Někdo se hydroponie bojí jako čert kříže, jedni varují, jiní, vyloženě škarohlídi, nenechají na hydroponii nit suchou. Přitom byla známa již ve starém Egyptě a v období antickém. A je to vlastně i logické. Lidé si prostě nemohli nevšimnout, že květiny vydrží ve vodě déle a některé v ní začnou zakořeňovat. Stejně jako si nemohli nevšimnout, že právě voda je základním předpokladem života, a že mnohé rostliny rostou výhradně jen ve vodě či z vody, rostliny vodní a bahenní. Jak je to tedy s dnešní hydroponií? Může být i škodlivá anebo jde o plané obavy?
Prastaré hydroponické metody
Hydroponické pěstování rostlin se vyvíjelo velmi dlouho, pak se na něj na nějakou dobu vlastně zapomnělo, i když ne úplně a naplno nastoupilo až poslední desetiletí. Za první hydroponické systémy můžeme považovat babylonské zahrady v době antiky, ale třeba i aztécké plovoucí zahrady v Mexiku (tzv. činampy). Využívali zde nepřetržitého zaplavování vodou a díky tomu mohli pěstovat potraviny po celý rok. Stejně tak jsou známé první náznaky hydroponie ze starého Egypta. Našly se egyptské hieroglyfy, které popisují pěstování rostlin ve vodě. Název metody je navíc pravděpodobně odvozen od řeckého slova hydor (voda) a jména bohyně zahrad Pomony.
)
První novodobé pokusy s hydroponií
Ovšem moderní hydroponické systémy mají své základy až v 19. století. První písemný záznam o pěstování pozemních rostlin v bezpůdním médiu je ale zřejmě již od Francise Bacona. Najdeme jej v jeho knize Sylva Sylvarum publikované v roce 1627.
A první novodobý pokus pěstovat rostliny ve vodních roztocích bez půdy je v západním světě přisuzován Johnu Woodwardovi (1661-1728), profesoru lékařství na Grashamově koleji v Londýně. Ten totiž referoval v roce 1699 o vlastních pokusech tohoto druhu. Pěstoval zahradní mátu nejprve v dešťové vodě, pak ve vodě z Temže a nakonec v kalné vodě z nějakého kanálu v Hyde parku, do které ještě přimísil prsť.
Stanovil váhu pokusných rostlin při zasazení a při vyjmutí z pokusných nádob. Pozorováním a naměřenými výsledky pak došel k závěru, že rostlinná hmota se netvoří z vody, ale z určitých látek obsažených v půdě. Největšího přírůstku rostlinné hmoty totiž dosáhly rostliny ve třetí nádobě, tedy v nádobě s největším množstvím nečistot.
A tento princip byl později jen potvrzen. Bez živin to nejde. Současným paradoxem však je, že běžně necháváme sazeničky svých oblíbených pokojovek zakořeňovat v pouhé vodě. Zdání však klame. Rostliny sice časem pustí v mineralizovaném vodním roztoku kořeny, které poměrně rychle naplní použitou nádobu a také nadzemní část rostlin začne brzy růst.
Jednoduše proto, že pitná voda obsahuje minerální látky a dokonce i dusičnany. V destilované vodě by nám nevyrostlo nic. A právě tyto minerální látky mohou určitou dobu stačit při fotosyntetické reakci nezbytné k tvorbě stavebních látek rostlin. ALE POUZE URČITOU DOBU! Rostliny později vyžadují upevnění kořenů (keramzit, kamínky, … ) a živný roztok. Plus samozřejmě sluníčko kvůli fotosyntéze a teplo.
)
V letech 1865 – 1895 pak prováděli své pokusy s pěstováním ve vodě vědci Julius von Sachs a Wilhelm Knop. Ti pěstovali rostliny metodou, kterou bychom nyní považovali za DWC (deep water culture = hluboká vodní kultura). V té době se říkalo a psalo “roztoková kultura”. Dokonce i dnes někteří pěstitelé tento výraz používají. Obzvláště pěstitelé konopí. Tohoto konopí, které může mít až tak vysoký obsah THC, že u citlivých jedinců způsobí dlouhodobou konzumací až schizofrenii, nejméně pak silnou paranoiu.
První skutečné a úspěšné hydroponické systémy se však objevily až ve 30. letech minulého století. Stojí za nimi prudký rozvoj americké ekonomiky a následná ekonomická krize. Za druhé světové války pak dr. Gericke, americký průkopník hydroponie působící v americké Kalifornii, své hydroponické systémy ze 30. let upravil tak, aby mohl dodávat čerstvou zeleninu vojákům.
Hydroponie pro komerční účely je velmi mladá
Pro vyloženě komerční účely začaly vznikat první hydroponické systémy až v 70. a 80. letech 20. století. A dnes? Prudký rozmach hydroponie došel tak daleko, že je vyvíjena jako jedna z možností, jak zajistit astronautům čerstvé potraviny během expedice na Mars. Jak to však s dosavadními pokusy ohledně přežití na Marsu dopadlo, dobře víme. Velmi neslavně. Ve světě však dnes nejsou výjimkou ohromné skleníky či haly, kde je produkováno například neskutečné množství hydroponicky pěstované zeleniny, ale i jahod a jiných plodin. Hydroponicky pěstované plodiny jsou zcela čisté, neexistuje možnost ušpinění hlínou. A například hydroponicky pěstovaný salát nemá zdola zahnívající listy, pod kterými by se ukrývali slimáci a jiní škůdci. Hydroponicky pěstované rostliny přitom vyžadují minimum lidské péče, jde proto o pěstování minimálně finančně nákladné. I když…
)
Moderní hydroponické systémy, základní metody jsou 2
V každém případě dnes pomocí hydroponie dosahujeme znatelně lepší úrody (vyšší i kvalitnější) než při běžném pěstování v zemině a substrátech. Hydroponie je způsobem pěstování rostlin bez pěstebního substrátu, kdy veškeré živiny jsou rostlinám dodávány ve vodě, tedy média, kterému pak říkáme živný roztok. Rozlišujeme dva hydroponické systémy, za prvé ten skutečný, kdy není třeba pro pěstování rostlin jakéhokoli substrátu (NFT, aeroponické systémy) a za druhé hydroponické systémy s využitím pěstebního média (minerální vata, jílové kuličky – např. keramzit, perlit či seramis, štěrk, kuličky polystyrenu a další materiály). Jinak hovoříme o takzvaně otevřených a uzavřených hydroponických systémech.
)
Otevřené pěstební systémy se označují jako "run-to-waste" (doslova odtékání do odpadu), kdy ke kořenům je průběžně přiváděn čerstvý živný roztok, tedy voda s živinami. A ten původní odtéká pryč a již se dál nepoužívá. V otevřených systémech se nejčastěji používá médium, ve kterém rostou kořeny rostlin. Tyto systémy jsou blízké přírodě, kde to vlastně funguje stejně. Voda spolu se splavovanými živinami stále přitéká a odtéká, přičemž je rostlinami roztok spotřebováván a zbytek odteče. Při hydroponii se využívají malé květináčky, jakési košíky s inertním (neživým) médiem, které kotví kořeny rostlin. Tyto nádoby jsou vkládané do jakýchsi trubek (či jiných nádob) s živným roztokem, kde jsou kořeny ponořené jen částečně, aby mohly zároveň i dýchat. Dalším způsobem je zavlažování kapilárami a kapkovou závlahou, kdy je inertní materiál vkládán do plných květináčů s otvory ve dně a podmiskami. Ke kořenům rostlin je v obou případech stále přiváděn cirkulující živný roztok, hovoříme proto o systémech cirkulačních.
)
Oproti tomu v uzavřených neboli recirkulačních systémech není použitý živný roztok odváděn, nýbrž je k rostlinám přiváděn opakovaně. Při tomto pěstování se nepoužívá žádné inertní médium, případně jen takové, které zadržuje poměrně málo vlhkosti. Dokonce existují systémy (např. bubblery), kdy kořeny jsou stále v nádobě se stejným roztokem.
Oba systémy, otevřený i uzavřený, mají své přednosti i stinné stránky. Pěstitel se přitom vždy musí rozhodnout podle svých zkušeností a možností.
)
| Systém run-to-waste | Systém recirkulační hydroponie | |
| Přednosti | stálý přísun čerstvého roztoku s optimálním pH a EC | nemusíme stále připravovat čerstvý živný roztok |
| dokonalá kontrola nad živinami | kořeny mají stálý přísun živin | |
| můžeme použít i méně kvalitní tvrdší vodu, tedy vodu obsahující více minerálů | ||
| Nevýhody | vyšší spotřeba hnojiv | roztok je třeba stále monitorovat a upravovat EC a pH |
| je třeba zajistit odtok starého roztoku a připravovat stále čerstvý | snáze se šíří nemoci |
Dobře, ale kde je tedy problém? Rizika? Nebezpečí?
Rizika se ukrývají v jediném, totiž ve správném dávkování hnojiv. To se však týká i tradičního pěstování v záhonech a mobilních nádobách. Obecně platí, že je lepší hnojit méně než více, to však můžeme dělat leda tak u okrasných rostlin. Pěstitelé zeleniny, jahod a jiných plodin včetně například in-doorového pěstování konopí moc dobře vědí, že hnojení prostě musí být optimální, přesně vypočítané. Nadměrné množství dusičnanů v produkci stejně jako některých minerálů je nebezpečné a nepřípustné jak pro samotné rostliny, tak pro konzumenty. Jinak je ale minimalizována spotřeba vody, hnojiv i času. Prostě po všech stránkách ušetříme, tedy kromě jediného, pořízení samotného systému je drahé.
)
Všechny ostatní problémy hydroponie jsou a) pocitové, tedy jde o záležitost osobního přístupu a za b) odborné (pokud hydroponii nezvládnete, máte zcela po úrodě). Jde tedy o přístup a zkušenosti. Hydroponické pěstování je jednoduše jiné, ztrácí kouzlo zahradničení na zahradě, pravidelné péče o záhony a půdu, to vše je náhle pryč. Neexistuje to. Hydroponická pěstírna je vlastně laboratoř, nikoli zahrádkářova chlouba. A je to skutečně věda. Na druhou stranu však se získanými zkušenostmi ušetříme spoustu času, který by vyžadovalo tradiční pěstování. A tento čas můžeme věnovat něčemu jinému. Fungující hydroponický systém nám prostě v průměru nezabere více jak několik minut denně. Není to však zadarmo. Takové zařízení musíme předně zakoupit a nechat nainstalovat a zprovoznit. A to může představovat podle plánovaného rozsahu pěstování opravdu balík peněz. Když pak selžeme, je to jako bychom si pořídili drahé auto a rozbili ho za prvním rohem. Ne, v tomto případě sice nezničíme hydroponický systém (auto), ale sadbu či osiva. A to také něco stojí. Navíc bude úroda nulová. A pak je tu ještě jedno ale, zastánci hydroponie a organičtí zahradníci jsou dosud vlastně úhlavní nepřátelé. Prostě na nože. I když důvod neexistuje. Například hydroponií by konkrétní pěstitel mohl nahradit výpadek organických výpěstků způsobený třeba počasím či škůdci a naopak. Rozum však v tomto případě zatím nevítězí. Tedy kromě kruhů vědeckých.
Zdroj: pestujtejednoduse.cz, wikipedia.org, canna-cz.com, conserve-energy-future.com, baywaterfarms.com, ČESKÉSTAVBY.cz
)
