Smrk je jednou z nejvyužívanějších a zároveň ekonomicky nejdůležitějších dřevin v severní a střední Evropě. Více než třetinu rozlohy České republiky pokrývají lesy, z nichž polovina patří právě smrku ztepilému. Nadace dřevo pro život, která dlouhodobě edukuje a podporuje zájem Čechů o dřevo a les, realizovala průzkum*, ve kterém si mapovala znalosti právě o tomto jehličnanu. Téměř 80 % respondentů správně uvedlo, že smrk je v Čechách nejvíce využívanou dřevinou ve dřevařském průmyslu. Polovina dotazovaných ale tápala v odhadu životního cyklu smrku. Uvedla, že smrk v průměru roste 10–50 let. Od zasazení do skácení přitom smrk roste dlouhých 80–100 let. Přes 40 % dotazovaných pak správně uvedlo, že první smrky se na našem území objevily již před 8 000 lety.
Smrk v českých lesích
Na území dnešní České republiky se lesy vyskytují od konce doby ledové. „Musíme si ale uvědomit, že před 10 000 lety nevypadaly tak, jak je známe dnes. Původní lesy byly černé, neprůchodné, plné divokých zvířat,” přibližuje téma Stanislav Polák, ředitel Nadace dřevo pro život. Prvními dřevinami na našem území byly osika, borovice lesní a bříza bělokorá. V Českém ráji rostla i sibiřská dřevina – borovice limba. Před osmi tisíci lety se klima více méně ustálilo a teplé a vlhké klima vneslo do krajiny optimální podmínky pro další rozvoj lesů. A na scénu přišel smrk ztepilý. „Výskyt smrku ztepilého již před 8 000 lety na našem území je potvrzen díky půdním sondám, které zkoumají obsah pylových zrnek ve vrstvách zeminy, podle geologického času. To znamená, že v dané době se na naše území dostala pylová zrnka smrku a díky příznivým klimatickým podmínkám se u nás smrk začal množit. Můžeme tedy říci, že smrk je opravdu původní dřevinou na českém území.”
Jak ale ukázal nedávný průzkum Nadace dřevo pro život, téměř polovina respondentů se domnívá, že tomu tak není. „Všechny dřeviny, které se na našem území vyskytly po době ledové, jsou vlastně původní. A to platí také o smrku,” uzavírá Polák. V době bronzové a železné zasáhli do přírodních ekosystémů lidé. Zemědělství vyžadovalo ornou půdu, dobytek potřeboval místo pro svou pastvu. Začalo rozsáhlé odlesňování a krajina se tak začala díky civilizačním vlivům měnit. Nejvíce dostaly české lesy zabrat v období od 15. do 18. století, kdy bylo potřeba dřevěné uhlí ve sklářství, z buku a dubu se dělaly pražce pro železnice a lesy dále ustupovaly pastvinám.
Důležitý pomocník ve stavitelství
Téměř 80 % respondentů průzkumu Nadace dřevo pro život správně uvedlo, že v dřevařsko-stavitelském průmyslu je nejvíce využívané dřevo smrkové. A to především díky jeho optimálním vlastnostem. „Smrkové dřevo není těžké, dobře se opracovává, je rovné, dobře se u něj předpovídají mechanické vlastnosti. Svou roli hraje také to, že smrk jako jehličnan nemá, například ve srovnání s listnatými druhy stromů, tak silné větve, což usnadňuje jeho opracování,” doplňuje Stanislav Polák. V minulosti byl velkým odběratelem smrkového dřeva i důlní průmysl. Havíři ho používali na výdřevu štol. Smrk dokonce zachraňoval po desetiletí lidské životy. Kromě již uvedených vlastností má smrkové dřevo totiž ještě jedno specifikum – než se zlomí, začne praskat. Když se tedy hnulo podloží v dolech, výdřevy ze smrkového dřeva začaly nejprve praskat, což byl varovný signál pro havíře, aby co nejrychleji utekli.
Sázíme pro naše pravnoučata
Vzniklé odlesněné plochy vlivem člověka bylo potřeba znovu zalesnit. A jako nejvhodnější dřevina se jevil smrk. Dokázal totiž růst na mnoha místech, nebyl náročný, navíc jeho dřevo bylo všestranně využitelné. V neposlední řadě lze jeho dřevo těžit v rozmezí 80–100 let, na rozdíl od buku, na jehož zralé dřevo musejí lesníci čekat až 160 let.
Jak ukázal průzkum Nadace dřevo pro život, česká veřejnost se domnívá, že smrkové dřevo roste až o 50 let méně. Jedna třetina dotazovaných dokonce uvedla, že smrk roste přibližně jen 20 let. „Toto je častý mýtus, který u nás převládá. Velmi často se opravdu setkáváme s tím, že si lidé myslí, že smrk roste 20 let. Ale není tomu tak. Smrk roste po dobu dvou generací, takže smrky, které dnes zasadíme, uvidí vzrostlé až naše pravnoučata za 80 až 100 let. Proto musíme myslet pořád dopředu a sázet lesy, které budou sloužit našim potomkům. A musíme na to myslet již nyní. Jednodruhové (monokulturní) lesy se dnes nahrazují smíšenými, které jsou ekologicky i funkčně vyváženější. A smrk ztepilý v nich má stále své důležité místo,” uzavírá Stanislav Polák.
Sbírka Darujme stromečky lesu
Nadace dřevo pro život organizuje celoroční sbírku Darujme stromečky lesu, jejímž cílem je napomoci obnově veřejně přístupným lesům v okolí Dačic, Jíloviště u Prahy, Kunštátu u Blanska, Milešova a Nového Knína ve středních Čechách i Opočna na Královéhradecku. Dárce si může vybrat, kam jeho peníze poputují a který les podpoří. Příspěvek v libovolné výši může být jednorázový nebo pravidelný. Nadace dřevo pro život nabízí spolupráci pro jednotlivce, ale i větší týmy nebo celé společnosti. Při vyšší finanční podpoře sbírky Darujme stromečky lesu je možné se zapojit i do samotné výsadby nových stromů, například formou teambuildingu, kdy celý pracovní tým může vlastníma rukama pomoci k obnově českých lesů.
*Průzkum byl realizován na facebookové platformě Dřevo je cesta, reprezentativní vzorek 518 ve věkové kategorii 18–65 let.
Nadace dřevo pro život
Nadace dřevo pro život už 15 let přináší více dřeva do života. Ve svých projektech ukazuje veřejnosti přínosy dřeva, naší obnovitelné suroviny. Využíváním dřeva z udržitelně obhospodařovaných lesů chráníme životní prostředí pro nás i budoucí generace. Více o nadačních projektech o lese, dřevě a životním prostředí najdete na www.DrevoProZivot.cz.
