Barvení vajíček? Se syntetickým barvivem jde o práci přibližně na pět minut. Parádu to sice udělá, ale mnoho velikonočního kouzla doma nevytvoří. Je to podobné jako s e-maily a ručně psanými dopisy. Účel obou zůstává stejný, ale osobnější je jen ten druhý způsob. Proto se koukneme, čím obarvit vejce. Pomalu a postaru, zato ale s citem. A výsledky? Báječné!
Kde vzít barvivo, když doma žádné nemáte? Tak jako naši předkové si jej vypůjčíte z přírodních materiálů. Rostlin, plodů, listí. Zvláště ty šťavnaté a s nápadnou barvou jsou pro to dobrou surovinou, a k barvení – nejen vajíček, ale třeba i tkanin – se využívaly od pradávna. Surovinu pro konkrétní barvu je třeba navršit do hrnce, v němž budete vajíčka barvit. V dostatečném množství. Čím více toho bude, tím bude roztok koncentrovanější a barva výraznější.
)
Pochopitelně se to dá i obrátit – když toužíte po matných a světlých barvách, dávejte suroviny pro vytvoření barvy méně. Té surovině, jak ji tajemně nazýváme, je pochopitelně třeba ještě trochu pomoci. K tomu, aby ze sebe barvivo lépe vyluhovala. Většinou k tomu postačí slabá kyselina. Například ta octová. Tedy běžný kuchyňský ocet. Celá ta alchymistická sestava je tedy o hrnci se „surovinou“, v němž bude tři čtvrtě litru vody a dvě až tři polévkové lžíce octa.
Tahle na barvu rychle získávající chuťovka se povaří deset minut, a pak se do ní přidají vajíčka. Vaříte natvrdo – dalších deset minut – a pak už to celé necháte dojít do chladna (dvě až tři hodiny). Klidně ale až do rána. A máte nabarveno. Vajíčka je pak třeba ještě nechat oschnout na utěrce. Jen pozor, ať se vám barva neohmatá nebo nesetře. Docela dobře ale jdou vytahovat malým cedníkem.
Vejce k barvení připravit
Každý pokus přináší i ne zrovna žádoucí vedlejší účinky. Při přírodním barvení tím nemilým výstupem bývá obarvený hrnec. Pozor při vylévání té barevné lázně, ať si neuděláte na bílé keramice nový pigment. Do úvahy je třeba vzít i to, že celé to barvení bude trvat déle, pro každou žádanou barvu je třeba dělat lázeň se surovinou zvlášť. Ale tahle pracnost tomu dává ten kýžený rozměr osobnější aktivity. Není to šup-šup.
)
Dáváte do toho vlastní energii, trávíte u toho čas pohromadě s rodinou, o práci a radost se dělíte společným dílem. To jsou ty drobné střípky, okamžiky, které dělají atmosféru hned o něco svátečnější. A samozřejmě potěší, že každé to nabarvené vajíčko je samo o sobě pozoruhodným originálem. Takové jinde ve světě není. Praktici, kteří takhle přírodně nebarví vajíčka poprvé, k tomu dodávají ještě pár podrobností.
Zmiňují, že aby na vajíčcích na barva ze suroviny dobře ulpěla, je třeba, aby povrch vajíčka byl zbavený mastnoty. Pomůže například, když skořápku před vložením do lázně otřete houbičkou se saponátem. A další drobnost? Barva podkladu rozhoduje o výsledné barvě. Takže s vajíčky čistě bílými vám to barvení půjde lépe, než když budete mít vajíčka s nažloutlou, hnědou anebo béžovou. Teorii máme za sebou.
Teď ještě, co jsou zač ty „suroviny“.
Jakou barvu si přejete
Červenou barvu vykouzlíte s pomocí nakrájené červené řepy – jak asi víte, ta dokonale barví i když nechcete. Pokud vám to nepřijde jako mrhání, červenou zvládne i hutnější červené víno. Zajímavý odstín syté červené můžete vytvořit kombinací řepy a červeného zelí. S červeným zelím se dá vytvářet odstín fialové i narůžovělé. Červené zelí je zkrátka hodně univerzální.
Žlutá je klasika, protože pokus s barvením pomocí cibulových slupek už jistě znáte ze škol a školek. Ne každá cibule je ale schopna vytvořit rovnoměrně barevný povrch, a proto si práci můžete usnadnit žlutým indickým kořením. Buď kari (které je směsí koření) anebo kurkumou. Ta barví jako divá.
)
Oranžová? K jejímu vytvoření jsou jako surovina doporučovány nakrájené či nastrouhané mrkve, ale upřímně, úplně dobře se to nedaří. Když už, tak si vzpomeňte na kurkumu a kombinujte ji s mrkví. Bude to taková tmavší žlutá, přecházející do oranžova. Pokud chcete sytou tmavě oranžovou, vsaďte na „gulášovou“ papriku.
Růžová, to už je složitější. Pokud nechcete vajíčko úplně „pink“, vystačíte si okvětními růžovými lístky (dělá to slaboulinkou růžovou), anebo ne až tak koncentrovanou červenou řepou. Zkraťte také dobu louhování. Dosáhnout tím můžete zajímavého barevného růžového žíhání.
)
Zelená značí potíže. Těch super-zelených přírodních barviv se sice jeví být za oknem víc než dost, ale chlorofyl z běžných listů se moc nechytá. Vyvaření a máčení ve špenátu či kopřivách přináší opravdu hodně světle zelenou. Lepších výsledků se dá dosáhnout s pomocí japonského čaje matcha (ten dělá pěknou jarní zelenou), potažmo s pomocí japonských řas. Ani jedno ale moc tradiční není.
Modrá? Tak tady je spektrum surovin opravdu široké. Pomůže nakrájené červené zelí (u skořápek bílé barvy), květy tmavého ibišku, nadrcené borůvky anebo slezové květy. Každá z těch modrých barev je trochu jiný osobitý odstín, je to skvělý prostor pro nejrůznější experimenty.
Hnědá se dá vyčarovat s pomocí kávy, černého čaje a dubové kůry. Kůra ovšem dělá barvu žíhanou a čaj vytváří poněkud mdlou hnědou. Vylepšit ji dovedete s pomocí cibulových slupek. Jen se prosím téhle dobroty při barvení nenapijte, protože to by byly hodně divoké svátky.
Zdroj: GoodHousekeeping.com, CallmeCupcake.com
