Děláte si ke konci roku inventuru svých pokojovek a přemýšlíte, čím svou sbírku rozšířit, ozvláštnit? Bokarnea tlustokmenná, takzvaná sloní noha, rostlina z čeledi chřestovité, vám domů vnese trochu z atmosféry horkého, sluncem rozpáleného Mexika.
Bokarnea tlustokmenná
Bokarnea tlustokmenná (Beaucarnea recurvata, dříve též Nolina recurvata) z čeledi chřestovité je v angličtině nazývána „Elephant's foot“ a nebo „Ponytail palm“, český název sloní noha jí též sedí, ale pozor, stejný výraz se používá i pro příbuzné rostliny Dioscorea elephantipes. Rodové jméno získala prvně jmenovaná sloní noha na počest Jean-Baptiste Beaucarnea, což byl belgický notář a milovník sukulentů. Druhové jméno pak pochází z latiny (recurvatus = zakřivený). Poprvé tuto rostlinu popsal Charles Lemaire v roce 1861 a v roce 1884 ji William Botting Hemsley přeřadil do rodu Nolina. Právě toto zařazení však bylo později zrušeno.
)
Sloní nohu připomíná takzvaný kaudex
Pro sloní nohu je typická ztloustlá spodní část lodyhy, takzvaný kaudex, ve kterém se hromadí voda, jíž rostlina využívá v období sucha. Toto evoluční přizpůsobení pouštnímu biotopu s nízkým ročním úhrnem srážek je jedním ze znaků sukulentních rostlin. Jedna rostlina může mít kaudexů dokonce i více. V přírodě sloní noha dovede dorůst výšky až 8 metrů, v mobilních nádobách však dosáhne výšky maximálně 90 cm a to až po mnoha letech. V přírodě je tedy sloní noha stromovitého až trsovitého vzrůstu a tak trochu připomíná i palmu.
)
Minimální nároky na péči
Kladnou stránkou sloní nohy jsou minimální nároky na péči, začít si s ní proto mohou i začátečníci. Stinnou stránkou je pak velmi pomalý růst, načež za statnější jedince si řádně připlatíme. Vyloženě nesnáší mráz a dokonce i teploty nižší jak 10 °C. Ideální je proto u nás právě pro pěstování v interiérech. Můžeme ji však letnit, raději ale až od června a za chladného léta musíme dávat bedlivý pozor na venkovní teploty.
)
13 druhů rodu bokarnea
Na koncích větví má sloní noha nahloučené listy, její květy jsou jednopohlavné a se šestičetným okvětím. Plodem je jednosemenná tobolka. Rod Beaucarnea zahrnuje 13 druhů a je kromě Mexika rozšířen i ve Střední Americe. Rostliny najdeme v suchých a polosuchých oblastech, přičemž nejznámějším druhem je právě bokarnea tlustokmenná. V Evropě se bokarney pěstují jako okrasné rostliny od půlky 19. století. Kromě nejznámější bokarney tlustokmenné jsou pěstovány také Beaucarnea hookeri, Beaucarnea gracilis, Beaucarnea stricta a Beaucarnea purpusii a vyšlechtěn byl například i kultivar 'Stripy Ponytail', který má listy lemovány bělavě.
Popis rostlin
Bokarney jsou jednodomé nebo dvoudomé, stálezelené a dorůstající výšky od 60 cm do 10 metrů (výjimečně až 18 metrů). Bokarnea tlustokmenná může mít v přírodě průměr kmene až 3 metry. Listy jsou růžicovitě nahloučené na vrcholu kmene a větví, zelené a nebo nasivěle modrozelené, tvaru jehlicovitého až mečovitého. U některých druhů tohoto rodu jsou staré odumřelé listy vytrvalé a postupně pokrývají větve. Květy jsou jednopohlavné, pravidelné, se šestičetným, bělavým a nebo načervenalým okvětím. Uspořádání květů je v thyrsech, které jsou větvené do dvou až tří řádů. Složeny jsou z vějířků, které mají 2 až 9 samčích a nebo 3 až 5 samičích květů. Plodem je elipsoidní, kulovitá a nebo obvejcovitá, opožděně pukající tobolka. Některé druhy ji mají křídlatou. V každém plodu najdeme jediné kulovité a trojlaločné semeno. A právě semeny se tyto rostliny snadno rozmnožují.
)
Co bokarnea tlustokmenná obsahuje
Z biologicky aktivních látek převažují v kmenech glykosidy spirostanolu, v listech pak deriváty furostanolu a navíc 13 různých steroidních saponinů. Občas se vyskytnou informace o jedovatosti těchto rostlin, ovšem přiotrávená domácí zvířata byla vyléčena.
)
