Potřebují masožravé rostliny vůbec hmyzí kořist? Proč se u nich tato schopnost vyvinula? A je nutné své masožravky doma přikrmovat třeba mouchami nachytanými na mucholapku? Nebo je třeba běhat po louce se síťkou na hmyz či chytat v rybníce zooplankton?
Kosatce zahradní čili irisy mají kořeny již v antické mytologii. Pojmenovány byly podle řecké bohyně duhy, v květomluvě pak znamenají porozumění. Květy ve tvaru meče jsou opravdu nádherné, věděli jste však, že právě kosatce mohou vykvést i vícekrát do roka? Stačí přitom pouze dodržet zásady jejich správného pěstování. Pokud budete své kosatce rozmazlovat, zaručeně se vám odvděčí opakovaně.
Jako byste potkali zmenšeninu slunečnic, když kolotočníky vykvetou. A kolik mají jmen! Česky se jim říká například volovec srdcolistý, volské oko srdcolisté, telekova okázalá, telekie a telekia ozdobná. Správné české jméno je přitom dnes kolotočník ozdobný.
Co mají tyto tři rostlinné druhy společného? Dlužely jsou totiž kříženci dlužich a mitrovniček, což jsou ovšem rostliny dvou různých rodů, nikoli druhů jednoho rodu. Dlužichy zná určitě spousta zahrádkářů, ale mitrovničky již patří mezi méně známé rostliny. Jejich půvab je však nepřehlédnutelný. Začněme ale mezirodovým křížencem. Dluželou.
K čemu se ve světě pěstuje skořicovník, je nasnadě. Bez oblíbeného koření jménem skořice si nelze představit různé pokrmy a potravinářské výrobky. Tedy především ty sladké. Pojďme si udělat malou exkurzi do světa skořicovníků.
Hrachory jsou krásné popínavé letničky i rostliny vytrvalé, které dovedou ozdobit plot, rozzářit balkón, ale dovedou vyniknout i ve váze. Zástupce rodu najdeme v Evropě, Asii, Africe, Severní Americe i Austrálii. Celkem rod nabízí cca 150 rostlinných druhů.
Hlaváč kavkazský, trvalka, která dorůstá výšky 0,5 až 0,6 metru (i 0,9 metru). Tvar rostliny je trsovitý, rozvětvený a vystoupavý, zelené listy mají tyto hlaváče celokrajné, kopinaté a vstřícné, krásné květy jsou pětičetné a fialovomodré se světlejším středem, uspořádané ve dvou až tří centimetrových strboulech. Zajímavostí je, že jsou okrajové květy obvykle až dvakrát větší než ty středové. Plodem rostliny je nažka zajímavého vzhledu.
Zářivé slunečnice otáčející se za sluncem pro Ukrajinu. Za svou národní květinu si Ukrajinci zvolili právě zlatavě žlutou slunečnici. A této veselé, optimistické rostlině velmi vyhovuje teplé letní klima jižní Ukrajiny. V hlavním městě Kyjevě si slunečnice koupíte podél obou hlavních městských ulic a dokonce jsou tyto květiny pokládány k nohám Vladimíra Velikého, jehož sochy najdete po celé Ukrajině.
Trochu se podobá některým kultivarům břečťanu, o břečťan však v žádném případě nejde. Rod lunoplod zahrnuje bylinné liány, konkrétně 2 druhy. Lunoplod dahurský a lunoplod kanadský.
Eliška se před několika lety pustila do zvelebení plácku za domem. Bez znalostí a zkušeností, ale s elánem. Po 3 letech intenzivní práce vznikla neuvěřitelně útulná a členitá zahrada. Podívejte se na fotky proměny, kterou obdivují i na americkém zahradnickém YouTube kanálu.
Mavuň červená, sličná trvalka, která se v sezóně rozrůstá až v keře a kvete dlouho, od května do září, respektive až do zámrazu. Přitahuje přitom včely a motýly, čímž ještě více nabývá na půvabu.
Bakopa je u nás méně známá letnička, která nese na svých dlouhých převislých stoncích drobné, vejčité, světle zelené a jemně zubovité listy. Stonky má listy poseté tak, že tvoří hustý zelený koberec. A právě tento koberec je dozdoben něžnými hvězdicovitými kvítky, které vyrůstají z listového paždí.
Co je sucho a co je stín, si asi představí každý. Ovšem není to až tak jednoduché. Jiný stín je pod opadavými listnáči, jiný pod stálezelenými jehličnany, jiný v zapadlém koutu zahrady a jiný na severně orientované části pozemku. Koruny stromů (obzvláště pak jehličnanů) tvoří i silný stín srážkový a to souvisí se suchem. Přitom i sucho má více stupňů. A aby toho nebylo málo, do hry vstupuje také pH a kořeny dřevin.
Nenáročné na pěstování, ideální do smíšených trvalkových záhonů, dlouze kvetoucí, ale také vhodné k řezu do vázy. Kdo by na první pohled řekl, že právě jarmanky jsou blízkými příbuznými známé kořenové zeleniny, obyčejné mrkve, ale třeba i kopru a kmínu.
Také se již těšíte na jaro a na první kvítky ve svých zahrádkách? Prvosenky, lidově petrklíče, určitě zná každý z nás, ovšem čeleď prvosenkovité ukrývá i mnohá překvapení. A jedním z nich je právě prvosenka orchideokvětá. Vykvete vám však na rozdíl od našich známých primulek až v létě.
Opuncie jsou zjednodušeně řečeno kaktusy, které přežijí i mráz. Zatím u nás nejsou příliš rozšířené, ale je to tak trochu škoda. Třeba v Maroku na ně narazíte i ve vyšších polohách pohoří Atlas, kde v zimě pravidelně mrzne. Přitom jsou zcela nenáročné, stačí jim půdy chudé na živiny a suché, péči nevyžadují prakticky žádnou. A jako bonus poskytují chutné plody. Ne však v našich podmínkách.
Je to vlastně velmi jednoduché, výraz pereny je počeštěné latinské slovo perennae, což znamená vytrvalý. Logicky jsou proto pereny vlastně dobře známými trvalkami, čili víceletými nedřevnatými rostlinami. Některé z nich jsou krátkodobé (dožívají se méně jak 4 nebo 5 let), běžně se trvalky dožívají 5 až 8 let, některé však mohou být vyloženě dlouhověké, dožívající se až desítek let.
Když se řekne orchidej, většina lidí si představí tropické deštné lesy a na stromech epifytně rostoucí krasavce, orchideje ale rostou dokonce i v naší přírodě a najdeme je také výše v Himalájích, rozšířené jsou vlastně po celém světě. A v chladnějším (mírném) klimatickém pásmu najdeme dokonce až 52 druhů střevíčníků, čili pozemních orchidejí.
Letničky můžeme začít předpěstovávat výsevem již v lednu, například gazánie, begonie, pantoflíčky, lobelky, otočníky, petúnie, nestařce, balzamina, iberky, laskavce, hvozdíky, ostálky, šalvěje a verbeny. Díky včasnému výsevu se můžeme těšit z jejich květů již na konci jara až začátku léta. Výsev samozřejmě provádíme v teple, pokud nám to podmínky dovolí. A pokud ne, nezbude nám nic jiného, než si později včas zakoupit sazenice. Výsevem však ušetříme mnoho peněz.
Okrasné aktinidie jsou krásné rostliny obsypané po odkvětu pohlednými okrasnými plody, které jsou oproti velkoplodým druhům aktinidií o poznání menší. Něco jako okrasná jablíčka a nebo hrušky. A skutečně jsou z okrasného hlediska dropnoplodé druhy aktinidií zajímavější. A nejen to. Květy (někdy i listy) omamně voní a plody jsou dokonce chutnější a sladší než u nejznámějších produkčních druhů a jejich kultivarů.