Že se dá nový rodinný domek postavit téměř všude, to dokázal investor spolu s dodavatelem sympatické dřevostavby ve Zlíně. Majitel jedné místní zahrady, který bydlel v paneláku, se rozhodl přestěhovat právě na svou zahradu. Ale ne do jen tak nějaké zahradní boudy, respektive zahradního domku. Požadoval regulérní rodinný dům, i když menší zastavěné i užitkové plochy, který nabídne veškerý komfort bydlení v novém.
Francie možná drží prst na tepu evropské módy, ale když přijde na nové trendy v oblasti rekreačního bydlení, je evropskou jedničkou Švýcarsko. Chaty tu mají tradici, a protože tu lidem nechybí ani prostředky na jejich zútulnění, bývají zdejší rekonstrukce vizuálně hodně výrazné.
To je pořád řečí o udržitelnosti, ekologii, recyklaci. Ale jak si to vlastně ti „ekologisté“ představují v praxi? Z čeho se má stavět, aby konečně byli aspoň trochu spokojení a líbilo se to i nám? Pokud vám takové myšlenky občas krouží hlavou, je projekt Schindel Studio přesně to pravé pro vás.
Farmáři z Beskyd si postavili krásnou a jednoduchou obytnou glampingovou stodolu. Tedy vlastně chatičku ve stylu dřevěných stodol. V turistické sezóně slouží k rekreaci a mimo ni k zemědělským účelům při péči o farmu. Svým umístěním a vzhledem se vymyká běžným stavbám podobného typu. A vymyká se i tím, že byla postavena svépomocí, pouze s podporou přátel, dokonce z materiálů takzvaně z druhé ruky.
Když se v Česku řekne víkendový dům, má to takovou lehkou pachuť. Jako že se zase někam nastěhovali lufťáci, kteří dělají mezi sobotou a nedělí mezi starousedlíky velkou parádu, ale v dotčené obci přitom nijak nefigurují. Ovšem do téhle škatulky jde nový dům z Hrubé Skály napasovat jen těžko. Bydlení je to sice současné, ale navržené tak, aby fungovalo v harmonickém sepjetí s místem.
Architektura, to nejsou jen rovné čáry na výkresech, normy, tabulky a vyhlášky. Tak nějak z podstaty věci jsou to i velké sny, fantazie a odvážné plány. Následující projekt měl potenciál se stát nejodvážnější a nejdivočejší realizací celého světa. A nejspíše je jen štěstím, že se ze světa fantazie do skutečnosti vůbec nedostal.
Jen hodinu cesty od Prahy, v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, se uprostřed přírody rozprostírá Chateau Šanov. Rozsáhlý objekt zámečku na více než čtyřech tisících metrech čtverečních láká na prvotřídní wellness i doslova královské ubytování. Kdo by ale čekal, že se právě ocitl ve zdařile zrekonstruovaném historickém objektu, bude zřejmě překvapen. Celý je totiž postaven technologií Skeletsystem Goldbeck.
Když se řekne rekreační oblast za Prahou, je to pole ke spekulacím docela široké. Ale Posázaví, druhdy lemované trampskými chatičkami, už může lokalitu této nevšední stavby přiblížit lépe. Svým ztvárněním se však dost vymyká, a nezapadá do škatulek toho, co je tu k vidění. Chata se světlíky je zkrátka jako žádná jiná.
Není to o velikosti, i malý projekt může přinést zásadní změnu. V případě zahradního pavilonu, který si u domu nechala přistavět rodina ze švédského Linköpingu, to určitě platí. Na dvaceti metrech čtverečních „přístavby“ totiž získali něco, co mohou všichni využívat po celý rok.
Jen prachobyčejný kus holé skály, která trčí z hladiny jezera a kolem níž hvízdá studený vítr? Architekti naštěstí viděli v malém ostrůvku Pointe Au Baril, ležícím nedaleko Georgian Bay, něco víc. Protože viděli potenciál, dokázali tu vytvořit fantastické hnízdo odpočinku. Sezónní bydlení, v němž vás severský vítr nebude obtěžovat, jen dotvářet atmosféru.
Zřejmě budete mít problém s odpady a udržováním cest, zřejmě nebude všude snadné získávat poštu, budete si pro ni muset chodit, nebo dojíždět. Ale jinak? Trvalý život v rekreačních objektech, dokonce i v hodně malých chatičkách, přináší více benefitů než omezení. A hlavně více svobody. Ne každý po ní však touží a každý si ji představuje tak trochu jinak.
Stačí jen trochu vystrčit nos mimo město, jak se říká: na venkov. Tam je hned vidět, jaké stavby rozšiřující užitnost veřejného prostoru nebo okolní krajiny se tak kolem nás budují. Moc pestré to není. Hospoda, rozhledna, rozhledna, kiosek, hospoda, rozhledna... Nezapomněli jsme na rozhlednu? Ovšem sauna, to je už jiná inspirace. A když se okolo najdou i finské břízy...
Můžete to brát jako tip na rodinný výlet, zrovna tak jako chválu zajímavého nápadu a dobré práce našich architektů. Shrnout se to přitom dá jednou větou: „Pustevny už mají svou vlastní bránu.“ A dodat by se zatím ještě mohlo: „Konečně.“ Už to vážně bylo zapotřebí.
Podzim už klepe na dveře a spolu s ním i časy, kdy budeme na léto zase jen vzpomínat. Zvláštní melancholie přebarvující se a usínající krajiny pak bude vplouvat i do našeho myšlení. Něco takového v Pistohiekka neznají. Léto k nim totiž jako k nám nechodí, a tak si ty podzimní nálady umí vychutnat.
Kam sahá historie chataření? Sociální geografka Univerzity Karlovy Dana Fialová v jednom rozhovoru s trochou nadsázky uvádí, že za první chalupu u nás by se dal považovat Karlštejn, ale v úvahu vlastně přichází jakýkoliv lovecký zámeček, na který se šlechta uchylovala za odpočinkem. Běžní lidé na chalupy a chaty začali na našem území jezdit spolu s rozvojem průmyslové revoluce.
Se stavbami v přírodě se pojí nejedna potíž. Už třeba to, zda se snažit vměstnat v nich vše pod jednu střechu, ovšem za cenu toho, že budou neúměrně velké. Anebo zda to nevyvážit rozdělením jednoho nepřiměřeně velkého objektu na dva menší, které lépe splynou s okolní krajinou. Právě tak, jak to udělali v La Paloma.
Žít v Praze a přitom mít zahradu jen kousek cesty od bytu? To by byl pro spoustu lidí splněný sen. Jenže i o naplněné sny je třeba se zasadit, jak se přesvědčili majitelé jedné takové velké zahrady. V sezóně tu pochopitelně chtěli trávit co nejvíce času, ale potřebovali k tomu vylepšit stávající zázemí. Nahradit starší kůlnu slušivější a praktičtější chatkou. Zahradním pavilonem. Nebo miniaturním domkem?
Nedá se to nazvat rekonstrukcí, byť se tu obnovovalo ve velkém. Aby to vypadalo stejně krásně, jako kdysi. Jen o pár metrů vedle. Tahle stavba totiž byla trám po trámu, kámen po kameni, přesunuta.
Zmenšenou obdobu Eiffelovy věže máme i v Čechách. Za jejím vznikem stojí světová výstava v Paříži v roce 1889 (zároveň datum dokončení Eiffelovky) a členové Klubu českých turistů, kteří se do nové pařížské dominanty doslova zamilovali. Rozhodli se proto postavit podobnou i v Praze, i když poměrně menší. Menší země, méně lidí i peněz = menší věž, ale princip byl stejný. A osud také tak trochu dramatický, ale ne moc.
Sníh. Ba přímo metry sněhu, závěje. Jakkoliv neuvěřitelné se něco takového právě zdá být, na takové klima je skvěle připravená moderní chata z Krkonoš. Tam, kde dnes proudí davy turistů v nátělnících a žabkách, bude hájit dál pohodu jedné rodiny i během pohádkově mrazivé zimy.
