Proč a jak přesazujeme pokojové rostliny, proč právě v předjaří či na začátku jara, jak při přesazování zacházet s jejich kořeny a jak vybíráme pěstební nádobu?
Předjaří a začátek jara jsou ideálním obdobím pro přesazování pokojových rostlin. V tuto dobu jim končí doba vegetačního klidu a přesazením je o to lépe nastartujeme do nové sezóny. S prodlužujícími se dny se rostliny začínají probouzet ze zimního odpočinku, období strnulosti, stagnace. Delší dny jim prostě jasně říkají, že je třeba růst, kvést a plodit, vegetační kolotoč jim začíná. V tuto dobu rostliny potřebují podporu živinami, zvýšenou zálivkou, přesunutím na teplejší a slunnější stanoviště. Ne všechny je vždy třeba i přesazovat, ale mnohým to opravdu pomůže a pro některé je to doslova nezbytné.
)
Jaké jsou nejčastější důvody k přesazování pokojových rostlin
- Zvětralý, vyžilý, značně rozložený a neúrodný pěstební substrát.
- Substrát prorostlý kořenovým systémem rostlin, kořeny již nemají v květináči dost místa.
- Malé přírůstky rostlin v uplynulé sezóně a absence kvetení či jen špatné kvetení.
- Oslabování listů rostlin a vůbec horší či dokonce velmi špatný zdravotní stav rostlin.
- Špatná volba předchozího substrátu, je jej třeba nahradit kvalitnějším materiálem.
- Růst rostlin se zastavil, rostliny se dále nerozvíjí, byť jsou jinak na první pohled v dobrém zdravotním stavu.
- Konkrétní rostlinný druh vyloženě vyžaduje a prospívá mu každoroční přesazení.
)
Přesazování rostlin v rychlém souhrnu
Přesazování rostlin začíná volbou těch domácích „krasavic“, které to vyloženě potřebují a nebo jim to alespoň prospěje (pozor – existuje i mnoho druhů pokojovek, které přesazování vyloženě nesnáší). Poté je třeba koupit či namíchat vhodný substrát a také mít po ruce dostatek nových nádob (obvykle vždy volíme květináč o něco větší). S přesazováním rostlin též souvisí posouzení jejich zdravotního stavu, kontrola kořenů a případné přistřihnutí či odstranění těch poškozených či hnijících. A nakonec je přesazování u mnoha druhů rostlin zároveň příležitostí k jejich rozmnožování dělením trsu či odebráním odnoží, pokud to samozřejmě u konkrétního rostlinného druhu lze.
)
Volba a míchání vhodného substrátu
Obvykle většině pokojových rostlin nestačí jen univerzální pěstební substrát, naopak je tato hmota pro většinu rostlin zcela nevhodná (příliš lehká, slehává, drží mnoho vody a urychluje hnilobné procesy a šíření plísní). Prodávají se však i speciální substráty určené pro rostliny s podobnými nároky, které jsou vylepšené o konkrétní materiály a mají též upravené pH. Velmi vhodná je však také vlastní příprava hmoty. Kvalitní směs lze namíchat různými způsoby podle konkrétních potřeb rostlin. Nejuniverzálnějším řešením je však smísení koupeného běžného zahradního substrátu s kvalitní zahradní zeminou, kterou pravidelně hnojíme organickými hnojivy a obohacujeme o kompost, v poměru 1:1. Smísit však též lze substrát s prosátým, kvalitním zahradním kompostem. U mnoha druhů pak není od věci přidat i díl písku, například u kaktusů a sukulentů to může být dokonce klidně i polovina celkové směsi, nejméně pak čtvrtina až třetina.
)
Písek zabrání nadměrnému vysychání, zahradní půda zajistí provzdušnění a zabrání slehávání směsi. Kompost pro změnu zajistí dostatek živin. Tento postup platí pro většinu pokojových rostlin, akorát písku volíme do směsi obvykle nejvýše pětinu a klidně i méně.
Kaktusy a sukulenty jsou oproti ostatním druhům zcela specifickou skupinou rostlin s naprosto odlišnými nároky. Čím lepší mají půdu, čím výživnější, tím hůře se jim naopak daří. Další zcela specifickou skupinou jsou orchideje, které vůbec nechtějí půdu, ale nejlépe směs borové kůry, rašeliníku, rašeliny a kokosového vlákna. Přidat lze i drcený pěnový polystyren. V půdě nám orchideje neporostou a hlavně nepokvetou.
)
Výběr pěstební nádoby
Pěstební nádobu vybíráme vždy o něco větší, než byla ta původní, ale pozor, opět to neplatí pro všechny druhy. Některé dokonce vyžadují v nádobě namačkané kořeny a volný prostor pro ně ve větší nádobě neocení. Hovořme ale o většině přesazovaných rostlin, pro které je vhodné volit při přesazování nádobu větší o cca 3 cm. To bohatě stačí na to, abychom kořenům zvětšili jejich životní prostor a doplnili nový, čerstvý, nevyžilý substrát. Příliš velká nádoba je pak pro většinu rostlin nevhodná, pomaleji se z ní bude odpařovat voda a kořeny budou více trpět.
)
Pokud si však chceme maximálně usnadnit práci se zálivkou, zvolte nádoby samozavlažovací a hlídejte pouze hladinu vody v nich. Moderní samozavlažovačky již bývají provedené i krásně designově, zapomeňte na nevzhledné plastové truhlíky. Tyto nádoby již mají i podoby krásných keramických či kameninových květináčů. V samozavlažovacích nádobách si rostliny odebírají vláhu podle své potřeby z rezervoáru a my máme zcela rozvázané ruce. Obzvláště praktické je toto řešení, pokud plánujeme delší pobyt mimo domov.
)
Přesazení začínáme zálivkou a péčí o kořeny
Klíčové je při přesazování také ošetření kořenů rostlin. Začínáme tím, že všechny přesazované rostliny zalijeme a necháme vodu pořádně vsáknout do substrátu. Po cca alespoň deseti minutách je postupně vyjímáme z květináče i se substrátem, od okrajů substrát opatrně uvolníme od kořenů, abychom kořeny příliš nepoškodili (obvykle jsou kořeny substrátem dosti prorostlé a drží proto se substrátem kompaktně pohromadě). Prohlédneme kořenový systém, příliš dlouhé kořeny a kořeny nahnědlé zkrátíme klidně i o polovinu. Zásadně používáme velmi ostré nůžky. Ranky je dobré ošetřit potřením živočišným uhlím, desinfekce zastřižených kořenů je důležitá. Poté se hned pustíme do výsadby. Samozřejmě můžeme též oddělit trs a rostlinu si tak namnožit, případně odebrat odnože.
)
Přesazení a následná péče
Zásadně používáme nádoby s otvory na spodní straně a miskou, naprosto nejhorším možným řešením jsou nádoby zcela uzavřené. Samozřejmě nemusíme nic řešit u nádob samozavlažovacích, ty jsou konstruovány dokonale. Po výsadbě substrát okolo rostlin mírně přitlačíme, zlehka zalijeme a máme hotovo.
Ostříhání suchých či jinak nevzhledných listů a větviček provádíme před, během (po vyjmutí z květináče) a nebo po přesazení. Je úplně jedno, jaký okamžik zvolíme. I v tomto případě je nejlepší ošetřit rány potřením živočišným uhlím a samozřejmě též používáme pouze velmi ostré nůžky.
)
Po přesazení je třeba sledovat stav rostlin, zálivku volíme mírnou, neproléváme nádoby litry vody, substrát však též nesmí vyloženě vyschnout. Pokud nám začne zemina slehávat, nakypříme ji shora vhodným nástrojem a případně doplníme trochu nové. Nikdy však neplníme květináč zcela (až po horní okraj), musí zde být prostor na vodu, aby se postupně vsákla a nezačala nám při zálivce hned stékat po květináči.
Druhy, které nesnáší změnu stanoviště, vrátíme po přesazení na původní místo, u ostatních se rozhodneme, kam s nimi. Obvykle však již mají pěstitelé vypozorováno, kterým rostlinám se na jakém stanovišti v bytě daří nejlépe.
)
