Zahrada je vizitkou zahradníka. A že nejspíš máte co dočinění se skutečným profesionálem, poznáte nejlépe podle jeho zahrady podzimní. Do jejího vzhledu se totiž propíše nejen zkušenost pěstitele, ale i fantazie tvůrce a schopnost plánování. Laicky řečeno, létem u dobrého zahradníka sezóna nekončí a v jeho zahradě pořád něco roste a kvete.
Je to podobné jako v kuchyni. Uvařit krok za krokem podle receptu zvládne s trochou snahy každý. Vytvořit gastronomický zážitek, umět skutečně uchvátit, to už není pro každého. Zahrada kvetoucí na podzim je odrazem citlivého celoročního plánování, schopnosti představit si „jak to tak asi bude vypadat“, až se okolí začne nořit do hávu předzimních barev. Je o rozložení trvalek, které vydrží od jara, nestrhnou na sebe pozornost hned v prvních měsících roku, ale teprve, až nastane jejich čas.
)
Sázka na barvy, tvary a různé styly
Sladit tenhle proces je kumšt. A krásný, hodný ocenění. Protože po létě mohou rostliny v záhonech zazářit nejen květy – barev je v okolí do sytosti - ale také svými zajímavými listy, semeníky. Je to o celkové koncepci, o znalosti lokálního klimatu – zda čekáte podzim suchý nebo deštivý. Protože vaším cílem může být zrovna tak pravzor kvetoucí polopouště s prostorově zajímavými dominantami vegetace, jako třeba setrvalá záplava květů „do prvního mrazu“.
)
O jaké druhy se tedy můžete na podzim opřít?
Pokud bychom se chtěli přidržet rad zkušených zahradníků, hodí se udělat si v podzimních trvalkách trochu pořádek. Obecně se totiž dají rozlišit na druhy krátkodenní (kterým svědčí kratší den, a proto začínají nakvétat až v září) a dlouhodenní. Ty se opatrně rozjíždějí už v červnu, a svého maxima pak dosahují na podzim. A samozřejmě, trochu zmatku do toho vnáší druhy remontující. Které nás potěšily na jaře, ale protože jsme se včas sestřihly a upravily, udělají nám radost v sezóně ještě jednou.
)
První kategorie reprezentuje zahradnická okrasná klasika. Pozdní odrůdy hvězdnice (aster), chryzantémy a rudbekie. Také prostorově výrazné slunečnice, nebo naopak skromné sasanky. Vizuálně strhující a přírodním stylem ohromující oměje nebo malé ocúny. Zazáříme s plamenkou, záplevákem, ploštičníkem, listopadkou, zlatobýlem. A do sušších partií můžeme expandovat třeba s rozchodníkem.
Dlouhodenní mají něco z klasiky (hvozdíček, hledík), a k tomu i porci exotiky. Například taková drobnokvětá gaura (svíčkovce), sporýše, luhovce, amsonie. A mezi remontující pak můžeme zařadit ostrožku, kopretiny, turan a dlužichy. Výběr je pochopitelně mnohem širší, ať už jde o tvary, velikost i barvu, ale úlohou zkušeného zahradníka je vědět, co přesně se má na podzimní zahradě odehrát. Aby představení pro diváky nedopadlo jako nechtěná komedie. Je totiž trochu nepodařené, když se účinkující přetahují o pozornost.
)
)
)
)
Prérie světové i domácí suché stepi
Zahrada může být založená na výrazných dominantách okrasných trav. Pampové trávy – Cortaderie – skutečně nejsou k přehlédnutí. Doprovázet je může čínská ozdobnice (Miscanthus) nebo lalang. Ale tady se hodí udělat dělicí čáru otázkou, jestli stojíme o univerzální „mezinárodní“ design, a nevadí nám přitom, že se u nás setkává Asie s Amerikou. Je to sice hezké, to ano, ale takhle to už vypadá všude. A tahle uniformní záplava už originalitou nesrší. Když to naše srdce táhne spíš k domácím druhům, neznamená to, že budeme bez travin.
)
)
Je tu dochan psárkovitý (Pennisetum), proso prutnaté (Panicum), nejrůznější druhy kavylů (Stipa), ostřic (Carex) a bezkolenců (Molinia). Takže i s řekněme regionálními trávami se dá udělat hodně parády. Podobná otázka, tedy zda poptáváme druhy víceméně domácí nebo zahraniční, by měla nalézt svou dopověď i u volby dalších trvalek. Jde o celkovou kompozici zahrady, protože není nic smutnějšího, když bojujete o vlastní usazení ozdobné šalvěje nebo šanty, zatímco oba dva zmíněné druhy v nešlechtěné podobě skomírají za vaším plotem.
)
)
)
)
Najít si svůj přírodní vzor
Celková vize podzimní zahrady by měla vycházet z nějaké (kreativně upravené) předlohy. Chce to vědět, zda chcete prérii a step (ano, ty budou o travinách), nebo třeba vrchoviště a slatinu. Tam zúročíte kyselou půdu, a měly by dostat prostor vřesovce a vřesy, brusinky, klikva bahenní a trsy borůvčí. Krásně kvetou, nádherně voní. Ale tak nějak cítíme, že bychom z vřesoviště neměli dělat úplnou džungli.
Pokud toužíme jen po barevných květech, jsou tu pro nás krásenky, plaménky, jiřiny, růže, třapatky. Které ale nebudeme komponovat do skalky, protože tam prostě nepatří. Nechceme přeci jen barevný cirkus bez ladu a skladu.
)
Kouzlo zvuku i ohnivých listů
Obraz vaší podzimní zahrady mohou vymalovat rostliny, které nepřitáhnou pozornost květy, ale svými listy. Oranžové je listí amsonie, červený je kakost a ceratostigma, zlatavé čechravy, žluté rozrazilovce a bohyšky. Anebo můžete hodit barvy za hlavu, a nechat svou zahradu rozeznít neobvyklými zvuky přírody. To je doménou semeníků třapatkovky bledé, nebo třeba „chřestící“ baptisie jižní, mochyně. Vizuálně přitažlivé jsou semeníky a pozůstatky zavinutek a sáp.
)
Zapomínat bychom neměli ani na nízkokmenné stromy, které umí atmosféru podzimu podtrhnout. Fantastické jsou zvláště asijské javory (červené,dlanitolisté), naše svídy, temnoplodce, aronie, případně vybarvující se kompaktní shluky kleče.
Nedá se tedy říct, že by výběr rostlin, které mohou učinit vaši zahradu krásnou a kvetoucí i na podzim, byl zrovna malý. Jde spíš o to, zda jejich výběr a začlenění do plánu své zahrady dokážete zařídit už v dostatečném předstihu.
)
Správný zahradník má totiž jasnou představu, a nenechá se zaskočit. Co udělá na podzim, rozhodne o tom, jak bude zahrada vypadat na jaře. A na jaře už zase dobře ví, co udělat pro kvetoucí podzimní zahradu. I proto je podzimní zahrada vizitkou profesionálů.
)
