Co když to uděláme v zahradě opačně než věční údržbáři a plánovači? Když budeme naopak požadovat maximálně chaotické uspořádání a vzhled s minimálním vlastním přičiněním? Výsledkem bude jistý řád, který však nebude na první pohled patrný. Kdo půjde kolem, řekne nepořádek a hnidopich dokonce zakřičí „bordel“.
Stavět tak, aby domy fungovaly desítky let bez potřeby rekonstrukce. Aby byly příjemné na bydlení, levné na provoz a připravené na klimatické změny. Architekt Josef Vostracký o tom nejen mluví, ale takové domy skutečně navrhuje a staví. V rozhovoru s Janem Müllerem otevřeně popisuje, co dnes znamená kvalitní bydlení – a proč bychom se měli dívat mnohem dál než k nejbližšímu kolaudačnímu razítku.
Jako když jste celý den někde zmáčknutí, skrčení a ohnutí. A pak se konečně můžete narovnat, protáhnout a zaklonit. Stejný pocit úlevy pociťovali i majitelé domácnosti, v níž si nechali rozšířit užitný prostor přístavbou, do které vsadili novou nerezovou kuchyni.
Fasádu už jste zajisté viděli z rozličných materiálů, různých barev, textur a struktur, zateplovanou i bez zateplení. Ale fasáda z prachobyčejného roští, které se válí všude po lesích? Sauna s útulnou pojmenované Rošťák patří k experimentálním projektům zkoumajícím minimalistické stavební metody a zároveň různé úrovně poskytovaného komfortu.
Mysleli to dobře, dopadlo to jako vždycky. Tahle nesmrtelná hláška platí i tehdy, když přijde na určité dekorace v domácnosti. Snaha udělat si to pěkné nebo tendence zapůsobit na návštěvy nějakým výrazným prvkem se většinou obrátí proti vám.
Všichni z nás, kteří máme doma domácí mazlíčky, víme, že to není jen tak, bydlet s chlupatými tvory pohybujícími se po celém bytě. A pokud je tím mazlíčkem čtyřicetikilový zlatý retrívr, je potřeba při rekonstrukci myslet i na něj. A nemusí to nutně znamenat nějaké velké kompromisy v designu, stačí přizpůsobit použité materiály a udělat byt co nejvíce průchozí.
Pozemek o rozloze třiceti hektarů, to už je nějaká plocha. S něčím takovým se v Česku běžně nesetkáme, ale v Kansasu takové míry vlastně nějak nepřiměřeně nezní. Navíc sedmadvacet z těch třiceti hektarů je stále zemědělsky obdělávanou a oranou plochou, na ostatním jsou pastviny. A ten poslední zbytek, pár desítek metrů čtverečních? To už je prostor pro vzpomínky.
Zahrada bez trávníku je pro mnohé z nás, vlastně zřejmě většinu, něčím nepředstavitelným. Extrémní změnou, pošetilostí, nesmyslem a dokonce i drzostí. Pro někoho však může jít o originalitu, spontánní rozhodnutí, nebo dokonce velmi promyšlený koncept. A impuls? Ten v sobě máme ukrytý všichni, je jím nekonečná péče o trávníky. Jak dopadla konkrétně zahrada v rakouském Burgenlandu?
Většina domácností celého světa dělí své místnosti velmi podobným způsobem. Zpravidla všude najdeme kuchyně, ložnice nebo sdílené společenské prostory, jako obývací pokoje. Japonsko se ale může pyšnit jedním unikátem, který by se u nás asi neprosadil. Říká se mu genkan. Jak funguje?
Celosvětově rostoucí teploty a sucha mění nejen význam parků a jiných zelených ploch ve světových metropolích, ale i jejich skladbu a podobu. Zeleň ve městech se prostě mění a zcela novým trendem je výsadba, výsev a pěstování rostlin, které byly dříve považovány za plevele. Posviťme si na Evropu a Ameriku.
Ve Švédsku se tomu říká sommarhus. Letní dům. Jde o místo zpravidla usazené někde stranou od lidí, v přírodě. Kde rodina tráví, dokud to příjemné počasí dovolí, radostné chvíle pospolu. Řeklo by se, že je to jen jiná chalupa nebo chata. Ale ve Švédsku je to svébytný životní styl. Který tento projekt napodobuje.
Útulnost je jedna z vlastností, kterou by měl mít každý byt či dům. Většina z nás chce přijít po náročném pracovním dni domů, zavřít dveře za rušným vnějším světem a užívat si klidu a pohody ve svém útulném, příjemném domově. Stejnou představu měla i Jessica, majitelka malého bytu v rušném srdci newyorské Upper East Side, který se díky ní stal majákem útulného minimalismu.
Původní historický objekt se stodolou měl tvar písmene L a uzavíral se klimatickým podmínkám místa. Na silně větrné parcele musel být chráněn především od západu. To si dům zachoval i po přestavbě. Vznikl však rekreační objekt, který velkoryse využívá bezrámové skleněné plochy, jimiž proudí do interiéru spousta světla, ale také poskytují nádherné výhledy do okolí. V interiéru se díky tomu v čase mění obrazy.
Také často potřebujete oddělit prostory v interiéru, ale chcete mít stále dost světla a hlavně nechcete stavět příčky ze sádrokartonu? Optimálním řešením jsou prosklené industriální příčky.
Mezi atraktivní barvy časného kvetoucího jara patří žlutá, oranžová, červená, růžová a bílá. A vlastně i zimy, protože některé dřeviny vykvétají už od prosince, jiné od ledna. Samozřejmě záleží i na počasí. Časné jarní a zimní kvetení je poslední roky dokonce zrychlováno mírnými zimami. Jaké dřeviny patří k nejotužilejším pionýrům kvetení?
Co s rodinným domem, když už děti dospějí a vyletí z hnízda do světa? Usedlá domácnost, která byla po dlouhá léta „tak akorát“, je rázem až příliš rozměrná. Majitelé jedné takové nemovitosti si ale věděli rady. Rozdělili dům a vyčlenili z něj další samostatnou domácnost. Sdílí s ní část společných prostor, pronajímají ji.
Jihočeská obec Borová Lada ležící v srdci Šumavy se rozrostla o nový rodinný dům, který sice pracuje s motivy tradiční šumavské architektury, působí však velmi soudobě, moderně.
Při rozsáhlé rekonstrukci vlastní domácnosti se snažíte neopomenout žádný podstatný detail. Dá se ale odtušit, že na tajné dveře vedoucí do koupelny jste určitě zapomněli. Tenhle dům je má, a k tomu spoustu dalších mile hravých nedopatření.
Původní typizovaná chata ze 70. let 20. století už majitelům nevyhovovala, proto oslovili česko-francouzskou architektku Gabrielovou Královou, aby navrhla chatu novou. A hlavně ze dřeva. Takovou, která odkáže na lokální stavební principy a do prostředí lesa dokonale zapadne. Přesto se chata liší od okolních, prostě je nová. Vlastně můžeme říci: šumavská chata na francouzský způsob. Navržena totiž byla ve Francii, ve studiu Les Archinautes.
Interiéry půdních bytů mají svá specifika. Prostory pod střechou často vyžadují důmyslné řešení osvětlení a přístupu přirozeného světla, stejně jako důkladně promyšlený půdorys, který využívá hluchých míst pod zkosenou střechou. Majitelé podkrovního bytu ve slovinském hlavním městě měli štěstí na architekty, kteří dokázali oboje zvládnout na jedničku. Výsledkem je zajímavý a pohodlný interiér s vysokou mírou inovace a kreativity.