Vsakování vody v zahradě je od roku 2006 pro novostavby povinnost. Proč?

§ 20/5 písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb. vymezuje stavební pozemek vždy tak, aby na něm bylo vyřešeno vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných nebo zpevněných ploch. Tedy pokud se neplánuje jejich jiné využití (například zadržování srážkových vod v podzemní nádrži). § 21/3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. říká, že vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení je splněno, pokud poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku činí v případě a/ samostatně stojícího rodinného domu a stavby pro rodinnou rekreaci nejméně 0,4 nebo b/ řadového rodinného domu a bytového domu 0,3.

Pozor však, pro eventuální výstavbu podzemního vsakovacího zařízení je zapotřebí stavební povolení (se současným posudkem hydrogeologa s osvědčením MŽP o odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce v oboru hydrogeologie). Stavební úřad pak zohledňuje při určování parametrů podzemního vsakovacího zařízení takzvaný návrhový (přívalový) déšť. Jeho intenzita a délka trvání jsou určeny podle místních klimatických a terénních podmínek. Navíc mohou být konkrétní požadavky zároveň zpřesněny v obecně závazné vyhlášce.

Vsakování nebo odtok srážkové vody ze staveb na určitém pozemku musí být řešeny pouze na tomto pozemku. Toto pravidlo je výslovně uvedeno v § 25/6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Podle této právní úpravy je možné umístit až na hranici pozemku rodinný dům, garáž a další stavby a zařízení související s užíváním rodinného domu. Ovšem v tomto případě nesmí být ve stěně na hranici pozemku žádné stavební otvory a musí být zamezeno stékání dešťových vod nebo spadu sněhu ze stavby na sousední pozemek.

A nyní slovy laičtějšími, nikoli literou zákona. Odvádění srážkových vod do kanalizace přetěžuje kanalizační síť a majitelé pozemků platí zbytečně vyšší stočné (úplatu za službu spojenou s odváděním a čištěním odpadních vod). Proto platí, že vsakováním dešťové vody do půdy, a to dokonce nejlépe v místě jejího dopadu, šetříme své finanční prostředky a zároveň zachováváme vodu v půdě. V mnoha případech je však pro vsakování třeba vsakovací zařízení, a to již jen proto, aby se nám pozemek za přívalového deště nejprve nenaplnil jako bazén a nebo voda z pozemku rychle neodtekla.

Řešíme proto návrh, výstavbu a provoz povrchových a podzemních vsakovacích (zasakovacích) zařízení. Nedostatek podzemních vod na konkrétním území je totiž způsobován nejčastěji kvůli zpevněným plochám, plochám střech a dalším bariérám, které zasakování srážkových vod brání, a ze kterých jsou srážkové vody odváděné pryč. Voda, která by mohla proniknout do horninového podloží, je proto často zbytečně odváděna kanalizací. A opačným efektem jsou pak eroze, sufóze a povodně v místech, kam jsou srážkové vody odváděny.

Vyhláška č. 501/2006 Sb. také popisuje rozsah a způsoby provádění geologického průzkumu pro vsakování srážkových povrchových vod a stanovuje omezující podmínky pro vsakování srážkových povrchových vod. Norma také přináší základní přehled v současnosti používaných povrchových a podzemních vsakovacích zařízení, uvádí postup a příklady výpočtů retenčních objemů vsakovacích zařízení, zabývá se mírou bezpečnosti vůči přeplnění vsakovacích zařízení a přetékání srážkových vod na povrch. K normě jsou také přiložené aktualizované tabulky návrhových úhrnů srážek v České republice.

Systémy na zpracování dešťové vody jsou sice povinné pro novostavby, u starších nemovitostí však mohou při správně zvoleném řešení zvýšit svou tržní hodnotu nemovitosti, přičemž majitelé ušetří za vodné a stočné.

A jaké vsakovací zařízení můžeme vybrat a jak je vaše půda propustná? To vše zjistíme pomocí takzvané vsakovací zkoušky, kdy vám koeficient vsaku půdy zjistí hydrogeologický průzkum. Pro kontrolu a svou vlastní potřebu si ho však můžeme vypočítat i sami, nepůjde však o oficiální podklad pro návrh vsakovacího zařízení.

Co se týká způsobu vsakování, lze využít vsakovací bloky a nebo tunely. Jde o plastové konstrukce, které se chovají jako zásobníky vody, v nichž se voda shromažďuje. Na rozdíl od zásobníků se však pomalu vsakuje do půdy. Oproti staršímu způsobu zasakování v otevřených polderech a nebo využití štěrku uspoříme na výkopových prací, instalace je jednoduchá a akumulační schopnost vysoká.

Vsakovací bloky se oproti tunelům instalují do hůře propustného podloží v jedné řadě. Vsakovací objekt vyžaduje zásyp štěrkem frakce 8/16, kompletní obalení geotextilií a propojení pomocí středících kolíků.

Vsakovací tunely se nejčastěji využívají u rodinných domů a jejich instalace je jednoduchá. Tunely můžeme skládat na pochozí plochy do libovolného počtu řad a to nejlépe s 200 milimetrovým rozestupem na štěrkové lože silné 100 až 150 milimetrů a s maximálním krytím 1490 milimetrů. Pokud počítáme se zatížením pojezdem, je maximální hloubka uložení tunelů 1400 milimetrů a krytí 890 milimetrů. Pro vyšší krytí a pojezd je třeba volit odstup řad 500 mm. Tunely je také třeba zabalit do geotextilie.

A jak si orientačně spočítat koeficient vsakování? Potřebujeme k tomu rýč, metr, stopky a konev s vodou. Vykopeme jámu do hloubky budoucího vsakovacího objektu o půdorysu cca 30 x 30 až 50 x 50 cm. Jámu začistíme, abychom získali co nejpřesnější hodnoty a nalijeme do ní vodu. Lijeme ji tak dlouho, dokud se nevytvoří cca 10 cm hluboká vrstva vody. Vodu necháme vsáknout a tento postup zopakujeme ještě dvakrát. Na dno jámy pak zatlučeme kolík a vyznačíme na něm stupnici po dvou centimetrech. Maximální hladina by přitom měla dosahovat 30 cm. Do prázdné jámy nyní nalijte vodu do výšky 30 cm, zapneme stopky a změříme, jak dlouho bude trvat, než se voda vsákne (hladina klesne až na dno). Jestliže se voda bude vsakovat déle než tři hodiny, měření ukončete po pěti hodinách a zapište si výšku vodního sloupce (H) v metrech a čas, za který vodní sloupec poklesl (T) v sekundách. Koeficient pak jednoduše vypočítáme pomocí vzorce Kv = H/T.