S houbami na trávníku nemusíte dělat nic, ony už to řeší za vás

Houby, které se začaly svými zmnoženými kloboučky hlásit z vaší zahrady, většinou jen pasivně signalizují její stav. Volají do světa, že je tu krapet víc vlhko, než by asi mělo být. Může to znamenat, že teď pár dní v kuse propršelo, že je vyšší hladina podzemní vody, nepovedená nebo prasklá drenáž, nebo jen špatný však.

Taky se výskyt hub dá přeložit do lidské řeči tím, že půda je tu humózní, plná živin. Tedy spíš živinami až přesycená, plná dosud řádně nerozkládaného organického materiálu. A do třetice to pak znamená, že ona půda je na zahradě má nižší pH, je kyselá. Na zásaditých půdách se totiž houbám většinou moc nedaří.

Ony houby tu nejsou proto, že by vás chtěly potěšit nebo naštvat. Objevily se tu, protože se tu pohromadě sešly ty podmínky, které ony mají tolik rády. Co s nimi máte dělat? To je příklad špatně položené otázky. Spíš byste se měli ptát, jestli s tím něco vůbec chcete dělat. Zapotřebí to totiž není.

Je už tak nějak v lidské povaze zaujímat stanoviska a vymezovat se proti jevům, o kterých víme jen málo. S houbami na zahradě ale skutečně nemusíte dělat nic. Ony už totiž vzniklou situaci nějakou dobu samy řeší. Například tím, že aktivně rozkládají onu organickou hmotu přítomnou v půdě.

Mohou to být nejrůznější nevykopané a tlející kořeny starých stromů, zbytky pařezů a vykotlaných kmenů. Ony se aktivně podílejí na jejich rozkladu, a tím vyživují substrát, podporují jeho mikrobiální společenstva. Zkrátka zprůchodňují to, co bylo ucpané.

Jednou, až všechnu tu snadno dostupnou a dosud řádně nerozkládanou organickou hmotu starých pařezů a kořenů rozloží, tak zmizí. Samy od sebe. Protože přijdou o obživu. A taky se tím rozkladem a nastartováním mikrobiálního života postupně změní chemismus půdy. Houbám se tu přestane líbit.

Nikdo vám asi přesně neřekne, jestli to bude trvat jednu sezónu, anebo deset. Ale tak jak tu jsou teď vyskládané, prostě za pár let už nebudou. Pokud máte sílu je ignorovat - zase tolik síly k tomu zapotřebí není - můžete je nechat být. Jednou zmizí.

Pro zahradu jsou houby jednoznačně přínosem. Svým jemným vlášením provzdušňují půdu (podobně jako kdyby to byly mikroskopické žížalky), rozkladem organické hmoty zvyšují dostupnost živin pro kořeny živých rostlin, přispívají k biodiverzitě a bohatství lokality. Jsou fajn.

Řada druhů hub navíc ještě navazuje mykorrhizní vztahy s okolními dřevinami. Hezky „něco za něco“ spolu mění živiny za vodu a naopak. Jinak taková „houba“ je dost komplexní organismus. To, co vidíme růst s nápadným kloboučkem, je jen plodnice toho velkého organismu. Rozmnožovací orgán, který se v horizontu dní až týdnů též sám od sebe rozloží a zmizí.

Dělat s nimi tedy nemusíte nic, houby to zvládnou docela dobře samy. Ale co dělat, když se vám opravdu nelíbí a přijdou vám absolutně neestetické? Inu, pak s nimi musíte začít vést nákladný a trochu marný boj. Proč marný a nákladný? Protože jím budete řešit jen symptomy, nikoliv příčinu.

S houbami můžete zatočit tím, že sesbíráte a vylámete, odstraníte jejich plodnice – poté v širokém okolí přeryjete a provzdušníte půdu, obrátíte ji drnem vzhůru a necháte proschnout (tím narušíte ta jemná houbová vlákna), a pak to celé ještě zasypete vápnem nebo mletým vápencem. To abyste proměnili pH půdy.

Je to docela fuška. Nevděčná v tom, že se po pár týdnech mohou houby objevit znovu. Ony nejspíš nikdy nezmizely, jen jste jim zadupali tykadla jejich rozmnožovacích orgánů. Takže ten cirkus můžete opakovat znovu. Do omrzení. Vítězství dosáhnete, až bude ta půda opravdu vápenatá. Ale to zase spousta rostlin okolo nedocení. Takže už nemáte jen zahradou přemokřenou, ale převápněnou.

Tím „vítězstvím“ nedosáhnete odstranění příčiny. Té vlhké až zamokřené půdy, nízkého pH, přítomnosti nerozložené organické hmoty v substrátu. Houby to už sice zadarmo a svým tempem řešily, ale vy jste je v tom dost surově přerušili.

Můžete jít o krok dál – překopat celou zahradu, vydobýt ze země třeba ty staré kořeny stromů; pořešit nové vyspádování a drenáž podmáčené půdy – ale to už je práce pomalu pro bagr. A uznejte sami, že jít na houby s bagrem je podobné, jako lovit komáry s hořákem autogenu.

Obojí jde a funguje, ale je to nepřiměřené a ve svých důsledcích často víc škodlivé, než nějaká estetická závadnost houbových kloboučků.

Houby na vaší zahradě sice „pracují“ pro vás, ale nějaký přímý (natož pak chutný) užitek od nich opravdu nečekejte. Zrovna ty druhy, které se vám rozhodnou zvelebit trávník, k jedlým nepatří. Většinou jsou nejedlé, nechutné až jedovaté. A některé taky drobet halucinogenní. Drobet víc.

Určitá zrádnost hub planě rostoucích na zahradě plyne i z jejich snadné zaměnitelnosti s jinými druhy, chutnými a žádanými. Taková klasická chuťovka v podobě žampionů (pečárky polní) se na váš trávník nejspíš nedostaví. Místo ní vám tam spíš poroste pečárka zápašná. A ta je mírně jedovatá.

Taky vám na zahrádce nejspíš jen tak samy od sebe neporostou bedly jedlé. To spíš narazíte na bedlu zahradní nebo bedlu zardělou (ono je těch bedel asi čtyřiadvacet druhů). Tu sníst můžete, ale nikdo vám negarantuje, že na ni nebudete mít velmi silnou „odmítavou“ reakci.

Způsobuje nevolnost a intenzivní zvracení. Tedy, jen někdy a jen u někoho. Určitě to ale nechcete zkoušet. O dalších houbách a houbičkách, jako například kropenatcích otavních, se radši zmiňovat nebudeme. Ty by vám totiž mohly zprostředkovat hodně dlouhý a až příliš barevný zážitek.

Houby, které vám vyrostly na zahradě, zkrátka určené ke sběru a k jídlu nejsou. Dělat s nimi není třeba nic, snad jen, že byste se báli toho, aby je nesnědly zvědavé děti nebo domácí mazlíčci. Vyhlašovat válku jim ale vážně nemusíte. Pokud se tedy nechcete pustit rovnou do překopání celé zahrady.

Zdroj: Hortnews.IAstate.edu, BackyardGardenLover.com, ROlawn.co.uk, BobVilla.com, LawnTech.co-uk.