Až z tropických deštných pralesů Amazonie se k nám dostala nádherně kvetoucí vrízea, která roste ve své domovině nejčastěji epifyticky. Na svých hostitelích tedy neparazituje, ale také jim vlastně nic neposkytuje. A nároky na pěstování má v našich podmínkách na rozdíl od jiných pokojovek zcela odlišné.
Vzhled a stavba jednotlivých druhů jsou silně variabilní
Vrízea (Vriesea), česky také vrísea nebo vrisea, je rostlinný rod z čeledi broméliovitých (Bromeliaceae), podčeledi tilandsie (Tillandsioideae). Celkem najdeme v tropech více jak 350 druhů, přičemž u nás je jako pokojová rostlina nejznámější Vriesea splendens. Vzhled a stavba jednotlivých druhů jsou pak silně variabilní. Centrem výskytu je sice nejspíše brazilská Amazonie, ale jinak rostou rostliny tohoto rodu v tropických deštných lesích celé Střední a Jižní Ameriky.
)
Šlechtění pro zvýšení tolerance suchého vzduchu
Zajímavostí je několik sukulentních zástupců rodu (např. Vriesea espinosae), které vypadají jako extrémně suchovzdorné druhy tilandsií. Ostatně za ně byly dlouho považovány. Jméno Vriesea dal rodu John Lindley podle holandského botanika a lékaře Willema Hendrika de Vriese v 19. století. Ovšem současné druhy, které se dostanou na pulty našich obchodů, byly pro obchod vyšlechtěné tak, aby měly co nejvíce potlačenu původně nízkou toleranci suchého vzduchu. A právě kříženci druhu Vriesea splendens, druhu zdobného listem i květenstvím, jsou toho jasným důkazem.
)
Rostlina atraktivní po celý rok
Vriesea splendens je vlastně velmi atraktivní rostlinou po celý rok a když vykvete, pak je to teprve nádhera. Z růžice pruhovaných listů vyroste nápadné klasovité květenství, které je tvořené barevnými listeny překrývajícími se jako tašky na střechách. A právě mezi listeny se objevují skutečné květy, které ale kvetou jen krátce. To však vůbec nevadí, o to déle nás budou těšit barevné listeny. Ty mohou mít barvu červenou, žlutou, nachovou i zelenou. Původní druh má listeny mečovitého a klasovitého květenství červené.
)
Jak pečovat o domácí vrízeu
Obliba Vriesea splendens u nás dnes raketově roste a spolu s ní se učíme o tyto rostliny správně pečovat. Již jen fakt, že po odkvětu mateřská rostlina umírá, by mohl kdekoho vyděsit, ovšem z mateřské rostliny vyrůstají odnože, ze kterých si vypěstujeme rostliny nové. V profesionálních podmínkách se tyto rostliny množí i semeny, pro každého je však množení odnožemi tím nejjednodušším, co vůbec může udělat. Odnože je třeba oddělit od mateřské rostliny, když dosahují poloviny velikosti mateřské rostliny a zároveň již mají vlastní kořeny. Bez nich by nám odnože nezakořenily.
Rostlina vyžaduje světlejší stanoviště bez přímého slunce a běžnou pokojovou teplotu. Ve vegetačním období je třeba vydatně zalévat, jelikož střed listové růžice by měl být stále plný vody. Pozor tedy, zaléváme výhradně na střed listové růžice. Výjimkou je pouze období, kdy vyrůstá nové květenství. V tu dobu musíme být se zaléváním do středu listové růžice opatrní, jelikož by voda mohla způsobit uhnívání vyrůstajícího květenství. Slabě též zaléváme v zimě.
)
Zálivka se provádí zásadně vlažnou a nikdy ne vápenitou vodou. Nejlépe v pokojové teplotě odstátou dešťovkou. Pozor tedy obzvláště na vody studniční, též na mnoha místech obsahuje voda z veřejného vodovodního řádu dosti vápníku. Rostliny je také třeba často mlžit (rosit) a nejlepší je postavit květináč s touto rostlinou do široké podmisky s kamínky, která je stále naplněna vodou. Odpařovaná voda zvyšuje rostlině vzdušnou vlhkost.
V období růstu hnojíme každých 14 dní běžným tekutým hnojivem. Mladé rostliny je třeba každoročně přesazovat, do odkvětu to provádíme obvykle dvakrát. Poté mateřská rostlina postupně uhyne a my odebíráme odnože. Každá rostlina vydrží být atraktivní 2 až 3 roky, což je vždy období do odkvětu. Listy má Vrisea splendens řemenité a pruhované a jelikož jsou též velmi zdobné, rostlina nás bude těšit i před svým vykvetením. Okraje listů podčeledi Tillandsioideae jsou vždy zcela hladké a listy mohou mít výraznou kresbu v odlišném odstínu ve tvaru příčných pruhů, případně i skvrn. Uspořádány jsou vždy do růžice, jejíž střed vytváří jakousi nádržku nebo nálevku. V ní se zachycuje voda a právě odtud rostliny čerpají jak vodu, tak živiny vzniklé rozkladem různých nečistot. Nálevka v přírodě vlastně slouží i jako životní prostředí různým druhů hmyzu a obojživelníků.
)
)
Šířka rostliny je obvykle 40 až 50 cm, výška 20 až 50 cm. Jako substrát volíme běžnou rašelinu, respektive substrát obsahující velký podíl rašeliny. Květů se můžeme dočkat kdykoli během roku, nelze tedy nějak naplánovat, kdy nám má naše rostlinka vykvést. A pozor, pokud plánujete nákup této rostliny, buďto se smiřte s tím, že ten nádherně kvetoucí kousek brzy zemře anebo si rovnou pořiďte mladou sazeničku.
)
Semena s létacím zařízením
Rostliny rodu Vriesea můžeme dobře identifikovat i podle semen vyvíjejících se v pukavé tobolce, která mají létací zařízení (padáček) připevněný na té straně semene, ve které je ukryt zárodečný klíček.
Z dalších druhů má například Vriesea carinata květenství žluté a Vriesea fenestralis se pěstuje pouze pro zdobný list. Samozřejmě nejde v žádném případě o mrazuvzdorné druhy a pokud chcete tyto rostliny letnit, je též třeba hodně přemýšlet o vhodném stanovišti.
Zdroj: sazenicka.cz, katalog-rostlin.cz, wikipedia.org, pestujme.cz
