Nejčastější špatné návyky při uklízení. Netrpíte jimi také?

• Že méně je někdy více při úklidu domácnosti úplně neplatí. Čisticích prostředků, když už je používáte, se má dávat „tak akorát“, podle návodu. Menší množství nefunguje, jak by mělo. A větší koncentrace neznamená více čistoty. Jen více práce s roztíráním, mastný film a povrch se zanechanými rezidui čisticích prostředků, na němž se usazují nečistoty. Méně i více čisticích prostředků, než je v návodu, znamená vyhazovat zbytečně peníze.

• K tomu, aby čisticí prostředky dobře fungovaly, musí být správně skladovány. Peroxid vodíku nebo chlorové bělidlo ztrácejí svou účinnost, když jsou vystaveny slunečnímu záření. Jiné, včetně rozpouštědel, jako je alkohol nebo aceton, jsou hořlavé, takže je třeba je uchovávat v těsně uzavřených nádobách mimo dosah tepla a světla. Řada prostředků vyčpí, vyvětrá, sedimentuje. Zkrátka ztrácí svou účinnost, protože mají omezenou dobu spotřeby. A určitě se nevyplácí doplňovat poloprázdné lahvičky a slévat zbytky dohromady.

• Čištění je jedna věc, ovšem čistota onoho čisticího náčiní druhá. Je to paradox, ale čištění hadříků, houbiček, stěrek, smetáků a vysavačů – které při uklízení rutinně používáme - se většinou věnuje jen minimální péče. Přitom právě na tom, jak jsou tyhle nástroje čisté, závisí čistota okolí. Čisticí náčiní je třeba – nepřekvapivě – udržovat v čistotě. A průběžně tenhle arzenál pomůcek obměňovat. Jinak neuklízíme, jen stěhujeme bakterie místa na místo.

• Nejste koncepční. Co to znamená? Klasickým příkladem může být to, když umyjete podlahu v místnosti, ale pak po ní musíte desetkrát projít, než zaschne. Protože jste si tam něco zapomněli. Být nekoncepční je, když vysajete v celé domácnosti, a teprve pak se pustíte do utírání prachu. Když otřete parapety oken, a pak začnete přesazovat květiny. Mít ucelený plán, představu o tom, jaké úkony úklidu – a v jakém pořadí – je budete realizovat, je pro úspěch základní.

• Chyba dvojitá, ale vlastně jednotná. Týká se načasování, naplánování úklidu. Zkrátka byste neměli začít uklízet, když máte málo času. Pokud vám nějaký úkon trvá odhadem patnáct minut, a vy na něj máte jen pět, neměli byste se do něj pouštět. Odcházet od rozdělané práce se nemá, polovičatý výsledek je horší než žádný. A ta druhá související část? Trpíme jí skoro všichni. Neuklízíme průběžně, ale až tehdy, kdy je toho moc. Uklízet by se nemělo až tehdy, kdy nás lavina nepořádku zavaluje. Je to depresivní.

• A pak je tu ještě pár drobností. Při úklidu toalety a koupelny se pestrost volby čisticích prostředků vyplácí. Proč? Řekněme, že nějaká bakteriální potvůrka je vůči čisticímu prostředku typu A odolná. Takže pro ni podlaha vytřená takovým přípravkem není bariérou. Pokud ale okolí vyčistíte i prostředkem typu B, už narazí. Nejde o to přípravky převrstvovat, ale spíše vytvářet pásma.
• Že jeden jim všem vládne? To možná platilo v Pánu prstenů, ale ne během úklidu. Nikdy nepoužívejte ten samý hadr nebo utěrku na celý úklid. Ať má každý pokoj, každá místnost ten svůj. Že to zní jako zbytečnost? Inu, když to domyslíte, jak asi čistá může být podlaha v dětském pokoji, když ji stíráte tím samým hadrem, jako podlahu na toaletě?
• Koupelnové závěsy necháváte zatažené, dvířka do sprchového koutu necháváte otevřená? Chybička, která se vám může vrátit v podobě plísní a vysráženého vodního kamene na dlaždicích. Správně mají být roztažené a dvířka zavřená (s malou větrací mezerou), právě proto, aby mohly dobře prosychat. Vzduch musí cirkulovat, nebo se vysrážená vlhkost změní na problém s plísní. Věšet použité ručníky a nenechávat je na podlaze je taky klasika. Která ale láká rybenky.
• Uklízení není jen o tom, co děláme – ale také o tom, co neděláme. Jednou z těch věcí, které bychom si mohli odpustit je, že dovolíme akumulaci papírů a tiskovin. Však víte sami: přijatá pošta, složenky, denní tisk, přáníčka, nákupní seznamy, letáky. Je třeba na ně mít předurčené odkládací místo, a aspoň jednou týdně je pořádně probrat. Vyhnete se tím tomu, že vás papíry pohltí – a že při úklidu impulzivně vyhodíte do koše nějaký potřebný dokument.
• A co ještě nedělat? Je chybou neustýlat – pomačkané peřiny jsou rejdištěm pro roztoče. Je chybou nevětrat a nepouštět si domů sluneční světlo (to totiž přirozeně UV paprsky desinfikuje). Je chybou nechávat špinavé nádobí ve dřezu do dalšího dne (láká to škůdce a hmyz). Není ani trochu dobrý nápad chodit doma ve venkovních botách anebo nepřehledně skladovat a vrstvit zásoby v ledničce, spíži, bez ohledu na dobu spotřeby.
• Poslední bod mezi nedostatky a špatnými návyky uklízení? Nepřiměřenost zvolených prostředků. Tam, kde se dá prach setřít utěrkou, netřeba startovat tank. Toaleta se dá vydrhnout štětkou, netřeba chemických tablet. Odpady se dají prošťouchnout zvonem anebo propláchnout vařící vodou, nemusíte hned nasazovat chemického krtka. Ta nejrazantnější řešení, obvykle spojená s nepřiměřeně koncertovanými čisticími prostředky, sice usnadňuje úklid, ale většinou snižuje životnost toho, co tak agresivně čistíme.

Zdroj: TheSpruce.com