Řezaný, umělý, nebo živý v květináči? Jak pečovat o živé vánoční stromky v mobilních nádobách a které řezané stromky vydrží nejdéle? Je volba umělého stromku vůbec dobrým nápadem? Co zaznělo v našem zahrádkářském podcastu?
Bukové porosty, takzvané bučiny, tvořily kdysi až 40 % lesních porostů v naší zemi. Dnes buky představují jen cca 13 % všech dřevin v našich lesích a tradiční bukové lesy jsou často chráněné. Jenže současné klima nám návrat k někdejším pořádkům, tedy dominanci bukových porostů, zřejmě neumožní. Proč?
Není všechno zlato, co se třpytí. A zelená vegetace ve městech není jen prospěšná. Zahraniční studie přináší netradiční pohled na městské parky. Jsou prý dobré pro lidi, ale už nejsou tolik dobré pro samotné budovy, které umí narušovat.
Věže klenotů (anglicky “towers of jewels“), čili hadince teidské, rostou především na kanárském ostrově Tenerife jako místní endemit v docela náročných podmínkách. Vyšší chladnější polohy, sucho a poměrně i větrno. Jsou na to však dokonale vybavené. A právě těchto předností můžeme využít i u nás. Čeká nás však docela strastiplná cesta, než si nádheru až tři metry vysokých rozkvetlých květenství naplno vychutnáme.
Banánovníky vypadají na první pohled jako typické tropické rostliny. Jejich habitus má nepopiratelně tropický ráz. Přesto ale existují druhy banánovníků, které u nás lze v nižších a teplejších polohách pěstovat v zahradě celoročně, dokonce vám budou plodit banány. A pěstování banánovníků v zahradě má ještě jeden význam, banánovníky totiž zabírají v interiérech příliš mnoho místa. Pokud je pak chceme v sezóně letnit venku, bývá dost složité přemístění objemných a těžkých květináčů.
Svíčkovec je něžně kvetoucím hostem, který se k nám dostal z amerických prérií, konkrétně z texaské Lousiany. Dlouho kvetoucí trvalka, která vynikne mezi u nás již zevšednělými druhy trvalek svou jemností i odolností. Kvetení svíčkovce zastaví na podzim až mrazy, kdo si tedy svíčkovec již vysadil, může mu letos kvést ještě nyní. Na skalce, v trvalkovém záhonu, i v truhlíku na terase.
Dělá to mnoho z nás, den začínáme s kávou. A není divu. Káva patří mezi nejušlechtilejší kulturní nápoje a mnoho z lidí je na ní doslova závislých. Kromě ranní kávy následuje ta dopolední, káva po obědě, odpolední životabudič a ti nejotrlejší závisláci si kávu dají klidně i večer. Nic proti gustu, káva dovede prospívat, i když jen v míře rozumné, co ale snesou lidé, to nesnesou rostliny. I když i jim káva může pomáhat. Ale jen jednou za čas a v míře malé.
Svátky, které máme za tradiční, se postupně mění a vyvíjejí. Nejednou přitom nabývají formátu, který už pamětníkům moc tradiční nepřijde. Den Památky zesnulých, lidově nazývaný Dušičky, je toho velmi názorným příkladem.
Astry patří k osvědčené klasice. Jejich obliba plyne z pestrobarevnosti, hřejivého vyznění květů. A také praktičnosti, protože dobře snáší ranní mazy. Preferují slunnější místa, sluší jim to v květináči, košíku i truhlíku.
Chcete napálit své sousedy a známé? Až se vás zeptají, co vám to tu kvete za divný šeřík, řeknete: „To je zpododěr.“ „Cože je to?“ „No přece zpododěr? Ty neznáš zpododěr?“ Pravdou je, že slovo zpododěr se příliš nechytlo, a tak byl kalifornský šeřík přejmenován na latnatec. Zpododěr je tedy mrtvý archaismus. Svými květenstvími se kvetoucí latnatec našim šeříkům skutečně podobá, ale také tak trochu kvetoucím hortenziím. Dokonce i svým divokým růstem a výškou. Listy však rozhodně ne.
Některé cibulky se vysazují již od září, jiné počkají klidně až do října a listopadu. V každém případě je právě nyní nejvyšší čas cibule vysadit, konec října je za humny. Pokud chcete na jaře ve své zahradě nádherně kvetoucí sněženky, bledule, narcisy, modřence, tulipány, hyacinty, krokusy, puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub spolu s hlíznatými talovíny, bramboříky, pryskyřníky a sasankami, není nač čekat.
Zimostráz neboli buxus zná určitě každý, můžeme z tohoto stálezeleného keře tvarovat nádherné topiary a tvořit nízké i vyšší živé ploty. Problém však je, že roste velmi pomalu a při pravidelném tvarovacím řezu se zdá být doba dosažení požadované velikosti a tvaru nekonečná. Trvá to dlouhá desetiletí. A když pak takové krasavce napadne škůdce, který je může zahubit, to nepotěší nikoho. Dejte si proto dobrý pozor na zavíječe zimostrázového, tento invazní druh hmyzu pocházející z orientu je již na celém našem území. Zasáhněte již nyní na podzim!
Právě významy chryzantém bychom mohli začít. Však si určitě každý z nás vybaví na podzim chryzantémami v květináčích i řezanými ve vázách vyzdobené českomoravské hřbitovy. Stejně jako různá podzimně naladěná zákoutí, živé květinové aranže a jiné podzimní krasotiny. Spolu s nezbytnými dýněmi samozřejmě.
Jas, síla a sytost, intenzita. Na podzim se nám listnáče předvádí naposledy, ale zato si dají s tou parádou opravdu záležet. Které jsou proslulé těmi nejhezčími barvami?
Nejlepší práce je ta, která se dělá sama od sebe a dobře. Půdopokryvné druhy okrasných rostlin pohlídají vaši zahradu, ochrání ji před vpádem plevelů, a ještě přitom vypadají elegantně. Zároveň brání většímu výparu vody a obvykle nejsou vůbec náročné na živiny.
Kopřivové hnojivo, tedy kopřivová jícha, kopřivy rozpuštěné v dešťové vodě, je skvělé celoročně. A v rozumné koncentraci prospěje prakticky všem rostlinám v zahradě, ale i pokojovkám. Kopřivové hnojivo sice od začátku kvašení až do aplikace v podobě dešťovou vodou ředěného roztoku nevoní jako kytice růží, dosti zapáchá, ale jeho pozitivní účinky jsou nepopiratelné, doslova skvělé.
Mezi těmi nejzásadnějšími objevy poslední dekády se počin mezinárodního týmu biotechnologů objeví jen stěží. Přesto jde o záležitost, která má zajímavé výsledky i hravé využití. Díky jejich badatelské práci si teď můžete pokládat rostliny tabáku v květináčích na noční stolek. Modifikované rostliny totiž svítí.
Usychání a opadávání větviček tújí je dosti častým jevem, který může mít více původců. V odborné literatuře jsou uváděny 4 různé příčiny. Jednou z nich je sucho, další posypové soli, velmi nepříjemné jsou houbové choroby a napadení hmyzem. Velice nebezpečný je pak zcela nový škůdce, krasec skvostný, nádherný brouk, který však dovede zlikvidovat celé porosty tújí.
Hořce máme spojené nejen s našimi sedmi původními druhy a jedním vysazeným, ale v našich končinách především s nedalekými a rozsáhlými Alpami a pak hlavně s našimi skalkami. Kdo nemá na skalce hořce, jako by ani skalničkářem nebyl. A není se čemu divit. Jejich nejčastěji půvabné modré až modrofialové květy těmto rostlinám dominují. Představíme si však druh pocházející z Číny, totiž hořec ozdobný, který kvete právě na podzim. A kvete snad nejkrásněji ze všech hořců.
Voda, sníh, mráz, led, sluníčko a zase dokola. To jsou hlavní důvody, proč zakládat skalku právě na podzim. Ale pozor, ještě nic nevysazovat, tedy s výjimkou cibulek okrasných cibulovin, aby skalku zdobily již v dalším roce. Klima totiž přes zimu otestuje stabilitu skalky a ta si lidově řečeno sedne, usadí se, stane se stabilnější. A na jaře nás pak čeká radostné vysazování získaných exemplářů.