Vypěstujte si doma či v zahradě chutné ovoce rostliny zvané Pepino, které je vlastně zeleninou, stejně jako třeba meloun. Jaké nároky na pěstování tato rostlina má a dočkáme se v našich podmínkách jejích chutných plodů?
Jihoamerické teplomilné Pepino
S Pepinem se můžeme čím dál tím častěji setkat již i u nás. Název Pepino přitom pochází ze španělského označení salátové okurky, ovšem plody ji nepřipomínají vzhledem ani chutí. Tento polokeř vzpřímeného vzrůstu dorůstá výšky 30 až 50 centimetrů.
Solanum muricatum je teplomilnou rostlinou z čeledi lilkovitých, která pochází z Jižní Ameriky (pravděpodobně z oblasti Peru a Kolumbie, kde je rostlina známa jako cachuma – kačuma). Již v 18. století byla tato rostlina pěstována v zahradách francouzského krále Ludvíka XVI. Novodobější historie Pepina je však spjata s Novým Zélandem, kde se pěstitelé věnovali šlechtění této zeleniny.
Úvodní fotografie: Autor - Rob Hille - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=21989725
Pepino vyžaduje co nejvíce tepla, proto se hodí do skleníků, fóliovníků a zimních zahrad. Pokud máte slunný balkón, terasu či okenní parapet, i sem se Pepino hodí. Rostlina vyžaduje vydatnou zálivku a časté přihnojování nejlépe kombinovanými hnojivy. Nároky na teplo má Pepino obdobné jako rajčata, ovšem na rozdíl od rajčat stačí v případě Pepina 1 dobře rozvětvená rostlina. Tu totiž necháte v teple přezimovat a v dalším roce si snadno nařízkujete odnoží, kolik jen budete chtít. Stačí umístit cca 10 cm dlouhé vrcholky rostliny do sklenice s vodou. Kořínky vyraší velice rychle. Pepino lze pěstovat i ze semen získaných z plodů, ovšem rostliny mohou mít odlišné vlastnosti, zato vegetativní množení zaručuje vlastnosti mateřské rostliny.
Jinak jde o pěkné rostliny s výraznými květy a chutnými plody, které u nás patří mezi méně známou zeleninu. Jsou šťavnaté a sladké, lahodné a osvěžující, ale i pěkné na pohled. Tyto plody připomínají malé melouny a jsou velice zdravé, chutnají jako směs hrušek a banánů. Pepino nám bude i v našich podmínkách velmi dobře plodit v prostornější nádobě, kde budou mít jeho kořeny dostatek místa, ale i v záhoně. Zpravidla je u nás tato rostlina pěstována jako jednoletá, sazenice vysazujeme ven po 20. květnu, kdy již nehrozí mrazíky. S hnojením začínáme cca 3 týdny po výsadbě na záhony, pokud však rostliny necháme v dostatečně velkých nádobách, nic se neděje.
V zahradě vybíráme stanoviště chráněné a slunné, ideálně též s možností rostlinu přistínit před poledním úpalem. Pokud jste se rozhodli pro nádoby, je třeba, aby měly nejméně 30 cm v průměru horního obvodu a musí být hlubší. Pokud zvolíte větší nádobu, rostliny se sice krásně rozrostou, ale doba jejich kvetení se oddálí. Proto se plody objeví později a obvykle nestačí dozrát. Na dno nádoby je dobré uložit alespoň 3 až 4 cm silnou drenáž z jemnějšího štěrku či keramzitu a samozřejmostí jsou na dně květináče otvory, ale to je klasika, kterou všichni známe.
Pepino přihnojujeme pravidelně nejlépe superfosfátem a tekutým hnojivem určeným pro plodovou zeleninu, nejlépe každý týden. Pepino pěstované v nádobě tvoří převislé výhony s překrásnými žlutými plody vyzdobenými fialovými proužky. Pokud rozhodneme přesadit Pepino na záhon, je třeba výhony vyvazovat, aby plody ležící na zemi nehnily.
Pepino je možné pěstovat i jako rostliny víceleté, ovšem jako jednoletky se rychle vyvíjejí, nevyžadují speciální péči, načež nás na konci července potěší množstvím svých plodů, které jsou plné vitaminu C (až 60 miligramů ve 100 gramech).
Sklízíme jen dobře vyzrálé plody, což poznáme podle měkké dužniny žluté barvy, silně vonící a sladké. Tyto vejcovitě oválné plody mají lesklou a hladkou slupku, která je dosti tenká. Slupka je nejprve zelená a až ve zralosti žlutá až žlutooranžová. Typické jsou pro ni podélné pruhy zbarvené fialově, hnědofialově, ale i tmavě zeleně.
Pepino je sice náročné na zálivku, ale pokud na ni zapomenete, s novou vydatnou zálivkou se rychle vzpamatuje. Drobné květy bílé či bleděmodré barvy jsou podobné květům rajčat či brambor. Objeví se na přelomu června a července, načež se rychle proměňují v plody. Do konce září jich pak na jedné rostlině uzraje okolo dvaceti.
Pepino je třeba oloupat a jíst syrové. Výborné je dobře vychlazené, rozkrájené na kousky a posypané cukrem a skořicí. A pokud takto připravené plody zakápneme alkoholem, půjde doslova o lahůdku. Plody je však možné použít i do různých pokrmů, nebo z nich vyrobit třeba marmeládu.
Před zimou rostliny ostříháme a uložíme spolu s muškáty do chladnější místnosti. V zimě je třeba omezit zálivku, zaléváme jen tak, aby rostliny neuschly. Před jarem pak nasadí při obnovené zálivce velké množství nových výhonů, ovšem v dalším roce již rostliny nerostou tak dobře jako rostliny získané z řízků těchto výhonů. Řízky získáváme z matečnic obvykle v lednu a únoru.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, pixabay.com, wikipedia.org
