Mungo fazole jdou s lidstvem bok po boku již od dob zrození zemědělství. Vedle osmi základních levantských neolitických plodin zdomácněly v Číně hned po rýži přibližně 3000 let před naším letopočtem spolu se sójou a azuki. Pochází však zřejmě z Indie a je dost pravděpodoné, že jsou využívány mnohem déle.
Mungo fazole je obecné pojmenování semene rostliny s názvem vigna zlatá. Říká se jí též vigna mungo a fazole mungo (Vigna radiata, syn. Phaseolus aureus Roxb., Phaseolus radiatus, Vigna mungo var. Aureus).
Vigna zlatá je jednoletá teplomilná rostlina z čeledi bobovité (Fabaceae), která je dnes pěstována především v Číně a Thajsku. Lze ji však pěstovat i u nás. Semena této luštěniny jsou malá, v průměru mají cca 5mm, jejich barva je olivově zelená nebo nažloutlá až červená. Svou chutí připomínají nám dobře známý hrášek. Semena se konzumují syrová, vařená anebo naklíčená. U nás je běžně koupíte v obchodech se zdravou výživou, ale i v supermarketech. Buďto celá, loupaná anebo půlená.
)
První záznam o klíčcích a výhoncích rostlin jako součásti lidské stravy
První zmínka o konzumaci naklíčených fazolí mungo pochází z období kolem roku 3000 př. n. l. z Číny. A zároveň jde o první záznam o klíčcích a výhoncích rostlin používaných jako součást potravy člověka. Fazole mungo však zřejmě pochází z Indie, odkud se rozšířila do východní a střední Asie, ale i Afriky a nakonec i do Evropy a vůbec zbytku světa. Často se přitom fazole mungo zaměňují se sójou a také se jim nesprávně říká zelená sója.
Rod vigna zahrnuje 100 až 150 druhů, ketré rostou v tropech po celém světě. Dříve byl tento rod také spojován s rodem fazol (Phaseolus). Pojmenován je po Dominicu Vignovi, italském profesoru botaniky v Pise, který žil v 17. století.
)
Popis vigny zlaté
Vigna zlatá je rostlina keříčkového vzrůstu s plazivými výhonky. Dorůstá výšky až 0,9 metru (někdy dokonce až téměř 1,5 m) a celá rostlina je pokryta drsnými chlupy (trichomy). Její střídavé listy vejčitého tvaru se špičkou jsou trojčetné a dlouhé až 7 cm. Vigna zlatá kvete žlutozelenými květy uspořádanými ve stažených hroznech vyrůstajících na koncích výhonů nebo z paždí listů. Plodem je hnědý válcovitý lusk dlouhý 5 až 18 cm, který je též porostlý trichomy. Lusk obsahuje semena soudečkovitého tvaru o velikosti cca 0,5 cm. Semena mají barvu olivově zelenou, žlutou nebo načervenalou a sklízí se dva až čtyři měsíce od výsevu.
)
Pěstujte ve skleníku a fóliovníku
A právě fakt, že jde o rostlinu jednoletou a poměrně rychle rostoucí, nahrává možnosti vypěstovat si vlastní fazole mungo i v našich zahradách. Ostatně třeba i mnoho teplomilných letniček je tropického či subtropického původu. Bude nám stačit dobře propustná půda chudší na živiny. Ideální ale bude skleník či fóliovník, venku bychom si pak za chladnějších dní měli vystačit s přikrýváním netkanou textilií.
Na venkovních nechráněných záhonech se však sklizně dočkáme pouze v nejteplejších oblastech naší země. Délka vegetační doby odpovídá především panujícím teplotám. A pokud v létě přijde nějaký ten studenější týden, máme problém. Lusky se sice vytvoří, ale semena nedozrají. Pro vyšší výnos potřebujeme delší vegetační dobu.
)
Příprava fazolí mungo
Fazole mungo jsou bohatým zdrojem vápníku, hořčíku, železa, kyseliny listové, bílkovin, draslíku a vlákniny. Připravujeme je tak, že je necháme alespoň několik hodin namočené ve vodě (nejlépe přes noc), pak je můžeme vařit nebo nechat naklíčit. Před vařením se doporučuje vodu, ve které jsme semena máčeli, slít a fazole vaříme v čerstvé vodě. Odstraníme tak látky způsobující nadýmání. Solíme zásadně až po uvaření, protože vařením v osolené vodě by tyto fazole ztvrdly. Stinnou stránkou však je, že právě vařením fazole ztrácí množství cenných látek, proto je lepší je pojídat syrové anebo ještě lépe naklíčené a opět syrové.
)
Klíčení, ideální způsob přípravy, pradávný rituál
A skutečně je nejčastějším způsobem přípravy fazolí mungo jejich klíčení. Je však třeba koupit semena celá, neloupaná. Necháme je přes noc namočená ve vodě při pokojové teplotě, poté semena znova propláchneme a necháme ve vlhku klíčit dva až tři dny. Stále je přitom proplachujeme čistou vodou (alespoň dvakrát denně), čímž předcházíme plísním a hnilobě. Fazole jsou připravené ke konzumaci, pokud jsou klíčky dlouhé cca 2 cm. Konzumovat však můžeme semena i dříve. Klíčení musíme ukončit dříve, než se objeví kořínky, jejichž tvorbou začnou fazole ztrácet živiny. Před konzumací je třeba naklíčené fazole opět propláchnout čistou vodou. Snadno je pak udržíme i v lednici v uzavíratelné dóze, déle jak týden je ale neskladujte. Syrové klíčky budou chutnou a zdravou součástí salátů a různých asijských pokrmů.
)
Ideální pro veganské jídelníčky
Asijské restaurace se bez těchto fazolek rozhodně neobejdou a je až s podivem, že jsou u nás teprve objevovány. Možná nás odrazuje potřeba klíčení fazolek, v Asii však jde o pradávný rituál. Vyloženě jsou fazole mungo ideální potravinou pro veganské jídelníčky, vláknina čistí naše střeva jako kartáč, vymetá ze střev nepříznivé usazeniny a snižuje vstřebávání cholesterolu ze střev. Důležitý je též vysoký obsah antioxidantů, ale třeba i chlorofylu v klíčcích, nesoucího navázaný kyslík. A ten je důležitý pro našemu trávení prospěšné bakterie.
)
