V Mexiku pěstují kukuřici, která má schopnost samohnojení a může tak změnit způsob, jakým funguje průmyslové zemědělství. Tato rostlina, která roste až 6 metrů do výšky, by mohla být klíčem k udržitelnějšímu zemědělství. Podívejte se na video.
Dotěrný hmyz a nepříjemní škůdci ztrpčují krásné letní měsíce většině z nás. Nezáleží na tom, zda žijeme ve městech či na vesnicích. Otravní malí tvorové si najdou cestu do všech domácností bez rozdílu. Jaké druhy jsou nejčastější a jak s nimi zatočit? Tyto otázky si zodpovíme v následujícím článku.
Sekat trávu okolo jabloní, hrušní, třešní, slivoní a dalších druhů ovocných dřevin je ohromnou chybou. Trpí tím totiž jak samotné stromy, tak jejich budoucí úroda. Proč?
Mýt si po práci na zahradě ruce mýdlem, to se tak nějak rozumí samo sebou. Důvodem ale není jen to, že bychom se štítili trochy té zdravé špíny. Ona nemalá část té špíny je i hodně nezdravá a agresivní. Půda je totiž domovem řady bakterií a plísní, které jen čekají na svou příležitost.
Že do kompostu smícháváte posekanou trávu, zbytky z kuchyně, posklizňový odpad a slámu? Pak je hned jasné, že milionáři nejspíš nebudete. Ti totiž preferují jako základ trus divokých afrických berberských koz, živených australským eukalyptovým listím, smíšeným se zeminou ze zahrady princezny Diany. Čtete správně. Lidé, co neví, kam s penězi, za tohle utrácí jako diví.
Když lékař, pak choroby a také škůdci. A právě afrikán čili aksamitník je v našich zahradách učiněným šamanem bez oficiálního lékařského titulu. Byť pochází z amerických kontinentů a jménem si hraje na šamana afrického, dovede v našich podmínkách působit antibakteriálně, fungicidně a je nejúčinnějším hubitelem háďátek i ochráncem okolních rostlin.
Brambory se vlastně dají pěstovat v jakémkoli organickém materiálu, nejen v půdě dobře prohnojené organickým hnojem. Pokud máte kdekoli na svém pozemku nevyužité a dokonce neúrodné místo, pro alternativní způsob pěstování brambor je jako stvořené.
Bez Slunce není života, bez Hnojíka žít samozřejmě můžete, ale po jeho vyzkoušení získáte zkušenost, že pěstování a péče o rostliny mohou být snadné, účinné a levné.
Zbavit se zbytků z kuchyně, vyrábět kompost a hnojivo, pěstovat si nazeleno vlastní pochutiny. Zní to dokonale. Však má také vermiponie k dokonalosti blízko.
Mohlo by se zdát, že Velká Británie nabízí Česku jen málo pozitivních příkladů k inspiraci. Pivo skoro bez pěny, věčně sychravé počasí, suchý humor a krvavý pudink, to nejsou zrovna věci, které bychom si nutně museli z ostrovů vypůjčit. Přesto se Britům něco hodného zkopírování povedlo. Jejich přeslavná Královská zahradnická společnost totiž vyřadila slimáky a hlemýždě ze svého seznamu škůdců.
Když začnete včas, vyzbrojíte se přírodními chemickými prostředky v podobě různých lektvarovitých roztoků, svoláte na pomoc boží armádu mšicožravého hmyzu a vytrváte stejně jako vždy lační hmyzí spolubojovníci, máte šanci, že vám toho mšice v zahradě tolik nezničí.
Pár století v praxi je už trochu moc na to, abychom bokaši nazývali horkou novinkou. Pokud ale disponujete zahrádkou, tahle metoda „úpravy“ kuchyňského odpadu do podoby organického hnojiva si vaší pozornost určitě zaslouží.
Někdo se hydroponie bojí, nedůvěřuje jí, někdo před ní vyloženě varuje jako před nějakým ďáblem. Jiní, vyloženě škarohlídi, nenechají na hydroponii nit suchou, aniž by se obrnili jakýmikoli argumenty. Přitom byla známa již ve starém Egyptě a v období antickém.
Někdo se hydroponie bojí jako čert kříže, jedni varují, jiní, vyloženě škarohlídi, nenechají na hydroponii nit suchou. Přitom byla známa již ve starém Egyptě a v období antickém. A je to vlastně i logické.
Zúrodňujete ze všech sil; záhonky máte – jako byste na nich hledali poklad - překopané křížem krážem. Počasí vám přeje, deště i sluníčka je tak akorát. Hnojíte jako diví, sázíte to nejlepší. A přesto se vám nedaří. Pěstované nevzchází, jak by mělo, úroda za nic nestojí. Kde je chyba? Dost možná je odpověď v půdě, respektive jejím pH.
Nikdo nepopírá, že vosa obecná je užitečný živočich. Jen bychom prostě byli raději, kdyby se ta jejich užitečnost projevovala jinde, než v bezprostředním okolí terasy, na které si chceme v klidu posedět.
Hromada s pokladem, ze které neubývá. Protože tohle černé zlato průběžně obnovujete. Ano, řeč je o kompostu. Jednom z těch opravdu základních a přitom fantastických nástrojů, jimiž se dá vyživovat půda a rostliny na celé zahradě. Ale pozor, přesycení dobrým kompostem může mít docela drastické dopady.
Na jaro se to většinou neobejde bez rytí a přípravy půdy. A při tom rytí – v mělkém záhonku, kompostu nebo při přehazování uzrálého hnoje – na ně narazíte nejčastěji. Na bílo-žluté vypasené tučné válečky, kterým se říká ponravy. Co s nimi? Zabíjet netřeba, většinou totiž neškodí.
Kdykoliv se začne hovořit o udržitelnosti měst; resilienci/odolnosti lidských sídel vůči nečekaným výkyvům a změnám; budoucí soběstačnosti narůstající městské populace na zdrojích a energiích - zkrátka, když se popustí uzda fantazii a nadšeně se vedou futuristické řeči o městech budoucnosti – rázem tahle města v představách snílků vypadají jako z reklamy na Domestos.
Odpovědí na tvrdošíjnou zimu jsou nízké mniniskleníčky, kterým říkáme pařeniště, a které si zatápí samy, bez toho, že bychom museli přikládat do kamen anebo platit rostlinám drahý zemní plyn či elektřinu. Pařeniště totiž dovedou s plány zimy pořádně zatočit. Jen ať si klidně ještě tu a tam mrzne, jen ať i nasněží, mým pařeništím je to úplně jedno. Teplo si totiž vyrábí z čerstvého koňského či třeba ovčího trusu zakrytého vrstvou listí.