Pěstujeme fazole na lusky, semena, či pro okrasu

Fazole a jejich lusky můžeme jíst jedině zralé a nebo tepelně upravené. Nezralé obsahují toxalbuminy, což jsou jedovaté bílkoviny, ovšem právě rozložitelné vařením. Čili nedozrálé lusky, které jsou tak výborné vařené, určitě nepojídejte syrové. V každém případě jsou ale fazole vynikající luštěninou obsahující mnoho vlákniny, cca 30% bílkovin a cca až 50% cukrů, vitaminy B a C. Fazole snižují hladinu cukrů v krvi diabetiků a nedozrálé mají po uvaření močopudné účinky. Spotřeba fazolových lusků a semen je ale u nás velice nízká, přitom se přímo doporučuje pravidelné pročišťování těla luštěninami, které je pověstné větší plynatostí.

Základními typy fazolových lusků jsou zelené, žluté, s oválným průřezem a ploché. Je jich však mnohem více. Luštěninové odrůdy mají větší a širší lusky a v nich větší zrna, ovšem tyto lusky bývají na povrchu hrubší a proto jsou méně vhodné pro úpravy v kuchyni, zato semena (zrna) však ano.

Chcete fazole kvůli luskům, semenům, nebo na okrasu?

Kromě podmínek na pěstování fazolí včetně dostatečně teplého léta je též důležité, co z nich chcete konzumovat. Lusky a nebo semena? Zeleninové odrůdy fazolí se pěstují pro lusky, luštěninové pro semena, která můžeme nechat uschnout a vařit později a nebo upravovat čerstvá. Na rozdíl od luštěninových odrůd mají ty zeleninové tenčí lusky, jemnější a křehčí, uvnitř kterých chybí silná blána a po obvodu silná vlákna. Z lusků zeleninových odrůd můžeme přímo vařit a nebo můžeme tyto lusky zamrazit. Ovšem právě zeleninové lusky u nás konzumujeme minimálně a dlužno říci, že bohužel. Obzvláště jemné, tenké, zelené lusky, má francouzská odrůda Gusty. Její lusky se používají do příloh, k nakládání a zmrazování. Pokud však chcete fazole především pro okrasu, zkuste třeba keříčkové fazole tvořící směs barev. Zahrádka se rozehraje barvami při dozrávání lusků. Fazole též dovedou vytvořit neprostupnou zelenou clonu, pokud se někde chceme bránit zvědavým pohledům. Třeba u drátěného plotu.

Samostatnou kapitolou je fazol šarlatový (P. coccineus), což je původní americký druh využívaný především k okrasným účelům. Tyto rostliny jsou typické výraznými červenobílými květy a výhony dorůstajícím do délky (resp. výšky) až 5 m. Tato popínavá letnička má stejné podmínky pěstování jako ostatní pnoucí fazole. Fazol šarlatový má lusky dlouhé okolo 20 cm, s tuhou pergamenovou blánou uvnitř lusku a pevnými vlákny po obvodu.

Podmínky pro pěstování fazolí

Rostliny fazolí potřebují pro dosažení kvalitní odrůdy dostatečný počet teplých a slunných dní, ideálně teploty okolo 22 ^oC či vyšší a pokud jsou nižší, neměly by klesat pod 15 ^oC. Půda nesmí být trvale vystavována suchu a měla by být lehká až středně těžká, mírně vlhká, s neutrálním pH (6–7). Miluje polostín, nejlepší je dopolední slunce a odpolední stín. Zaléváme dostatečně a pravidelně, nejvíce během klíčení a při nasazování lusků. V tuto dobu nesmí půda nikdy vyschnout. Dobrá je též vyšší vzdušná vlhkost, proto můžeme rostliny hojně rosit a při zalévání kropit je samé, nejen dávat vodu půdě.

Jak vysévat fazole

Semena fazolí vyséváme přímo na místo, kde budeme rostliny pěstovat. Nejlépe v květnu ihned po ledových mužích a za teploty neklesající pod 10 ^oC ani v noci. Výsev provádíme nejpozději v červnu. Semena nám vzejdou za jeden až dva týdny, načež půdu okolo vyklíčených rostlin opatrně nakypříme kvůli vláze, kterou je třeba dostat ke kořenům. Keříkové odrůdy vyséváme do sponů 40 x 30 cm (vždy 1 semeno), pokud si pořídíme pnoucí fazole, vysadíme do jedné jamky hluboké 5 cm 3 až 6 semen. Jamky rozmisťujeme ve sponech 1 m x 0,5 m a ke každému místu výsevu zapíchneme do země tyčku vysokou cca 2 metry, po které se budou rostliny pnout. Případně můžeme nad jamkou vytvořit jehlanovou konstrukci z prutů, případně kovovou. Výhony se rychle chytí opory, pokud jim ale pomůžete, nic se neděje.

Jak poznáme zralost fazolí?

Zralost nedozrálých lusků poznáme tak, že lusk při ohnutí praskne. Pokud chceme sklízet semena (zrno), musí již lusky zasychat a uvnitř mít pevná a zcela vybarvená semena. Lusky pnoucích fazolů dorůstají postupně a my je sklízíme průběžně, u keříčkových odrůd však nejčastěji dozrají najednou. 

Choroby a škůdci fazolí

Fazolu nejčastěji škodí antraknóza (Colletotrichum lindemuthianum), zrnokaz (Acanthoscelides obtecnus) a květilka všežravá (Delia platura), ovšem i mšice, svilušky, plži včetně plzáka španělského, bakteriální a hnědá skvrnitost listů, rez fazolová a plíseň šedá.

Antraknóza je houba, která se projevuje hnědými skvrnami na mladých luscích a později žlutohnědými až červenohnědými skvrnami na zrnech. Pokud napadne úrodu masivně, je třeba odstranit zbytky sklizených rostlin a též rostliny nesklizené ještě před zimou. Zároveň se zasahuje chemickým či biologickým postřikem.

Zrnokaz fazolový klade vajíčka na povrch lusků. Zrnokaz je malý tmavý brouk patřící mezi nosatce. Larvy se prožerou z lusku do zrn a zde se zakuklí. Vylíhnutý hmyz poté požírá již uskladněné zrno. Kvůli zrnokazovi nevyséváme luštěniny na stále stejné místo, či do jeho blízkosti a důsledně uklízíme zbytky rostlin. Před příchodem zimy pak uklidíme i rostliny nesklizené, které byly na zahradě třeba jen pro okrasu. Pokud semena uskladníme v mrazáku při teplotě - 18 °C, zrnokaz rychle hyne (1 den stačí).

Květilka všežravá se projevuje již znetvořením děložních lístků ještě v půdě (larva požírá děložní lístky ještě v půdě). Poté je zlikvidován vegetační vrchol a hmyz se líhne za 2 až 4 týdny. Kvůli květilce vyséváme pouze chemicky ošetřená semena, za teplého počasí a nikdy ne příliš hluboko do země. Opět nevyséváme na loňské stanoviště a v jeho blízkosti.

Jestliže chceme vysévat vlastní semena, ošetříme je před výsevem insekticidem a fungicidem. Pokud je příliš vlhká sezóna, použijeme na rostliny postřik třeba měďnatým přípravkem proti houbovým chorobám, ovšem jakékoli chemické či biologické ošetřování ukončíme na konci doby kvetení.

Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.abecedazahrady.cz, www.shutterstock.com)