Není radno podcenit podzimní výživu ovocných stromů a keřů

Nedostatek některých stopových prvků může u ovocných dřevin vést k chlorózám na listech, ale i špatnému dozrávání plodů. Nedostatečná výživa je přitom bohužel dosti častým jevem a právě fyziologické poruchy obvykle znamenají nedostatek a nebo naopak nadbytek některých prvků. Podzimní takzvané dohnojení přitom provádíme v době, kdy je půda ještě relativně teplá a rostliny ještě nezačaly odpočívat. Ideální je pro dohnojení září, ale za příznivých podmínek můžeme dohnojovat ještě i začátkem října. Vhodný čas na použití tzv. komplexního hnojiva, které navrátí do půdy prvky, jež tam chybí a zvýší zásobu prvků, které ještě nejsou vyčerpány, je dostatečně dlouho před sklizní.

A jaké hnojivo zvolit? Určitě takové, které obsahuje makro i mikroprvky, jímž dodáme dřevinám naráz vše, co potřebují. Prodávají se pro tyto účely speciální hnojiva určená pro ovocné stromy a keře v podobě granulí. Tato hnojiva mají vyvážený obsah základních živin a dosti vysoký poměr draslíku, který přispívá vyzrávání plodů a bohaté úrodě, zlepšuje skladovatelnost plodů a zvyšuje jejich odolnost vůči hnilobám. Pokud pak chcete hnojit v době, kdy málo prší, je třeba hnojení spojit s dostatečnou zálivkou (nejprve pohnojíme, poté zavlažujeme).

Pokud se při podzimním hnojení, které provádíme již po sběru plodů, zaměřujeme na zlepšení kondice ovocných dřevin před zimou, je především třeba použít hnojivo s nízkým obsahem dusíku a vysokým podílem draslíku. Lépe vyzrají pletiva, čímž se zvýší jejich odolnost vůči mrazu a suchu. 
Čili s podzimním dohnojováním, které má za cíl zlepšit sklizeň, začínáme již v srpnu a pokračujeme v září. V říjnu již má obvykle smysl pouze hnojení podporující dobré přezimování dřevin. Na komplexní hnojivo s makro a mikroprvky by již dřeviny nestačily příznivě reagovat. Podzimní hnojení se tedy týká kompletně veškerého ovoce, pro komplexní přípravky je ideální doba začínajícího dozrávání plodů (jádroviny i peckoviny, drobné ovoce a vinná réva), především draslíkem pak přilepšíme dřevinám, které již odplodily. V každém případě platí, že podzimní hnojení je mnohem účinnější, než to jarní. Na jaře se totiž živiny při povrchovém hnojení nestačí splavit do hlubších vrstev. V létě pak půda půda shora rychle vysychá. Ovšem hnojiva dusíkatá je třeba aplikovat co nejdříve na jaře.

Z hnojiv obsahujícíh vysoký podíl draslíku je ideální draselná sůl, vápník se aplikuje formou dolomitického vápence, z fosforečných hnojiv je optimální superfosfát (19%P2O5), hořčík je dobré doplňovat kieseritem(27%MgO). Značky a potřebné poměry komplexních hnojiv vám doporučí ve vašem zahradnictví, případně je najdete v zahradních centrech obchodních domů.

Hnojivo nesmíme v žádném případě sypat jen okolo kmene, jelikož kořeny ovocných dřevin rostou ještě mnohem dál. Určitě neuděláme chybu, když si zapamatujeme, že co je nad zemí, najdeme i pod zemí. Hnojíme proto pod celou korunou dřevin a raději ještě i o kus dál. Kořeny si prostě získávají co nejvíce prostoru a ten hlavní, který jde nejvíce do hloubky, není zdaleka nejdůležitější. Pokud hnojíme dřeviny rostoucí ve svahu, je dobré rozsypat hnojivo směrem do svahu, na úroveň stromu a nad něj, aby nebylo hnojivo kvůli svažitému terénu zbytečně splavováno.

Rozdíl je též mezi hnojením stromů, okolo kterých udržujeme zrytou a pravidelně pletou půdu a stromů, které vyrůstají z trávníku. Obecně platí, že pokud tráva roste již okolo kmene, odebírá dřevinám mnoho živin i vody. Navíc je problematické sekání trávy okolo kmenů. Pokud tedy vaše stromy takto rostou, je na zváženou, zda raději travní drn v kruhu o určitém průměru nestrhnout a nenavézt kvalitní zeminu (např. kompost). Při tomto řešení můžeme navíc zapravit do půdy i organické hnojivo (např. chlévskou mrvu). Hnojivo prostě navrstvíme po celé ploše kruhu, ušlapeme a zakryjeme zeminou. Poté až aplikujeme komplexní podzimní hnojivo anorganické s makro i mikroprvky. Pokud ale chcete trávník přece jen zachovat, je třeba aplikovat násobně vyšší dávku hnojiva i zálivky. Do volné půdy navíc hnojivo snadno zapravíme, čímž zrychlíme jeho cestu ke kořenům.

Mezi další nutnou podzimní péči o ovocné dřeviny pak patří pravidelné hrabání listí a sběr spadaných a hnijících či již mumifikovaných plodů, zkrácení poškozených či nalomených větví, ošetření oděrků na kůře, ochrana kmene vápenným mlékem (provedeme později, na konci října až v listopadu) apod. Největší riziko přitom představují houbové choroby přezimující právě na napadených listech a mumifikovaných plodech, ale i na površích letorostů, pod šupinkami pupenů a na jiných jen obtížně přístupných místech. Především jde o strupovitost jabloní, strupovitost hrušní, rez hrušňovou, skvrnitost listů peckovin, hnědnutí listů ořešáků, kadeřavost broskvoní, různé druhy padlí apod. Tyto houbové choroby na jaře naplno propuknou, pokud již nyní nezasáhneme. K dispozici jsou různé fungicidní přípravky. Mladé stromky též můžeme ochránit pletivem proti okusu zvěří.

Důležitý je také podzimní řez peckovin, kdy zkracujeme mladé výhony a odstraňujeme poškozené a suché větve. S řezem jádrovin je lepší počkat až do února až března, kdy provedeme řez výchovný a udržovací.

Nedostatek draslíku poznáme zasycháním okrajů spodních listů, kdy je jejich tmavý a seschlý okraj v ostrém kontrastu se zelenou plochou listové čepele. U ovocných stromů pak může nastat až zhnědnutí listů. Vlastně je to podobné jako na konci vegetace, ovšem děje se to v době, kdy k opadu listů ještě nemá docházet. Draslík je v půdě pohyblivějším prvkem než fosfor, nejpohyblivější je však dusík. Při hnojení právě draslíkem je přitom vždy třeba vycházet z požadavků konkrétních rostlin. Dávky hnojiva jsou přitom uvedené na obalech, ovšem například právě draselná sůl obsahuje také chlór a proto by se měla aplikovat právě na podzim, aby se chlór stačil do jara vyplavit do spodních vrstev. Nepříznivě chlór působí spolu s vápníkem, kdy vzniká chlorid vápenatý, ten se z půdy snadno uvolňuje a půda je pak chudá na vápník. Použít též lze síran draselný, což je draselná sůl v síranové formě (bez přítomnosti chlóru). Čili při volbě vhodného přípravku je třeba dbát především na citlivost konkrétního rostlinného druhu na chlór. Některé rostliny jej vyloženě nesnášejí. Chlór má též nepříznivý vliv na tvorbu cukrů, ovoce se sladkými plody by se jím proto hnojit nemělo.

Nedostatek fosforu je méně častou záležitostí. Projevuje se omezeným růstem letorostů a omezenou tvorba květů, semen i plodů, zároveň se snižuje odolnost dřevin vůči mrazu. Pokud pak zjistíme nedostatek fosforu v době vegetace, je náprava jen obtížná. Běžná fosforečná hnojiva obsahují nepohyblivý fosfor, který nepronikne až ke kořenům, je proto třeba sáhnout k mikrokořenové výživě. Zásadní je však zásah po sklizni, kdy musíme změnit nevhodné půdní vlastnosti, jež omezují přijímání fosforu. Nejčastěji jde o nevhodnou kyselou půdní reakci, kterou odstraníme vápněním a také zvýšením obsahu organické hmoty v půdě. K tomuto účelu je třeba použít např. chlévskou mrvu, zelené hnojení a slámu spolu s fosforečným hnojivem (nejlépe superfosfátem). A pozor, pokud vápníme, zásadně již nehnojíme. V takovém případě si počkáme až na jaro.

Nedostatek hořčíku je zásadní záležitostí, jelikož ovlivňuje nejdůležitější rostlinné procesy (fotosyntézu a biosyntézu bílkovin). Dlouhodobý nedostatek hořčíku omezuje zelené zbarvení starších listů (hovoříme o tzv. chloróze), kdy listová nervatura zůstává zelená, ale plocha mezi žilnatinou žloutne, přičemž listy se mohou zbarvovat až do purpurové barvy, jako je tomu při nedostatku fosforu. Starší listy postupně opadají a letorosty se vyholují. Pokud chceme omezit nedostatek hořčíku, musíme upravit půdní podmínky, kyselé půdy je třeba vápnit a to ideálně hnojivy s obsahem hořčíku (dolomity, dolomitické vápence a strusky, jejich ideální aplikace je právě na podzim). Ve vegetačním období pak můžeme pohnojit například hořkou solí, přičemž je vzápětí nezbytná závlaha. Ovšem u silně kyselých půd a půd obsahujících mnoho draslíku zřejmě nebude efekt velký.

Nedostatek vápníku v půdě způsobuje například vznik klejotoku, špatnou mrazuvzdornost peckovin, špatný vývoj skořápek vlašských ořechů a nebo hořkou pihovitost jablek. A právě i dávku vápníku je ideální dřevinám poskytnout na podzim, nejlépe ve druhé polovině října a v listopadu, tedy s alespoň měsíčním odstupem od aplikace jiných hnojiv. Ideální jsou jemně mleté vápence (např. dolomitický vápenec, obsahující i hořčík), použít však lze i pálené vápno v menším množství. Dávkování je ovlivněno druhem rostliny a kyselostí půdy. Obzvláště důležité je vápno při nové výsadbě, kdy je třeba zásobit celou pěstební plochu vápencem. Hovoříme o takzvané „meliorační dávce“, která je až pětkrát vyšší nežli dávka udržovací. Udržovací vápnění je pak ideální jednou za 2 až 3 roky a nejlepší je vyjít z půdního rozboru. Spolu s vápněním přitom zásadně nesmíme zapravovat jakákoli jiná hnojiva. Vápenec je při aplikaci třeba alespoň mírně zapravit do půdy. Vápno nepřidáváme při hnojení kompostem, který má obvykle neutrální až mírně kyselou reakci. A je též třeba vědět, které rostliny jsou na vápno háklivé. Vápník přitom není třeba přidávat, pokud odebereme trochu půdy a tu pokapeme 10% kyselinou chlorovodíkovou a nebo 8% octem. Když nám půda alespoň trochu zašumí (uniká CO₂, neutralizační reakce), není třeba vápnit. Konkrétní hodnotu pH půdy si zjistíme pomocí půdního testu s indikátorovou stupnicí.