Proč investovat právě do zelené střechy, jaké má přednosti

Zelené střechy mohou být pokryty vegetací částečně a nebo zcela, ta se vysazuje do substrátu na hydroizolační membránu, ovšem zelená střecha může mít i další vrstvy (odvodnění, kořenovou bariéru, zavlažování apod.). V podstatě je jediným nutným kritériem pro realizaci zelené střechy její dostatečná nosnost a dokonce pak může být jako zelená střecha založena i střecha šikmá.

Nejčastěji jsou zelené střechy jednoplášťové, tedy bez jakékoli větrací mezery, s tepelnou izolací a parozábranou. Od nosné konstrukce pro vegetaci je pak samotná konstrukce střechy oddělena dilatační a ochrannou vrstvou vůči prorůstání kořínků. Vegetační vrstva je složena z vrstvy drenážní (keramzit, polystyrenové kuličky, štěrk apod.), vrstvy filtrační (netkaná textilie, minerální nebo skleněné rohože), vrstvy hydroakumulační (rašelina, ale i tuhé minerální desky) a samotné vegetace.

Zelené střechy přitom mohou být intenzivní a nebo extenzivní, což znamená, že u u intenzivních střech je podloží tvořené silnější vrstvou podložního substrátu (více jak 10 centimetrů), který se nejčastěji pokládá na střechy s minimálním sklonem. Tyto střechy nabízí širší škálu možností pro pěstování rostlin, tedy více různých druhů včetně některých keřů. Základ samozřejmě představují trsovité byliny, traviny, trvalky apod. U intenzivních zelených střech však mohou mít rostliny hlubší kořenový systém.

Zatímco extenzivní zelené střechy tvoří vegetační povrch vysazený na substrátu s menší hloubkou jak deset centimetrů. Jsou zde proto vysazovány mělce kořenící rostliny, vlastně jakýsi zelený (travnatý) koberec na střeše domu. Typickými rostlinami pro extenzivní střechy jsou druhy nenáročné, dobře odolávající suchu, ale i kolísání teplot. A také s minimálními nároky na údržbu.

Při volbě intenzivní a nebo extenzivní zelené střechy je pak klíčová právě konstrukce domu a střechy, její statické vlastnosti a možnost zatížení. Intenzivní zelená střecha totiž znamená zatížení od cca 300 kg na každý metr čtvereční, zemina se navíc pravidelně nasycuje vodou a hmotnost střechy pak ještě roste. Zatímco u extenzivních střech hovoříme o proměnlivé hmotnosti od cca 60 do 300 kilogramů na každý m². V tomto případě přináší menší zatížení i samotné rostliny, jelikož jde o skalničky, traviny, menší trvalky a mechy. A například netřeskem se zatravněné střechy osazovaly již ve středověku.

Zajímavá je pak i volba typů střech, které můžeme ozelenit. Nejde totiž jen o ploché či pultové střechy rodinných domů a jiných budov, porůst můžeme nechat i střechu garáže, altánu, pergoly, prostě i menší plochy.

Pokud jsme hovořili o střechách extenzivních a intenzivních, funguje to i opačně. Čili nevybíráme pouze druhy rostlin podle zvoleného typu zelené střechy, ale i naopak. Pokud chceme na střeše konkrétní druhy rostlin, musíme jim přizpůsobit tloušťku substrátu. Mechům, travinám a horským skalničkám dokonce stačí i jen 3 až 6 cm. Na intenzivních střechách pak můžeme pěstovat i květiny a v extrémních případech pak i stromky. To jsou však již opravdu velmi náročné konstrukce a skladby. A vrstva zeminy může být v tomto případě i vyšší jak 1 metr.

Pravdou také je, že extenzivní střecha může vypadat poněkud monotónně, uniformně, zatímco ta intenzivní může být velice pestrá. Ovšem extenzivní střecha nevyžaduje tolik péče jako intenzivní. Tam je často třeba zalévat, plít, sekat trávu, prostě jako na zahrádce. Odměnou je nám však nádherná kombinace rostlin, kterými se můžeme pyšnit. Nakonec je na takové střeše i příjemné posezení pod pergolou a u grilu.

Na extenzivní střechy se hodí například netřesky, rozchodníky, mateřídoušky, kosmatce, pryšce, zvonky, hvozdíky, kostřavy, lomikameny, ale i len či třezalka.

Na intenzivní střechy můžeme kromě výše uvedených vysadit i různé kombinace hlouběji kořenících květin a trav, například chrpy, kosatce, rmeny, hvozdíky, dobromysl, divizny, ostřice, kostřavy, šalvěje, meduňky, lipnice, borovice kleč, jalovce, vrbu bobkolistou, kručinky, čilimníky, růže apod.

• Pomáhají udržovat příjemnější klima na pozemku za větších veder.
• Chrání dům před klimatickými vlivy stejně jako to jinak dělá střešní krytina.
• Rozšíří plochu zeleně na pozemku.
• Chrání interiér shora před tepelnými úniky a přehříváním. Navíc voda, která se odpařuje, ochlazuje střešní konstrukci, což vytváří spolu s pomalejším prostupem tepla opravdu chladnější prostředí v interiéru. Nejde tedy jen o zamezení přehřívání.
• Pokud je hydroizolace kvalitně vyspádována (nestojí na ní voda), má velmi dlouhou životnost, jelikož není poškozována UV zářením.
• Nesmíme zapomenout, že právě zelené střechy mají dlouhou tradici v zemích s nejdrsnějšími klimatickými podmínkami.
• Přirozené začlenění takto zastřešených domů do okolní zeleně.

Zelená střecha každopádně vyžaduje kvalitní projekt a statický posudek. Při sklonech střechy vyšších jak 5° se doporučuje instalovat systém vnitřního odvodnění, při sklonu vyšším jak 30° pak na zelenou střechu raději zapomeňte.

Příklad skladby zelené střechy

• Na nosnou konstrukci se ukládá asfaltový podkladní pás, který je třeba natavit na penetrovaný podklad.
• Následuje tepelná izolace z EPS, který lepíme k podkladu i mezi sebou.
• Poté se ukládá separační vrstva tvořená geotextilií o gramáži 300 g/m².
• Následuje kvalitní, zcela nepropustná hydroizolace, postačí však i dostatečně silná fólie určená pro tvorbu zahradních jezírek.
• Poté se opět ukládá separační vrstva tvořená geotextilií o gramáži 300 g/m².
• Následuje hydroakumulační a drenážní vrstva. Extenzivní střecha však nevyžaduje nutně štěrkovou drenáž, je však třeba zajistit odtok srážkové vody. Obzvláště v oblastech, kde častěji prší.
• Filtrační vrstvu tvoří geotextilie o gramáži 500g/m².
• Na ni ukládáme substrát ve výšce vrstvy podle plánované výsadby a hloubky kořenů rostlin.
• Substrát se doporučuje míchat s ohledem na specifické podmínky zelených střech. Zvolit lze buďto hrubozrnný obsah (cca 30% organické složky v podobě humusu), který se smíchá se štěrkem a pískem, případně drtí z pálených cihel či střešních tašek, nebo jemnější substrát, kde převažuje organická složka. Dlužno dodat, že hrubší hmota lépe odolává klimatickým vlivům. Vegetační substrát pak mohou tvořit i substrátové desky a vegetační rohože.
• Třešinkou na dortu je vegetační vrstva.

Vlastně jde o dnes uznávaný typický prvek takzvaně ekologického stavitelství. Tyto střechy rozšiřují plochy zeleně a přináší přírodu tam, kde jsme ji zastavěli. Za horkých letních měsíců pak zelené střechy ochlazují dům, jeho interiéry i okolí, navíc dovedou chytat prach, čímž zlepšují kvalitu ovzduší. Každý metr čtvereční zelené střechy dovede pochytat až 200 g polétavých prachových částic ročně. Zároveň tyto střechy dovedou částečně zadržet vodu za dešťů, kterou pak můžeme distribuovat dále. Odteče jí ze střechy však méně, čímž snižujeme jednorázový nápor dešťové vody na kanalizaci za přívalových dešťů. Při normálních srážkách dovede vegetace zelené střechy zadržet 60 až 100 % vody, kterou poté postupně uvolňuje do okolí. Prostředí tak ochlazuje a zvlhčuje. Vlastně jde o jakousi automatickou venkovní klimatizaci.

Hlavní prací na zelených střechách je odstraňování náletů, čili rostlin, jejichž semena se zde uchytí a vzejdou. Pletí se prostě nevyhneme ani na zelené střeše. A jelikož fungují podkladní vrstvy jako filtrace srážkové vody, kterou pak sbíráme níže a používáme k zalévání či jiným účelům, není vhodné používat na zelených střechách pesticidy. 

Dále je třeba pečovat o porost, který zde chceme. To znamená případné přihnojení a zálivku, tedy kromě zmíněného pletí. Používáme zásadně dlouhodobě působící hnojiva a ne příliš často. I jednou za rok může stačit. Po založení zelené střechy je pravidelná zálivka obvyklá, čím déle nám zde však trvalky rostou, tím méně je třeba zalévat. A pokud se v kombinaci s rozumným počasím dostaneme se zálivkou až na nulu, nastal ideální stav.