„Nešika nejsem, domácí kutil ale také ne,“ říká s úsměvem kajakářský mistr světa v kategorii do třiadvaceti let Josef Dostál v rozhovoru, který se odehrál při slavnostním otevření zrekonstruované loděnice v pražském Podolí. Zázemí Klubu vodních sportů (KVS), kde světový šampion a bronzový olympionik z Londýna trénuje, výrazně poškodily červnové povodně. Materiál na rekonstrukci poničených prostor poskytla, mimo jiné, i společnost LB Cemix, která nadějného sportovce dlouhodobě podporuje.
Na začátek dovolte obligátní otázku - Jak hodnotíte letošní sezónu?
Začátek sezony byl velice úspěšný. Mile mě překvapily výsledky z mistrovství Evropy jak ze čtyřkajaku, tak hlavně na singlkajaku. Dále se mi podařilo uskutečnit na MS ve Wellandu další krůček ve sportovní kariéře, na který jen tak nezapomenu. (získal zde titul mistra světa do 23 let, pozn. red.) Samotný konec sezony bych ale pověstnou třešničkou na dortu nenazval. Na mistrovství světa v Duisburgu jsem dal přednost čtyřkajaku, i vzhledem k velkým očekáváním, která byla na naši posádku kladena. Vítězství nám ale doslova o vlásek uniklo, a tak závěr sezóny hodnotím spíše jako zklamání.Ve dvaceti letech máte na kontě dva úžasné úspěchy. Letošní titul mistra světa a loňský bronz z olympiády. Kterého si vážíte více?
Moc to neřeším, oba jsou totiž dost odlišné. Titul mistra světa na singlkajaku je skvělý v tom, že si za něj vlastně můžu sám. Na druhé straně bronz z olympijských her v Londýně je ze čtyřkajaku a tam byla radost kolektivní. Navíc asi není významnější akce než olympiáda.Jak vlastně zvládáte přechody ze čtyřky na single a zpět?
Dost obtížně. Po čtyřkajaku se mi vždy jezdí na singlu špatně a pomalu. Proto se chodím po každém tréninku na čtyřce vyjet na singla, abych si uvědomil rozdíly mezi typy záběru.V čem je to složité?
Na čtyřkajaku je mnohem rychlejší a lehčí voda, v které zabírám. Mám i jinak upravené sezení v lodi, kde je důležité být pevně zapřený, abychom se navzájem nerozhazovali a nevypadli do vody. Na singlu mě nikdo nerozhazuje, takže sezení mám volnější a tudíž mohu lépe pracovat nohama a tím pádem lépe zvládat techniku pádlování.Co byste rád ještě zlepšil?
Myslím si, že trénink mám v současnosti nastavený dobře. Chci teď dále pokračovat v tom, o čem vím, že funguje. Vím, že je potřeba jít do každého tréninku s maximálním soustředěním na to, k čemu je trénink zaměřen. Také bych chtěl dělat více kompenzačních cvičení a více posilovat hluboké stabilizační svaly.Jak vlastně trénuje takový kajakář?
Ráno před snídaní mám 30 minut rozjetí na vodě. Pak následuje dopolední devadesátiminutový trénink na vodě. Po obědě většinou dvě hodiny věnuji opět tréninku na vodě, běhu a posilovně. Na závěr regenerace formou strečinku a sauny.
Co rád děláte ve volném čase, pokud vám nějaký zbude?
Mám rád divadlo a chození po různých památkách. Moc rád chodím na ryby. Snažím se také nějaký čas věnovat studiu, rád zpívám a také si občas dopřeju večeři v kvalitních restauracích.Jarní povodeň značně poškodila vaši loděnici v pražském Podolí. Jak dopadla rekonstrukce?
Práce jsou skončeny a veškeré zatopené prostory jsou úžasně zrenovované. Nemůžu hodnotit jinak než kladně. Díky tvrdé práci našich kamarádů a členů klubu, a také podpoře našich partnerů a sponzorů, například společnosti LB Cemix, která přispěla materiálem s povodňovou slevou na opravu, dopadlo vše lépe, než jsme si vůbec mohli představit. Rád bych jim všem moc poděkoval.Když je řeč o práci, pomáháte rodičům při práci na chalupě?
Bohužel se na chalupu moc často nepodívám, kvůli už tak nabitému programu, takže pomáhám spíš finančně. Nicméně když tam jsem, tak samozřejmě přiložím rád ruku k dílu. I když by doma asi nesouhlasili, myslím, že jsem docela manuálně zručný. Šikovnost jsem určitě zdědil po otci, jen by ještě potřebovala ve mně probudit. (Směje se)Jaký je váš cíl pro příští sezónu?
Tím hlavním je v příštím roce mistrovství světa v Moskvě a mým cílem je vyhrát na singlu.
Zdroj: www.cemix.cz