Čas na přelomu 17. století měl svůj osobitý architektonický styl, a domy lemující pobřeží a ulice kolem říčních kanálů v Amsterodamu vypadaly naprosto úchvatně. Tenkrát. Dnes už se tyto řídce dochované objekty většinou dají jen označit za mimořádné ze stavebního hlediska, ale k přímému obývání se už bohužel moc nehodí. Co s nimi dál?
Chránit je jen jako památku bez dalšího praktického využití moc smysluplné není. Proto se tu rozmáhá trend renovačně-rekonstrukčních úprav, které pozvedávají hodnotu historických domů, a přibližují je současnému standardu. Projekt Canal House je příběhem jednoho takového domu, stojícího u hrany kanálu Amstelved. Vystavěn byl v roce 1675, a do dnešních dní se uchoval v podstatě jen ve formě dobře udržované čelní fasády, směřující do ulice.
)
Hezké zvenku, zevnitř ruina
To, co se nacházelo dál za touto vnější obálkou, už ale tak hezké nebylo. „V podstatě to byla kompletní vybydlená ruina ve stavu rozkladu,“ zmiňují architekti, kteří dozorováním rekonstrukce objektu strávili dvě léta. Snadné to rozhodně nebylo, protože přáním klienta bylo co nejvíc zakonzervovat autentické rysy stavby. A proto se na práci podíleli celé týmy specialistů historických renovací. Odborníci na záchranu dřevěných prvků, omítek, zdiva. Nechyběli ale ani designéři, kteří vkládali prosklené/zrcadlové desky, lehké předěly nových stěn nebo na míru vyhotoveného nábytku. Kromě stavební minulosti totiž do projektu promlouvala přítomnost, v podobě požadavků na provedení plně odpovídající aktuálním kvalitám bydlení.
)
)
Úpravy, které šly na dřeň
Zahrnovalo to vyprázdnění části vnitřního objemu, odstranění nadbytečného zdiva a otevření zadní části domu směrem do miniaturní zahrady. Prosvětlení, provzdušnění, nadlehčení a zvýšení řekněme estetické hodnoty. Uvnitř existující stavby tak vzniklo šest úplně nových místností. Architekti přitom museli adaptovat plán obytných místností souběžně tak, aby odpovídaly dimenzím čtyřpodlažního dvou-domu, který neměl ztratit akcent autentičnosti a vzletnost moderního interiéru. Na 115 metrech čtverečních tak vznikalo velmi komplikované dílo, v němž byly jednotlivé prvky velmi těsně provázány. Provedení interiéru zdůrazňuje (anebo naopak dovedně skrývá) určité součásti, nabízí nevšední výhledové linie, prostorovou obsáhlost a návaznost.
Staré a nové je tu snadno odlišitelné, vložené nové části se tu obvykle liší barvami a texturou materiálů. Kuchyň v přízemí je světlá, s betonovou (bělenou) podlahou, doplněná o dubový jídelní stůl. Šeď dubu pak vizuálně navazuje tuto místnost na obývací pokoj, který je současně vstupní halou, spojnicí vedoucí do pater. Tady se hodně řešila akustika a bezpečnostní úprava provedení točených schodů. Moderní koupelna v přízemí je vedena v zelené, pokoje v patrech pak v kombinaci modré a bílé. Úložné prostory, skříně, které by nejspíš působily příliš fádně, se kryjí za nejrůznějšími „tajnými“ dveřmi – třeba za rotující stěnou knihovny. Specifickým vloženým prvkem je pak do patra situovaná koupelna s „japonskou“ dřevěnou vanou, s výhledem na hladinu říčního kanálu.
)
)
)
)
Adaptován na další staletí
Výsledek práce architektů mluví sám za sebe. Dům, který se svých základech počítá stáří úctyhodných 347 let, se dočkal uvnitř komplexní proměny, zatímco zvenčí si dál zachoval svou typickou historickou podobu. Co tu teď bude? Plánem klienta je, že Canal House teď bude sloužit jako zázemí pro turisty, kteří během pobytu v Amsterodamu dávají přednos ubytování v soukromí. Dům je k tomu příhodně situovaný, a po rekonstrukčně-renovačních zásazích plně vyhovuje požadavkům na moderní stylové bydlení. Objekt byl zachován, rozšířen, adaptován. A nový model využití mu nyní garantuje budoucnost.
)
)
Materiály: i29
Foto-kredit: Ewout Huibers
)
)
)
)
)
)
)
)
