Škvorník, to je bydlení pro uchavce, které vám ochrání úrodu

Štipka, uchavec, střihavec, ucholář, ucholák nebo uchavec. To jsou jen některé z krajově lidových názvů pro zástupce hmyzí říše, známé jako škvoři. V Česku žije 7 zástupců tohoto rodu, ale s největší pravděpodobností narazíte spíš jen na jednoho z nich, škvora obecného, který je rozšířen víceméně plošně. Většinu času stráví ve skrytu před lidskými zraky, žije totiž skrytě v opadaném listí anebo pod kameny. Když jej ale zahlédneme, většinou nám to velkou radost nepůsobí. Ani trochu se nám nepozdávají jeho „klepítka“ na konci těla. Vypadají nebezpečně, skoro jako by mohly cvaknout a ublížit. A odtud pramení i legenda spojená s jeho lidovými názvy.

Zažila se totiž představa, že škvor nemá jistojistě nic jiného na práci, než vám při poklidném poležení v trávě vlézt do ucha, kde se – bez možnosti pokračovat ušním tunýlkem dál – rozhodne procvaknout ušní bubínek, a pak vám třeba naklást vajíčka do mozku. Zní to trochu jako přitažené za vlasy, viďte? A samozřejmě také je. Ony kleštičky jsou ve skutečnosti dost neškodné a ke štípání nepříliš způsobilé koncové štěty, které využívá nejčastěji k přidržení potravy (a samci během vzájemných soubojů).

Šance, že se vám škvor bude chtít natrvalo zabydlet v uchu je určitě menší, než že vás trvale oslepí nárazem do oka moucha. Což se teoreticky také může klidně stát. A i kdyby vám do něj nakrásně zalezl, rychle se dostane ven sám, případně jej můžete vyklepat anebo vytopit olejíčkem. Panika ze škvorů přitom není vlastní jen Čechům.

Naši němečtí sousedé jej nehezky nazývají ušním červem, Francouzi zase perce-oreille, tedy doslova prorážeč uší. A na východě se zase vžilo pojmenování uchovrtka, uchovjortka. Smysluplnější vysvětlení názvu pak do věci vnáší Britové, kteří škvory pojmenovávají earwig nikoliv pro jejich smyšlenou schopnost vrtat do lidských tělesných otvorů, ale proto, že jejich vějířovitá křídla při roztažení trochu připomínají lidské ucho. Podstatné je, že od smyšleného pocitu ohrožení není daleko k člověčí nevraživosti, která je ale v případě škvorů skutečně neoprávněná a nezasloužená. Protože škvor obecný je pro vás a vaši zahradu ve skutečnosti zásadním pomocníkem.

Má totiž skvělý apetit, a toho se dá s trochou štěstí vhodně využít. Jak? Byť je všežravec, preferuje „svěží, vlhkou a šťavnatou“ potravu. Tou ale může být ledacos. Třeba přezrálé ovoce a plody „na hranici rozkladu“, čímž by nás příliš nepotěšil. V případě, že mu ale nabídnete jinou chutnou možnost snadno dostupné potravy, dlouho neváhá. Například mšice, po kterých se může doslova utlouct. Velikostí jsou sice nepatrné, ale plné sladké medovice. Nebrání se a neutíkají, a tak jich dokáže za den spořádat kolem desítek až stovek kusů. Hlavní dobou aktivity je pro světloplaché škvory noc. Takže vás ani nebude zbytečně lekat.

S infestací mšic dokáže efektivně naložit v horizontu pár dnů, a počíná si přitom důkladněji a selektivněji než chemický postřik. Což doceníte zvláště tam, kde byste se rádi zbytečné aplikace chemických látek vyvarovali. Svou přítomností vytváří ochranu i před dalšími nevítanými hmyzími hosty. Vypořádává se zdatně například s merami (v Čechách jich žije kolem jedné stovky druhů). To jsou poměrně nepříjemní parazité, živící se rostlinnými šťávami a tím snižující hospodářský výnos. A podle anekdotických zpráv zahradníků by mohli škvoři bojovat i proti žravým larvám nenechavého hmyzu.

Škvor obecný tedy působí dojmem pomocníka, kterého se hodí navzdory nehezké pověsti vzít na milost, ne? Máte pravdu, tak jednoznačné a snadné to opravdu není. Ostatně, jako vždy když přistoupíte na principy tzv. biologické ochrany. Škvor je nepřekonatelný, pokud máte problém se mšicemi. Ale může vás a vaše švestky (meruňky, broskve) potrápit, když mu mšice dojdou. A právě z tohoto důvodu se vyplatí si na zahradě vybudovat jeden nebo více škvorníků. Co to je? Inu, přenosný domeček pro škvory, který vám pomůže dostat lovce mšic tam, kam zrovna potřebujete.

Při stavbě škvorníku stačí vyjít ze základních zákonitostí škvořího života. Před den potřebuje tmu, úzký prostor s dutinami, neprostoupený extrémním vlhkem ani suchem. K výrobě vám postačí suchá vegetace, například hrst sena, otýpka suchého listí ovocných stromů anebo sestříhané stonky seschlých trvalek. Příhodné dutinky se cení. Tuhle vegetační vložku pak vpravíte do ze stran uzavřeného prvku. Můžete jimi vyplnit starou konzervu, anebo třeba květináč. Prázdná sestřižená PETláhev by se na první pohled jevila nejpraktičtěji, ale příliš se přehřívá. Listí, větvičky a stonky je třeba uvnitř zapevnit.

Obvykle k tomu postačí kousek drátku nebo provázku, který protáhnete dnem nádoby. A tím je vlastně celý škvorník hotov. Podstatné je jeho umístění. Nemůžete jej jako krmítko zavěsit volně do vzduchu na větev, ale musíte jej připevnit ke kmeni nebo uchytit přímo k profilu větvě, tak, aby vegetační výplň směrovala dolů. To je totiž ideální úkryt pro škvory, se vším všudy. Škvoři si takové místo při pravidelné obhlídce terénu brzy najdou, a s radostí se v něm zabydlí. Mít bydlení jen kousek od restaurace, kde se servírují mšice zdarma, je pro ně skutečně lákavé pozvání. A vy jen můžete sledovat, jak se s každým ránem počty mšic tenčí.

Jakmile prohlídkou listoví stromu zjistíte, že mšice zahájily ústup, je třeba škvorník přemístit. Na další strom anebo místo, kde jsou škůdci hojní. A tak pořád dokola. Škvorník se dá vyrobit za 10 minut a jeho připevňování a přemisťování vám o mnoho více času nezabere. Získáte tím ale dokonalou biologickou ochranu před škůdci, které byste jinak museli nejspíš velmi pracně/nákladně hubit ručně anebo s pomocí postřiků. Základní princip biologické ochrany se tu ukazuje v celé své kráse. Včetně faktu, že poté, co škvoři odvedou svou práci na jednom ovocném stromě, je třeba je zase přemístit dál.

Zjevné výhody, které plynou z přítomnosti škvorů, si před lety povšimli i zemědělci na Falklandách. Ale nevzali to za správný konec, a škvorníky nepřemisťovali. Tím se zdejší hospodáři dostali do problémů, a nástroj biologické ochrany se za své služby vděku nedočkal. Byl prohlášen za škůdce. S nadsázkou se tak dá říct, že „škvor je dobrý sluha, ale zlý pán“.

Škvorník vám ale pomůže v tom, abyste z onoho tajemného prorážeče uší a uchovrta získali jen dobrého pomocníka. Nenápadné bydlení pro škvory by mělo být součástí každé zahrady, kde si váží hmyzích obyvatel pro jejich přirozenou užitečnost.

Možná ale řešíte opačný problém, a škvorů na své zahradě máte víc než dost. A klidně budete radši za mšice, než za tyhle užitečné potvůrky. Jak se jich zbavit? Vlastně úplně stejně: postavte škvorník. A po pár dnech, kdy se už jistě škvoři v novém domově zabydleli, je můžete snadno vynést a vyklepat ze zahrady ven. Je to efektivnější, než je hledat pod kameny a v listoví, zvlášť když se jich štítíte.