Po tom prosincovém shonu, který teď většina z nás ještě rozdýchává, to chce trochu uvolňující a nadnesené téma. Třeba zdůvodnění, proč se domácnost nevyplatí uklízet. Také úklidy nesnášíte? Pak vám přinášíme argumenty, proč máte vlastně pravdu.
Kolik že těch úklidů za posledních pár týdnů vlastně bylo? Určitě jeden velký předvánoční, po něm pak druhý menší. Posváteční, spojený s vynášením odpadků zpod stromečku. Svatoštěpánské návštěvy a koledníci, ti také chtěli vidět naklizeno. Pak taky ještě jednou vygruntovat před novoroční oslavou, zvlášť jestli jste čekali hosty. A nesmíme zapomenout na poslední úklid, který byl prvním velkým úklidem letošním. Přitom kdo třeba nechtěl celou domácnost urovnávat nárazově, najednou, ten nejspíš uklízel průběžně celý prosinec.
)
Proto taky nechceme slyšet v lednu o nějakém dalším uklízení ani slovo. Máme úklidů plné zuby. Takže proč se nevyplatí uklízet? Ne nutně jen proto, že je to otrava a nemá to cenu – nepořádek se udělá stejně. Uklízení je totiž svým paradoxním způsobem z hlediska zdraví a hygieny docela škodlivé.
)
Postele stelete kvůli roztočům
Začneme tím, čím většina lidí začíná den. Stlaním postele. Na srdce nám to kladla už maminka, když jsme byli malí. A pokud jste náhodou prodělali základní vojenskou službu, tak už umíte stlát postele i ve spánku. Je to totiž základ pořádku, disciplíny. Ustlat si, to je nezbytnost. Jenže pro koho vlastně?
Asi jste si už všimli, že spát v neustlané posteli je stejně pohodlné, jako spát v posteli ustlané. Dokonce je to potenciálně pohodlnější, protože je snazší se dostat pod peřinu. A to je teprve první zádrhel v logice stlaní. Stele se prý proto, aby to vypadalo úpravněji, čistěji. Je to ale pravda?
)
No, není. Vaše postel, ložní prádlo – povlečení - nevyhnutelně hostí velké množství drobných živočichů. Roztočů. A těm potvůrkám se v ustlané posteli daří lépe. Tím vyšponováním prostěradla a překrytím se pod dekou zachytí více vlhkosti, kterou jste vydýchali a vypotili během spaní. Vlhkosti, kterou roztoči naprosto milují.
Budou se v těch upravených zastlaných poduškách množit jako diví. Roztočů se nejspíš nikdy úplně nezbavíte, vždycky doma nějací budou. Jejich početnost ale můžete snížit. Třeba tím, že jim nebudete pomáhat, nebudete jim vytvářet ideální podmínky. Tím, že necháte postel neustlanou a rozhrabanou. Jako nějaké doupě. Tak je totiž prodyšnější.
Lépe vyvětrá, sníží svou relativní vlhkost. A roztočům se v ní tolik líbit nebude. Taky tím ušetříte trochu času. Protože kolik času ráno strávíte stlaním postele? Dvě minuty? To znamená, že pokud se dožijete sedmdesátky, strávili jste pětatřicet dní svého života stlaním postele. Jen proto, abyste ji večer zase rozestlali. A prospěli roztočům.
)
Usazený prach dýcháte méně
Čištění větráků klimatizací vypadá na první pohled jako naprosto smysluplná činnost. Krycí mřížky jsou kvůli proudění vzduchu zanesené prachem, a vy jim zase několika zručnými hmaty dodáte ten zánovní vzhled. Otřením, oprášením. Netrvá to dlouho a výsledky jsou vidět. Paráda.
O něco únavnější je pak otírání prachu z polic, vymetávání celých šedivých chuchvalců zpod skříní anebo velmi nepříjemné a náročné odstraňování mastného prachu z digestoří a polic v kuchyni. A prach na knihách v knihovně, na slaměných dekoracích, listech pokojových rostlin? To už je na zbláznění. Prach se prostě střádá všude.
Přemýšleli jste ale někdy o tom, odkud se tam ten prach bere?
)
Že je to všechno prach už usazený? Který se, ještě než se usadil, volně vznášel v ovzduší místností a vy jste jej museli dýchat? Pokud jste někdy něco zaslechli o astmatu nebo alergiích, tak jistě víte, že vdechovat prachové částice vašemu zdraví rozhodně neprospívá a pobyt v prašném prostředí vám dobře nedělá. A přesto pak urputně likvidujete prach, který už je zpacifikovaný, nehybný, usazený. V ovzduší nepoletující.
Takový, který vlastně neškodí. Respektive škodí o dost méně, než kdyby si jen tak poletoval a nechal se vdechovat. A vy vezmete prachovku, dostanete ho znovu do vzduchu, aby se znovu proletěl. A mohl znovu intenzivněji škodit.
Zaprášená domácnost je příjemně usazená, harmonická, rovnovážná. Skoro jako deštný prales. Dokud se v ní moc nevíří vzduch. Úklidem ovšem zvíříte vzduch pořádně. Stačí porovnat koncentrace prachu v ovzduší poté, co se pustíte do úklidu. Toho neusazeného prachu je rázem kolem vás víc.
)
Čisticí chemie je horší než nepořádek
Dát si rande s neurotoxiny? Obklopit se chemikáliemi, které potenciálně mohou mít karcinogenní účinky a možná vám zvládnou vyvolat rakovinu? Hrát si s látkami, které mohou narušit vaši hormonální rovnováhu, učinit vás neplodné? A což třeba takhle zaplnit si domácnost hořlavinami, výbušninami či leptavými kyselinami?
Ano, to všechno zní jako hodně špatný nápad.
Přesto se ho s gustem při každém pořádném úklidu dopouštíme. Protože úklidová chemie je jedním velkým bublajícím kotlem, plným podobných chuťovek.
)
Většina čističů koupelen a sifonů jsou silné kyseliny a louhy. Nejčastěji tedy kyselina chlorovodíková a hydroxid sodný. Že taková šikovná dezinfekce na bázi peroxidu vodíku je docela agresivní žíravinou. I s „obyčejným“ formaldehydem, který se nachází v řadě čisticích prostředků, docela riskujeme. Dráždí sliznice, je potenciálně karcinogenní. A tak by se dalo pokračovat dlouho.
O úklidu totiž smýšlíme jako o nezbytné aktivitě, kterou si v důsledcích prospíváme. Čistota, hygiena a tak podobně. Ale už nám nedochází, jak se té čistoty a hygieny dobíráme. A že si s každou takovou aplikací posouváme hranice rizik, jimž se vystavujeme.
)
Když do rukou bereme SAVO, nesmýšlíme o tom, že je celé postavené na chlornanu sodném. Ani o tom, co by nám mohl udělat. Určitě je totiž nebezpečnější, než to, že máme špinavý dřez nebo vodní kámen v toaletě.
Kdybychom neuklízeli, možná by nám bylo lépe. Určitě by v naší posteli bylo méně roztočů a kolem nás mnohem méně prachu k dýchání. A také mnohem méně chemie.
Je to samozřejmě nadsázka, přehánění. Ale teď v lednu, kdy si náhodou po úporných úklidech sednete ke kávě s myšlenkou na to, že už nikdy – alespoň do příštích Vánoc – uklízet nebudete, vám to jistě poskytne pár důvodů k zamyšlení.
Zdroj: news.BBC.co.uk.com, sci-hub.se, lung.org
