Vypěstujte si houby na zahradě

Hned na začátku článku však musíme upozornit nadšené pěstitele a milovníky pěstování čehokoli doma a na zahradě, že právě pěstování hub není vůbec lehké a výsledek není zaručen. Na zahradě si sice můžeme pěstovat některé jedlé houby, které symbiotizují se stromy, ovšem musíme mít štěstí a trpělivost, jistotu přitom nemáme žádnou. A pokud nám na zahradě sice houby začnou růst a my pokácíme strom, se kterým jsou v symbiotickém vztahu, už se hub nedočkáme a zase za nimi budeme muset jenom do lesa či na louky. Traduje se, že prý lze dokonce některé houby i vysadit, když místa pod vhodnými stromy zaléváme vodou s rozmixovanými klobouky – třeba kozáků. Úspěch je ale opět velmi nejistý.

Na zahradě nejčastěji najdeme klouzky a čirůvky (modřín, borovice), kozáky a křemenáče (bříza, habr, osika). No a pak samozřejmě ty houby, které se dovedou živit živinami z půdy – třeba žampiony a pýchavky. Ovšem lze si na zahradě vypěstovat i hřiby.

Za všechno může mykorhiza

Houbaři dobře znají tajemství mykorhizy. Dobře ví, pod kterými stromy najdou které hřiby, kozáky, křemenáče, … Vlastně jdou svým způsobem na jistotu a stromy jim ukážou cestu. Některé houby prostě rostou pouze v lese či v parku, pod konkrétními stromy a mnohdy ještě díky dalším důležitým okolnostem - záleží třeba i na typu půdy, další okolní vegetaci, podloží atd. Žampiony či bedly naopak rozkládají organické látky v půdě, ovšem jiné houby jsou závislé právě na stromech. Porazíte strom a ony nepřežijí. Dochází k jakési výměně zboží, kdy podhoubí hub roste jedině v blízkosti stromů a v půdě obaluje jejich jemné kořínky, na kterých vytváří keříčkovité útvary. A proces výměny je skutečně fascinující. Jestliže si my lidé myslíme, že jsme se stali „pupkem“ světa, vyšší rostliny a houby nám jasně dokazují, že ve skutečnosti často pouze parazitujeme, ale ony dovedou spolupracovat a komunikovat neskutečně efektivně. Mykorhizy si vědci všimli již v roce 1841, ovšem byla považována za projev parazitismu. Jaký omyl! Podhoubí uvolňuje z půdy důležité živiny (dusík, fosfor a další stopové prvky) a ty posílá symbiotické rostlině jejími kořeny spolu s vodou, voda je v tomto případě přenosovým médiem. Rostlina zase poskytuje houbě na oplátku organické látky, které si houba nedokáže vzít z půdy. Mnohé houby tudíž nemohou bez tohoto symbiotického vztahu existovat, zatímco stromy sice ano, ovšem rostou pak pomalu.

Co potřebujeme k pěstování hub na zahradě

Abyste si došli pro čerstvé hříbky, křemenáče, či jiné houby pod jejich oblíbený strom a nebo k plotu, potřebujete především trpělivost, vhodné prostředí (právě ten kýžený strom, ale i vhodnou půdu) a sadbu. Vždy je výhodou, když je na zahradě alespoň malý kousek lesíka, i několik menších jehličnanů a vhodných druhů okrasných (neovocných) listnáčů vytvoří kýžené prostředí pro houby. Vhodnými stromy jsou třeba břízy, duby smrky, borovice, jedle, modříny, … Bez vhodných stromů na zahradě je skutečně pěstování mnoha druhů hub zcela nemožné. V opačném případě se tedy raději zaměřte na žampióny a hlívu ústřičnou. Jinak ale stačí vysadit břízky, které si snadno vykopete ve volné přírodě – v mnoha lokalitách jsou plevelnou dřevinou – a již za čtyři roky se dočkáte prostředí vhodného pro některé druhy hub.

Kde získat sazenice?

Buďto si lze sazenice – spóry hub donést z lesa (vyskytují se v mechu a mulči z listí, kůry a jehličí, ale i na tlejících větvích a dřevě vůbec) a nebo je možné sadbu koupit. Lze též zkusit zakopání odřezků z klobouků nejrůznějších hub pod stromy (viz výše).

Z obchodu si můžete přinést konkrétní směs pro pěstování hub, konkrétně směs práškovou, která je připravena z podhoubí a spor, nebo suspenzi s živými zárodky několika druhů lesních hub. Směs se aplikuje do vlhké půdy u kořenů stromů, konkrétně v hloubce cca 10 až 20 cm. Do půdy ji můžeme zapravit od jara do podzimu, ovšem za teplot nad 10 oC. A pozor – nikdy se nám neuchytí všechny druhy hub ve směsi a mnohdy dokonce žádná. Vyrostou jen ty, kterým bude dané prostředí vyhovovat – budou si zde připadat jako v lese.

Pýchavka obrovská

Snáze se dobrého výsledku též dočkáte u pýchavky obrovské (vatovce obrovského). Kromě toho, že jde o silně dekorativní houbu, která dosáhne až úctyhodných rozměrů (jako dýně), a ze které získáte výborné smažené a obalované řízky pro celou rodinu, nežije v symbióze s kořeny stromů, ale s kořeny především kopřiv, plevelů a trav. přivádí jim přitom živiny a vytváří v nadzemní části vhodnou vlhkost a zastínění. Úspěšný vývoj vatovce je závislý hlavně na teplotě, vlhkosti a obsahu dusíkatých látek v půdě. Sadbu vatovce je vhodné umístit na stinnější místo někde u plotu, ideálně na místo oddělené od hlavní relaxační a užitkové části zahrady.

Zaručenější úspěch

Zaručeného úspěchu dosáhnete, pokud si prostě vysadíte vhodný druh houby do krabice, bedny či pytle a umístíte na vhodné místo. Při dodržení doporučovaných postupů se s jistotou dočkáte žampionů, hlívy ústřičné, či třeba orientální shiitake.

Zdroj: www.ceskestavby.cz, www.shutterstock.com