Příliš malé, příliš velké. A najít ty, co jsou tak akorát, je prý strašný kumšt. Správná velikost květináčů pro přesazování je z nějakého důvodu nestárnoucím tématem, které mají zahradníci, zahrádkáři i milovníci pokojových rostlin zapotřebí neustále řešit. Co k tomu prozrazuje věda?
Začneme úplně klasickou situací. Řekněme, že vaše domácí pokojovka už přerostla možnosti svého dosavadního květináče, vzmohla se a potřebuje do většího. Otázka zní, jak moc velký ten příští květináč má vlastně být. Sama odpověď, která zaznívá napříč diskusními skupinami milovníků pokojových rostlin, překvapí svou svornou jednohlasností: ten příští květináč má být o číslo větší. Co to znamená?
Květináče jsou sice k dostání v nepřeberné rozmanitosti tvarů, ale v zásadě se všechny odvíjí od jednoho mustru. Podle litrů svého objemu.
)
Úplně ten nejobyčejnější malý kruhový květináč - plastový nebo z pálené hlíny - s výškou jedenácti centimetrů (deseticentimetrovým průměrem základny a třinácticentimetrovým průměrem horní části) má objem jednoho litru. Za ním pak s výškou 13 centimetrů (a průměrem 17 cm u svrchní strany/12 cm u základny) stojí květináč dvoulitrový. Rostou výšky, průměry a s nimi i objem.
Tak by se dalo pokračovat dál, přes 3, 4, 5, 7, 10, 15, 20, 25, 30, 40 litrů až ke skutečným obrům mezi květináči, určených pro pěstování stromů.
Říct, že rostlinka potřebuje do nového květináče - který je o číslo větší – tak například znamená záměnu ze čtyřlitrového za pětilitrový (nebo pětilitrového za sedmilitrový).
Tím se hezky prakticky postihne takové to pravidlo, že v novém květináči mají po stranách kořeny rostliny o přibližně dva centimetry více místa. Celé se to jeví být pochopitelné, návodné a snadné.
)
Opravdu jen o jedno číslo větší?
Červík pochybností ale přeci jen trochu zahlodá. Pokud letos přemístím pokojovku do květináče, který je „o číslo větší“, budu muset napřesrok nejspíš přesazovat znovu, do květináče, který bude oproti dnešku ještě o jedno další číslo větší. Po pár letech mi tak za jednou úspěšně přirůstající se pokojovkou zůstane zástup nevyužívaných, vždy „o číslo menších“ květináčů.
Krátce řečeno: nevyplatí se tu rostlinu rovnou šoupnout z malého do velkého?
„To nesmíte! Hrůza a děs! Svatokrádež, upálit kacíře!“ ozve se vzápětí bouřlivá reakce.
)
Dobře, možná se neozve zvolání o svatokrádeži a upalování kacířů, ale nespokojené brblání to stejně vyvolá. Jenže proč? Z logiky věci se přece na pěstování a růstu rostliny nic nemění, ne? Jediný objektivní zádrhel, který sami přiznáváme, je ten estetický. Malá rostlinka „utopená“ ve velkém květináči zkrátka vypadá zvláštně. Ale pokud to nevadí vám, tak na tom asi nesejde.
Navíc se k těm (kacířským) pochybám přidává i špetka zahradnických zkušeností. Když zasadíte semínko hrášku, dáváte ho také rovnou naostro do „velkého květináče“, respektive do půdy záhonku. A nemazlíte se s tím, že ho postupně na pětkrát přesazujete. A přežije to.
Jaké solidní argumenty tedy stojí za tím, aby se pokojovky přesazovaly do květináčů jen o číslo větší?
Argumenty pro úměrnost
Z argumentů pro přiměřeně velké květináče vybíráme: V tom přiměřeně velkém (o číslo větším) prý dochází k lepšímu provzdušňování kořenů. Optimální velikost květináče tak stimuluje růst, zatímco příliš velký květináč by mohl růst nežádoucím způsobem zbrzdit. Rostlinky se nemají tísnit, ale to láskyplné objetí svého přiměřeně velkého květináče cítit mají.
Když prý umístíte rostlinu do zbytečně velkého květináče, bude větší část substrátu nezabydlená, a bude sloužit jen jako zázemí pro nežádoucí organismy a bakterie, které mohou škodit rostlině. Ve velkém objemu půdy je horší drenáž. A to nejpádnější: velké objemy půdy je snadné přelít – a půda zůstane déle vlhká – což rostlině uvnitř jen uškodí.
Proto tedy přesazovat do „jen o číslo větších“ květináčů.
Vypadá to rozumně, jako generacemi vyzkoušená záležitost. Takže s tím bude i strohá věda souhlasit?
Ne. Strohá věda totiž tvrdí přesný opak.
)
Větší jsou prostě lepší
Tedy to, že je mnohem účelnější vsadit (ideálně hned od počátku) na větší květináče. Tou hlavní výhodou má přitom být, že s tím neúměrně větším květináčem se dá lépe předcházet vysychání. Velký květináč si nežádá tak často zalévání, a rostliny v něm mají větší pohodu.
Existuje k tomu i jakási meta-studie (seskládaná z výsledků 65 dalších obdobně teoretizujících studií), která potvrzuje, že v průměru se zdvojnásobení velikosti květináče promítne do navýšení produkce biomasy o 43 procent. Naopak ty úměrně, jen o číslo větší květináče, vedou k tomu, že dochází ke zpomalení růstu, především v důsledku redukce fotosyntézy. Rostlina – pokojovka – ve květináči, který je tak akorát, zkrátka nerozvine svůj plný potenciál.
Neúměrně větší květináč je lepší, protože dává rostlině prostor, a ta pak vyrůstá ve zdravějším prostředí. Je také odolnější vůči vodnímu stresu (vysychání) a nepotřebuje tolik hnojiva. U úměrně malých (nebo u těch o číslo větších květináčů) se musí ty podmínky dohánět častější zálivkou i hnojivy. Stojí za tím mnohá srovnání, experimenty a studie – těžko se s tím hádat. Větší než přiměřený květináč je zkrátka lepší.
Z čeho to ale vlastně pramení?
)
Kořeny a listy jedno jsou
V principu jde o to, že růst nadzemní i podzemní biomasy (listoví i kořenů) je u rostlin neoddělitelně funkčně propojený. Kořeny nerostou na úkor listů, listy nerostou na úkor kořenů. Listí se totiž stará o „výživu“ rostliny, produkty fotosyntézy se zhodnocují v růstu kořenů. Kořeny se starají o to, aby bylo dost živin a vláhy pro růst listů.
Když poroste listoví, úměrně tomu se zvětšují i kořeny (a naopak). Když ale dáte rostlinu do květináče jen o číslo většího, kořeny brzo narazí na práh svých možností. Bude jim chybět další prostor pro růst. V reakci na to se zastaví růst nových listů.
Pokojovka tak jakoby zamrzne v čase, bude stagnovat. I když jí vcelku nebude nic chybět a bude vitální, neporoste nějak zajímavým způsobem. Protože nemá kam. Po přesazení do květináče o číslo většího rychle dorovná ty nabízené možnosti, ale pak se zase „zasekne“. Když ji dáte do opravdu velkého květináče, ukáže vám, co vlastně dovede. Překvapí bujným a dynamickým růstem.
Že to s pokojovkami v květináčích, které jsou přiměřené, není nikterak valné, dokládá i stavba jejich kořenů. Mají méně hlavních kořenů, podpůrné kořeny se méně větví. Vzájemná konkurence mezi namačkanými kořeny v malém květináči má za následek také nižší aeraci, provzdušnění. V přiměřených květináčích se kořeny rostlin snáze přehřívají. A tyhle negativa pak vidíme i v růstu nadzemní části.
Méně větevní, méně výmladků, méně listů.
Alespoň v porovnání s těmi pokojovkami v přehnaně velkých květináčích. Rostliny zkrátka to objetí těsným květináčem nepotřebují.
)
Nepřelévejte a bude lépe
A jak je to s tím nejpádnějším argumentem (těch, co by při přesazování rádi ordinovali květináče jen o číslo větší) – s přeléváním?
Věc se má tak, že když přelijete ten opravdu velký květináč, problémy se mohou vyskytnout. Ale jsou tu úplně ty samé problémy, jako když přelijete malý květináč. Když budete zalévat správně – přiměřeně – tenhle scénář nenastane a domnělá výhoda květináčů o číslo větší se neprosadí. Navíc nikdo neříká, že v tom příliš velkém květináči zapomenete na drenáž v substrátu, která vás neduhu s přílišnou vlhkostí rychle a efektivně zbaví.
Takže do jakých květináčů přesazovat pokojovky? Můžete si vybírat – klidně ty o číslo větší, ale s dodatkem, že to budete dělat mnohem častěji. Anebo jednou a hned do pořádně velkého, a od přesazování pak už budete mít pokoj. Pokud u pokojovek preferujete spíše pomalý růst (anebo na ně nemáte tolik místa), jsou při přesazování květináče o číslo větší docela odpovídající variantou.
Volba je na vás, ale určitě by neměla podléhat nějakému diktátu zažitých mýtů.
Ve větší květináči se totiž pokojovkám objektivně vede lépe, než v tom přiměřeném.
Zdroj: GardenSpot.com, ResearchGate.net, simplygoodpots.com, HGTV.co.uk, gardenmyths.com
