Nenápadný kociánek dvoudomý vystřídal v roce 2024 výrazný krasavec. Rostlina roku 2024, kosatec sibiřský, je u nás původním druhem, byť nese ve svém jménu slovo sibiřský. Teritoriem jeho přirozeného výskytu je ohromná eurasijská plocha od střední Evropy až po jezero Bajkal na Sibiři.
Tvarem své koruny a zdobnými listy radermachera hravě strčí do kapsy jiné tropické a subtropické druhy, které v bytech běžně pěstujeme jako pokojové rostliny. Pěstovat ji lze dokonce i jako bonsaj. Rozšiřte svou sbírku pokojovek, respektive pokojových miniatur dřevin.
Převislé rostliny, návrat kaktusového šílenství čili kaktusy barevné i v aranžmá, ale i výrazná struktura a pestrost listů a také příjemné pozdravy z Japonska v podobě kokedam. To jsou hlavní trendy pokojových rostlin pro rok 2024. Inspirujte se.
Eukalyptus neboli blahovičník je keř až extrémně vysoký strom. Blahovičníky rostou ve své domovské Austrálii a Tasmánii ve stovkách druhů (cca 700). Potřebují hodně sluníčka a hlavně také vody, proto se také v tropech používaly k vysušování močálů. Rostou velmi rychle, co je však hlavní, v interiérech příjemně osvěžují vzduch a dokonce svou mentolově citrónovou vůní zlepšují naše zdraví, pokud je pěstujeme jako pokojové rostliny. A pokud mnete mezi prsty list, uvolňuje se vůně až božsky opojná.
Do zahrady si je nepořídíte, jde o rostliny tropické, nemusíte proto mít strach, že by za rok překonaly plot mezi vámi a sousedem a porušily tak pravidla občanského soužití podle nového občanského zákoníku. Skutečně však chodící palmy existují, jen se vědci nemohou shodnout, proč vlastně chodí, tedy mění své stanoviště. Mnozí dokonce dosud nevěří, že vůbec chodí.
Pěkně prodražit se nám může sběratelská vášeň, touha po zisku, ale i prachobyčejná neznalost (zákona), která samozřejmě neomlouvá. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů rostlin v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů ze zahraničí, ve druhém případě jde o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se ale může třeba i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s povolením pěstování určitého množství marihuany totiž vlastně vůbec není pravda. Mýty vedou a legislativa je v tomto případě prapodivná.
Ať již vzrostlí jehličnatí jedinci v zahradách a parcích, tak konifery, čili jehličnany zakrslé, nemusí přežít zimu ve zdraví. A lámání větví pod těžkým sněhem a ledem je vlastně to nejmenší, co se jim může stát. Často zahrádkář na jaře usoudí, že konkrétní stromek v zimě zmrzl, je to však omyl. Nezmrzl, nýbrž uschnul. Vůči silným mrazům jsou jehličnany geneticky vybavené, ale vůči suchu jen částečně. A pokud v zimě pravidelně nepadá sníh a netaje, z promrzlé půdy ani nemohou svými mělce uloženými kořeny vodu získávat. Když pak přijde obleva a nemá co roztát, je nezbytné zalévat.
Prodražit se může sběratelská vášeň, touha po zisku i neznalost. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů z dovolené, ve druhém případě o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se však může i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s tím "dovolením" totiž vlastně vůbec není pravda.
Vánoční svátky se nezadržitelně blíží. S očekáváním, napětím i nervozitou pak lidé očekávají, co letos přinesou. Neměli by zapomínat, že jejich kouzlo nejvíc utváří oni sami svou náladou. A že příhodné dekorace mohou dopomoci k té správné uvolněné atmosféře.
Řezaný, umělý, nebo živý v květináči? Jak pečovat o živé vánoční stromky v mobilních nádobách a které řezané stromky vydrží nejdéle? Je volba umělého stromku vůbec dobrým nápadem? Co zaznělo v našem zahrádkářském podcastu?
Bukové porosty, takzvané bučiny, tvořily kdysi až 40 % lesních porostů v naší zemi. Dnes buky představují jen cca 13 % všech dřevin v našich lesích a tradiční bukové lesy jsou často chráněné. Jenže současné klima nám návrat k někdejším pořádkům, tedy dominanci bukových porostů, zřejmě neumožní. Proč?
Není všechno zlato, co se třpytí. A zelená vegetace ve městech není jen prospěšná. Zahraniční studie přináší netradiční pohled na městské parky. Jsou prý dobré pro lidi, ale už nejsou tolik dobré pro samotné budovy, které umí narušovat.
Věže klenotů (anglicky “towers of jewels“), čili hadince teidské, rostou především na kanárském ostrově Tenerife jako místní endemit v docela náročných podmínkách. Vyšší chladnější polohy, sucho a poměrně i větrno. Jsou na to však dokonale vybavené. A právě těchto předností můžeme využít i u nás. Čeká nás však docela strastiplná cesta, než si nádheru až tři metry vysokých rozkvetlých květenství naplno vychutnáme.
Banánovníky vypadají na první pohled jako typické tropické rostliny. Jejich habitus má nepopiratelně tropický ráz. Přesto ale existují druhy banánovníků, které u nás lze v nižších a teplejších polohách pěstovat v zahradě celoročně, dokonce vám budou plodit banány. A pěstování banánovníků v zahradě má ještě jeden význam, banánovníky totiž zabírají v interiérech příliš mnoho místa. Pokud je pak chceme v sezóně letnit venku, bývá dost složité přemístění objemných a těžkých květináčů.
Svíčkovec je něžně kvetoucím hostem, který se k nám dostal z amerických prérií, konkrétně z texaské Lousiany. Dlouho kvetoucí trvalka, která vynikne mezi u nás již zevšednělými druhy trvalek svou jemností i odolností. Kvetení svíčkovce zastaví na podzim až mrazy, kdo si tedy svíčkovec již vysadil, může mu letos kvést ještě nyní. Na skalce, v trvalkovém záhonu, i v truhlíku na terase.
Dělá to mnoho z nás, den začínáme s kávou. A není divu. Káva patří mezi nejušlechtilejší kulturní nápoje a mnoho z lidí je na ní doslova závislých. Kromě ranní kávy následuje ta dopolední, káva po obědě, odpolední životabudič a ti nejotrlejší závisláci si kávu dají klidně i večer. Nic proti gustu, káva dovede prospívat, i když jen v míře rozumné, co ale snesou lidé, to nesnesou rostliny. I když i jim káva může pomáhat. Ale jen jednou za čas a v míře malé.
Svátky, které máme za tradiční, se postupně mění a vyvíjejí. Nejednou přitom nabývají formátu, který už pamětníkům moc tradiční nepřijde. Den Památky zesnulých, lidově nazývaný Dušičky, je toho velmi názorným příkladem.
Astry patří k osvědčené klasice. Jejich obliba plyne z pestrobarevnosti, hřejivého vyznění květů. A také praktičnosti, protože dobře snáší ranní mazy. Preferují slunnější místa, sluší jim to v květináči, košíku i truhlíku.
Chcete napálit své sousedy a známé? Až se vás zeptají, co vám to tu kvete za divný šeřík, řeknete: „To je zpododěr.“ „Cože je to?“ „No přece zpododěr? Ty neznáš zpododěr?“ Pravdou je, že slovo zpododěr se příliš nechytlo, a tak byl kalifornský šeřík přejmenován na latnatec. Zpododěr je tedy mrtvý archaismus. Svými květenstvími se kvetoucí latnatec našim šeříkům skutečně podobá, ale také tak trochu kvetoucím hortenziím. Dokonce i svým divokým růstem a výškou. Listy však rozhodně ne.
Některé cibulky se vysazují již od září, jiné počkají klidně až do října a listopadu. V každém případě je právě nyní nejvyšší čas cibule vysadit, konec října je za humny. Pokud chcete na jaře ve své zahradě nádherně kvetoucí sněženky, bledule, narcisy, modřence, tulipány, hyacinty, krokusy, puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub spolu s hlíznatými talovíny, bramboříky, pryskyřníky a sasankami, není nač čekat.