského rodinného domu“ s „malinkými“ okny. Pokud si tento vůči západu zcela opačný trend srovnáte třeba s prvorepublikovým architektonickým skvostem – vilou Tugendhat, jsme jaksi o mnoho kroků zpět a více se vracíme k dobám malých tmavých kuchyní a komůrek.

Čirost zasklení

Svou roli hraje v prosvětlování interiérů i čirost zasklení. S přibývající tloušťkou skla se totiž zvyšuje nejen jeho hmotnost, ale mění se i zabarvení. Chemické složení okenního skla by přitom mělo být takové, aby byl každý výrobce schopen vyrobit sklo bez výrazného barevného rozdílu. A to definuje norma ČSN EN 572. Ovšem právě základní stavební sklo má mírně zelený odstín. A ten se právě s přibývající tloušťkou skla zintenzivňuje. Proto se zvyšuje poptávka po velice čirém skle izolačního zasklení oken.
Zasklení najde uplatnění i v interiéru
Zasklení najde uplatnění i v interiéru
Bohatě prosklená budova
Bohatě prosklená budova
Běžné izolační dvojsklo propustí 70 až 80% světla, trojsklo 70 až 74%. Navíc samozřejmě záleží na klimatických podmínkách, denním a ročním období, stínící technice, ale i nežádoucím venkovním stínění stromy a stavebními objekty. U velkých zasklených ploch je stínící technika samozřejmě naopak žádoucí, použít však lze i zasklení, které omezí prostup tepla – protisluneční sklo. Dnes jsou nejoblíbenější čirá protisluneční skla (opatřená fólií) s nízkým odrazem světla, čili bez zrcadlového efektu. Mnohdy je ale využíváno opačného trendu – sklo je úmyslně barvené, umožňuje zrcadlový efekt, nebo je dokonce opatřeno potiskem. Používají se i různé vitráže a dlaší skleněné prvky.
Velké okenní plochy
Velké okenní plochy
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří
Když se na prosklení budovy nešetří

I luxfery vytvoří prosklené stěny, které izolují

Luxfery dnes představují staronové řešení v moderním hávu. Lze jimi vystavět celé stěny, dokonce i části nosných stěn, lze jimi stěny či příčky pouze doplnit, mohou však být též zevnitř osvětlené světlem umělým. Luxfery lze pořídit čiré (průhledné), nebo jen průsvitné, lesklé či matné, bezbarvé i různobarevné a v různých tvarech. Ceny luxfer se dnes pohybují od cca 70 korun až do 1.000 korun za kus. Standardní rozměr jedné luxfery činí 19 x 19 x 8 cm, výjimkou však nejsou atypické rozměry a tvary.

Volba luxfer však musí být vždy součástí širší architektonické koncepce budovy a jejího interiéru. Luxferami můžeme dům esteticky vyzdvihnout, nejen prosvětlit, ale i architektonicky zcela utopit a dokonce poškodit. To však platí pro jakékoli designové a materiálové řešení. Luxfery nejenže propustí světlo, ale vyhovují též parametrům tepelné a zvukové izolace, byť nejsou až na výjimky (luxfery s dutinami plněnými vzácným plynem argonem - Ag) vhodné zrovna pro pasivní domy.

Luxferami nejčastěji zdíme, kdy je ideálním pojivem takzvaná vetromalta (prášková směs inertních pojiv a syntetické gumy na vodní bázi), která je vhodná pro nesavé materiály, mezi něž sklo patří. Po rozředění s vodou vznikne hnmota s vynikající přilnavostí. Při zdění luxfer je třeba použít vymezovací křížky a dosáhnout naprosté rovinnosti horizontálních i vertikálních spár. Vymezovací křížky ve stěně zůstanou, pouze se před spárováním vylámou jejich přesahující plošky. Luxfery však lze v případě menších ploch i lepit. Použijí se speciální plastové profily, které vyplní prostor mezi jednotlivými luxferami a právě spoje se provádí lepením.

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com
Luxfery
Luxfery
Luxfery
Luxfery