O tom, že nástroje umělé inteligence (AI, artificial intelligence) nám teď otevírají jakési brány nových možností, nikdo moc nepochybuje. Ovšem to, co nakonec z této brány může vypochodovat, zůstává víceméně nejasné. Ne proto, že by to nešlo rozpoznat, ale spíš že to sami nechceme vidět.
Na hloupé otázky se totiž těžko hledají chytré odpovědi. A pokud jde o naše dotazy ohledně vztahu lidí a AI, jako zrovna velcí myslitelé se moc neprojevujeme. Velmi omezeně totiž řešíme jen sami sebe, úzkou výseč sami sebou vnímaného světa, kterou poměřujeme hledisky vlastního živobytí a profese. Hezkým příkladem může být například naprosto zbytečná otázka, zda umělá inteligence dokáže nahradit architekty.
Kdo je to architekt?
Ono totiž záleží, co si pod pojmem „architekt“ vlastně představujete. Jestli to má být člověk s diplomem z fakulty stavebnictví (či fakulty architektury), který někde sedí za stolem a kreslí pro soutěže nebo klienty návrhy hezkého bydlení? Tak ano, takového nebo takovou ona mytizovaná AI bez větších obtíží skutečně nahradí. Protože udělat hezký obrázek, onu svůdně vypadající vizualizaci či render podle volného zadání, dokáže i ne moc chytrá AI MidJourney vytvořit lusknutím prstů.
Tip: Podívejte se na poněkud nešikovné vizualizace architektury z díla umělé inteligence.
)
Jenže ona celá ta architektura je drobet komplexnější, složitější disciplínou. Už v roce 50. před naším letopočtem dal římský architekt Vitriuvius Pollio dohromady tři pravidla, která dělají architekturu architekturou. A vzhledem k tomu, že jeho hypotézy nezestárly za dvě tisíciletí, dá se jim určitá váha přikládat.
Podle něj tu musí být cosi jako firmitas, statická pevnost a stabilita stavby. Penzum technických znalostí o kvalitě materiálu, jeho odolnosti a tak podobně. Je tu utilitas, tedy praktický cíl stavby. To jsou skutečnosti, které chce klient v hotové stavbě mít a stavební plány se jim musí přizpůsobit. A pak je tu ještě venustats. Estetika. Aby se to líbilo a vypadalo to dobře. Podle Pollia je architektem prostředník, osoba vnímající přání zadavatele, která je dokáže převyprávět do formy požadavků na stavitele.
Dokáže něco z toho umělá inteligence? Ne.
Mimo chápání inteligence
Umělá inteligence je totiž – naštěstí - docela hloupá. Krásný a rozměrný dům vám navrhne klidně do příkrého svahu nebo na písečný přesyp, protože moc nechápe funkci základů. A když si něco nastuduje o nosnosti podloží, bude to pak považovat za nepřekročitelný limit možností. Přidat k tomu vlastní kreativní řešení se stabilizací svahů nesvede. AI může obsáhnout tabulkami firmitas, ale nikdy jejich plný význam.
)
Zrovna tak nedokáže proniknout do utilitas, protože nechápe rozměr lidských potřeb a individualit. Když jí řeknete, že to bude dům pro námořníka, bude návrh stavby plný kormidel. A dům bankéře bude plný trezorů. AI nedokáže tyhle nuance toho, co je hobby a profese, moc odlišovat. Přehání, vymýšlí si. Ale nepobírá to. Když jí řeknete, že nechcete vážit z ložnice na toaletu dlouhou cestu, postaví vám mísu místo nočního stolku. Moc neví, k čemu je nám ta bílá keramika vlastně dobrá.
Měřítko „aby se v tom bydlelo dobře“ je mimo její chápání.
A venustas? Návrhy produkované AI mají nepochybně šmrnc, ale naprosto jim chybí logika. Vytváří hluchá místa, nezastavěné prostory, zbytečně zbytnělé partie, nespojité a zmatené propojení. I když jí za ručičku provedete pravidly a budete jí krok za krokem opravovat, připomínat a učit, lepší se vlastně nestane. Proč? Protože ve hře na estetiku nehrajeme ani podle vlastních pravidel. Respektive ta pravidla pořád měníme. Náš aktuální vkus se dramaticky liší od toho, co bylo poptáváno před třiceti, sto a tisíci lety. A za sto let to zase bude jinak. AI se do toho nemůže trefit.
Což nás dostává zpátky k otázce, zda dokáže AI nahradit architekty. Dokáže.
Ale jen ty, kteří svými dovednostmi nepřesáhli úroveň té ne moc chytré umělé inteligence. A možná byste se divili, kolik těch, co dodnes nepochopili 2000 let starou lekci Vitruvia Pollia, v ateliérech ještě sedí. Architektů bez nápadů, notorických kopírovačů, překleslovačů. Těch, co umí jen dělat hezké obrázky, ale nikdy o nich nedokázali hlouběji přemýšlet. Takoví se musí před umělou inteligencí opravdu třást, protože je dokáže nahradit.
Ale škoda to nebude, nadbyteční už byli a AI na to jen poukáže.
)
Je to nástroj pro komplexní práci
Skuteční architekti se na AI mohou těšit, protože se jim stane inspirací. Je totiž cestou k návrhům chytrých domů, komplexních obytných prostor. Něco, s čím se dá promýšlet parametrický a kinetický design, nové objemy, které jsou extrémně efektivní. Umělá inteligence přichází s návrhy, které jsou nespoutané pravidly, novátorské a neotřelé. Ale chce to oko a mozek šikovného architekta, který pozná, co z toho AI nápadu má potenciál. A co je nesmysl.
Nebude to jen o designu. Umělá inteligence významně ovlivní plánování prostoru, navrhování, výstavbu, řízení projektů. Sníží množství odpadu, integruje udržitelné strategie. Stavitelé se o práci bát nemusí. Ale musí se nechat, že bude na stavbě neoblíbeným předákem. Velmi důsledným.
V oblasti stavitelství má AI velký potenciál promítnout se do udržitelnosti, úspornosti realizace. Od shánění materiálu, průběžného plánování, zásobování a řízení dodávek. Svými prostředky bude schopná ukázat budoucím obyvatelům mnohem víc, než jen obrázek. Bude je moci provést ještě nedostavenou stavbou, a bude s nimi moci ladit provozní detaily a úpravy. AI může výrazně přispět k bezpečnosti staveb, ke kontrole a dozoru. Ale také k údržbě, opravám a rekonstrukcím.
Umělá inteligence bude skvělým hlídačem rozpočtů. Ve velké míře bude podporovat off-site konstrukce a stavby vznikající z prefabrikátů, parametrický design a všemožné skládačky. Nedá se říct, že by o práci připravovala zedníky – těch je momentálně akutní nedostatek – takže je spíš tam, kde se jich nedostává, bude moci zastoupit a rozplánovat jim práci tak, aby pracovali i v malém počtu efektivněji.
Takže? Umělá inteligence má potenciál automatizovat některé aspekty tvůrčí práce, například generování základních návrhů. Že by ale nahradila tvůrčí práci je nepravděpodobné. Proto, že kreativita je komplexní a vícerozměrná lidská schopnost - zahrnuje představivost, intuici a schopnost myslet nestandardně. Manuální řemeslnou práci taky nesvede. Může jí kontrolovat a chválit její výsledek, ale to je asi tak všechno.
Umělou inteligenci lze sice vycvičit ke generování nových nápadů a tvorbě kreativních výstupů, ale chybí jí emoční inteligence a lidské zkušenosti, které jsou nezbytné k tomu, aby plně kopírovala kreativitu člověka.
Jinými slovy, pokud svou práci děláte dobře, umělá inteligence vás nahradit nedokáže. Bát se jí mohou ti, co moc dobře nepracují. Ti ostatní v ní získávají zajímavý nástroj.
Zdroj: AIplusinfo.com, RAScoh.com, ADDepto.com, ibblus.com, ČeskéStavby.cz, MakeIt.Ai.com, re-thinkingfuture.com, WorldHistory.org
