Počátkem roku proběhla médii zpráva, že třídění kovových obalů, zejména plechovek od nápojů, prošlo revolucí. Můžete je totiž házet do žlutých kontejnerů na plasty. Neplatí to ale všude…
„Od března roku 2030 je zakázáno spalovat jakýkoli rostlinný materiál včetně suchého palivového dřeva, dřevěného uhlí a jiných hmot rostlinného původu, pokud jsou kontaminované jakýmikoli chemikáliemi.“ V překladu do praxe znamená litera novely zákona o ochraně ovzduší, že nesmíme spalovat vůbec nic, protože nějak kontaminované je úplně všechno. Smějete se? Proč ne, ale ono to k smíchu až tolik není, byť jde samozřejmě v tomto sdělení o záměrnou fikci. Plíživě jsou osekávána naše práva, až mohou být useknuta zcela.
V roce 2023 se v ČR vytřídilo zhruba o 6,5 tisíce tun skla méně než v roce 2022. A to je rozhodně škoda. Ne že bychom my Češi netřídili jako diví, vlastně v tom patříme v Evropě k nejlepším, jenže právě sklo patří při třídění k nejdůležitějším surovinám. Sklo se totiž jako obalový materiál dá používat opakovaně, zachovává chuť i nutriční vlastnosti potravin a je možné ho recyklovat na 100 %. Nové skleněné obaly přitom mohou obsahovat až 90 % použitého (recyklovaného) skla.
Od ledna 2026 by se měl zásadně změnit způsob nakládání s plastovým odpadem v Česku, ale i s plechovkami od nápojů. Místo do popelnic budeme nosit PET lahve a plechovky zpátky do obchodů. Vláda schválila ve čtvrtek 10. října novelu tzv. obalového zákona.
Klukovské sny o tom, že se staneme popeláři, rychle vyprchají. Nejspíš proto, že profese popeláře není ve společenském žebříčku řazena zrovna vysoko. Přesto by bez nich nedokázalo žádné sídlo fungovat dlouho. A naplánovat trasu svozu odpadů? Oříšek pro chytré mozky.
Než naplno udeří vánoční svátky, nastane čas ještě na jednu malou katastrofu. Předsváteční úklid. Ona je to sice aktivita všeobecně prospěšná, je dobře si udělat ve věcech pořádek, než si domů nanosíme další. Chybovat ale můžeme třeba s tím, kam ten nepořádek vlastně vyneseme. Typicky u skla, které vlastně sklem není.
Současný pojem recyklace má mnoho podob. Jednou z nich je podoba grafická, tedy reklamní, marketingová. Zelené logo na plastovém obalu výrobku a vše je na první pohled v pořádku. Tento obal se snadno zrecykluje. Nemusí to tak ale být. Ona vůbec problematika recyklace často jen formuluje plané sliby a ulehčuje našemu svědomí bombardovanému pocity viny, jaké jsme se dopustili na přírodě. Nic víc. Přesto však má třídění odpadu a jeho recyklace ohromný smysl. Když v třídění vytrváme, časem zmizí i zhoubné nádory byznysu s odpadem. A ten, který zůstane, bude dávat smysl. Možná jsem jen zbytečný optimista, ale jinou cestu prostě nevidím.
Přecpaná půda je rizikem jak pro samy naskladněné věci, tak i pro požární bezpečnost. Záruka přežití pod střechu odložených je minimální, zatímco to, že se v případě nehody stanou palivem pro oheň – potažmo krmivem a domečky pro hlodavce, je skoro jisté.
Elektrozařízení jsou běžnou součástí našich životů stejně jako voda, vzduch, potraviny a potřeba tepla. Ve svých domovech, na pracovištích i ve veřejném prostoru na ně narážíme doslova všude. Každé elektrozařízení však doslouží a pak se s ním mohou stát dvě věci. Za prvé se může stát rizikem pro životní prostředí i lidské zdraví anebo za druhé zamíří s naší pomocí na místo zpětného odběru, kde je odpad tříděn a posílán k recyklaci.
Bioplasty s sebou přináší vítaný příslib inovace zažité a poněkud špinavé technologie, vyšší recyklovatelnosti a údajně i nemalé šetrnosti k životnímu prostředí. Když se ale na ně podíváme víc zblízka, zjistíme, že moc štěstí s nimi nejspíš neuděláme.
Krátký výlet do nedávné minulosti nikdy neuškodí. Zvlášť když jde o připomenutí, jak významný přínos pro lidstvo představovalo začlenění plastů. A jak neslavně to s nimi - nebo spíš s námi - dopadlo. Možná by to pomohlo ochladit ono velké nadšení, které teď panuje okolo zavádění bioplastů.
Často se dopustíme chyby, kdy se snažíme páchat dobro. A platí to pro třídění po-vánočního dopadu, který se nám doma během svátků nastřádá. Kam s ním, aby byla újma na životním prostředím co nejmenší? Inu, většinou do těch správných kontejnerů.
Senát schválil 10.8. zákon zakazující jednorázové plasty v České republice. V úterý 16. srpna pak návrh zákona podepsal i prezident Miloš Zeman, přičemž podepsal i novelu, která nařizuje výrobu plastových lahví z recyklátu. Nový zákon by měl vstoupit v platnost již od poloviny podzimu letošního roku, tedy do dvou měsíců.
Svátky klidu, pokoje, míru. Čas radosti a štěstí ze setkání, vzácné okamžiky společně strávené s blízkými lidmi, chvíle obdarování. A když se povzneseme nad to jiskřivé kouzlo? Vánoční svátky jsou také dobou, kvůli které přetížíme svůj rozpočet do extrémů, rozcupujeme vlastní kalorické tabulky a vyprodukujeme neuvěřitelnou spoustu odpadků.
Nelegální ukládání odpadů, tzv. černé nebo divoké skládky, jsou prazvláštním výsledkem univerzálního spojení lidské hlouposti a lenosti. I když se tenhle fenomén může zdát zločinem bez oběti, neškodné rozhodně nejsou. Co dělat, když na takovou někde venku narazíte? Nebo když taková vzniká na vašem pozemku?
Není třeba znovu objevovat Ameriku a experimentovat. Funkční systém separovaného sběru, třídění a recyklace už máme. Spíš je záhadou, proč ho tedy nevyužíváme všichni. Skladovat staré elektrospotřebiče a akumulátory je spíš ke škodě, a jinde z nich ještě může být užitek.
Zarputilí vyznavači bezodpadového způsobu života dokázali, že se roční odpad jejich domácnosti vešel do zavařovací sklenice. Nemusíte se však nutně držet až takto extrémní snahy o ekologický život. Cení se každý malý krok, který uděláte.
S tříděním odpadu je samozřejmě třeba začít již doma. Vysypat před řadou sběrných nádob domovní odpad a zde jej roztřídit, je opravdu nesmysl. Obce a města řeší tuto potřebu různými způsoby, princip je však vždy stejný resp. obdobný.
Výzkumná agentura STEM/MARK se po dvou letech rozhodla ověřit, zda dochází k vývoji v tom, jak Češi třídí odpad, nebo zda se posouvají bariéry, které v třídění odpadu brání.
Jak se po Vánocích, nejčastěji po Třech králích, zbavit opadávajícího řezaného stromku, abychom nadělali co nejméně nepořádku?
