Do očí vám to sice neřeknou, ale z rozpačitého výrazu návštěv poznáte, že jim něco nevoní. Doslova. Vy už jste si na ten odér zvykli a nevnímáte ho, ale pro jiné to může být velmi nepříjemné. Druhou variantou je, že sami zjistíte, že u vás něco podezřele zapáchá. Ale co? Náprava není možná, pokud neznáte zdroj. Pojďme ho hledat.
Pokud by se místnosti domácností předháněly v zápachu, favoritem by se nestala ani tak toaleta, jako spíš kuchyně. Proč? Kuchyně, respektive jejich spíže, dokáží pravé divy.
V nedohledných policích, mimo všední dosah a pátravé pohledy, se může už nějakou dobu rozkládat zatoulaná brambora nebo cibule. A to je síla. Zapomenuté hnijící potraviny jsou asi tím nejčastějším zdrojem zápachu, obvyklým podezřelým. Někdy je ale kumšt je vypátrat.
Pozor na sirný/sírový zápach v kuchyni. Merkaptanem se totiž „dochucuje“ plyn. Zápach, lehce po zkažených vejcích, by vás měl varovat, že vám dost možná někde uniká plyn. Co s tím? Uzavřít přívod plynu, vyvětrat, nezapínat elektrické spotřebiče (ani nerozsvěcet a nezvonit). A nekouřit a nehrát si se sirkami.
)
Potrápit vás může i lednička. Protože když je zavřená, cítit nic nejde. Jakmile ji otevřením vyvěráte do prostoru, rázem je ten zápach – zdánlivě bez zdroje - všude. Nemusí to být jen kousek zapomenutého romadúru nebo zkažené vejce. Vtipné na tom je, že u vás doma vlastně nic nesmrdí, dokud nepřijde návštěva, kterou chcete pohostit dobrotami z ledničky.
Zápach vyloženě legrační – a ne, není příjemný – se může nést i z vašeho kávovaru. Tenhle věrný služebník je totiž velmi náchylný k tvorbě usazenin ve vnitřním ústrojí. Pokud kávovar není správně vyčištěn, může kávová sedlina vytvářet velmi nepříjemný zápach.
)
Poněkud neobvyklým strůjcem zápachu může být myčka. Přesněji řečeno její filtr. Spláchnutou mastnotou vylepšená odpadní voda a zbytky jídla jsou totiž živnou půdou bakterií, které se mohou stát zdrojem velmi nepříjemného zápachu. Pokud vás nos nedovedl v kuchyni ke zdroji zápachu v podobě zkažených potravin, měli byste nahlédnout do hlubin myčky. Dost možná tam leží odpověď.
)
Zdroj odpudivého odéru se může skrývat jen o kousek vedle myčky, v kuchyňském dřezu. Mohlo se totiž stát, že ještě nad sifonem uvízl zaseknutý nějaký velký kousek oběda. Slupky cibule, kůžičky drůbeže, kousky rybích šupin s kostmi. Odpady a výlevky jsou ale „zajímavou“ kategorií i v jinak docela upravených a nablýskaných koupelnách.
Starají se o to především lidské vlasy, uvíznuté v umyvadlech a vanách. Tyhle „vlasce“ se umí táhnout pěkně hluboko a protahují s sebou až do koupelny bakterie, které by měly zůstat kdesi v kanalizaci. Kritickým bodem může být i „nezavodněný“ odpad umyvadla, které nepoužíváme. Bez vody totiž sifon neslouží jako bariéra zápachu.
)
Odpady v koupelnách jsou obvyklým podezřelým. Ale tím překvapivým pachatelem může být i docela obyčejná pračka. Jak může zapáchat pračka, jejímž posláním je dělat věci čisté a voňavé? Hodně. Voda, vysoké teploty, zmýdelnitelné saponáty a vyluhovaná špína se umí spojit v intenzivně zapáchající celek. Zejména u praček s předním plněním se ujistěte, že mezi praním necháváte dvířka otevřená, aby se mohla vyvětrat.
Plíseň, to je klasika. Bohužel. Stačí souhra příznivých faktorů – vlhkosti, nedostatečného větrání, chabého prostupu slunečního světla – a je hotovo. K plísním si můžeme pomoci netěsnícím potrubím, opakovanou kondenzací vodních par (koupelna, kuchyně). A projevit se, škodit vašemu zdraví, pak mohou ledaskde.
)
Příčnou té průvodní „zatuchlosti“ může být studená stěna, prasklé potrubí nebo podmáčené základy domu. Určitě se to vyplatí nepodcenit. To, že vám s prominutím smrdí svetry, které máte ve skříni, totiž může být projevem mnohem závažnějších problémů, ohrožujících podstatu celého vašeho bydlení.
Jsou problémy, které je někdy prostě lepší nechat být. Ale skvrny, fleky a další rozlité podivnosti k nim určitě nepatří. Takový kuřecí vývar, vpitý do tmavého dřevěného čalounění nebo podlahy, vidět prakticky nejde. Ale cítit jde, a to pořádně. Do nedostatečně vyčištěných matrací v dětském pokoji se zase může propsat moč. I taková „neviditelná“ skvrna od rozlitého čaje na koberci umí pořádně naložit.
)
K velmi silným zdrojům zápachu se počítá jinak docela funkční obuv. Ne, nejde o to, že jste do něčeho venku šlápli. Ale některé nekvalitní tmely a lepidla užívané v obuvnickém průmyslu mají tu nepříjemnou vlastnost, že v teple domova povolí a začnou pracovat. Přitom když je máte odložené na studené chodbě, nesmrdí ani trochu.
Dost netypickým pachatelem pak může být sportovní vybavení nebo batožina, kufry. Ze stejného důvodu, jako ty zatouchající boty. Za viníka se obvykle považuje obsah sportovní tašky, ta trika, nátělníky z fitka, které jste propocené opomněli vyndat. Jenže někdy je tím zdrojem nelibého odéru sama taška.
)
Chuťovkou na závěr jsou pak zvířata. Živá necháme být, věnovat se budeme jen mrtvým. Protože jedna taková myš, jejíž vysušená mumie leží rozplácnutá někde pod knihovnou, dokáže „zavonět“ tak, jako kdybyste žili ve zverimexu. Hledání jedné takové zdechlinky je námaha, často je třeba přestěhovat všechen nábytek v místnosti. Je to ale lepší, než přemáhat odér, který si říká o plynovou masku.
Zdroj: Zdroj: autorský text - Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz, RealSimple.com, affresch.com, freshwaveworks.com
