Snad není národ na světě, který by nebyl proslavený nějakou libůstkou, pro kterou by si z něj ostatní mohli utahovat. Země vycházejícího slunce, Japonsko, už za léta těch podivností nasbírala docela dost. A momentálně tu obří popularitu - hraničící místy až s posedlostí – zažívají mechy.
Uzení je vášeň i umění, oblouznění i jistá zvrhlost až zemitá, je nezdravé i nenapodobitelné. Hříšné i vysoce morální. Uzeniny voní neopakovatelně, tedy až do chvíle, než udíme znova. A každý uzenář, profesionál i domácí koumák, si vždycky myslí, že právě jeho udírna a právě jeho výrobky jsou nejlepší. Stejně jako dřevo, které si pro tento účel schovává. To radši tasí meč, než by přiznal chybu. I když v dnešní době spíše zahradní rýč. Meče již nejsou v kurzu. Udírny je ale přečkaly.
Jarní čerpání mízy z břízy se dnes stalo přímo masovou záležitostí. Věcí spojenou s honbou za zdravým životním stylem, trendy novinkou. Zkrátka, výplodem komerce. Se všemi neduhy, které se s tím pojí. Pro lidi a hlavně stromy.
Ani ta nejkrásnější zenová zahrada nebude nikdy poklidným místem k odpočinku, pokud bude pohodu v ní neustále narušovat lomoz a rámus z okolí. Naštěstí – když už nejde takovému hluku jinak zamezit – pořád se dá trochu utlumit, rozptýlit či odvést a přesměrovat jinam.
Letní období s sebou přináší celou řadu zábavných akcí, které podnikatelům slouží jako skvělý prostředek k získání pozornosti. Ať už se chystáte točit vlastnoručně namíchanou limonádu, předvádět nové technologické vychytávky, nebo vás spíše zajímá sbírání podpisů pro účely petice, reprezentativní prostor je alfou i omegou úspěchu. Pro politické kampaně platí to samé. Jak dosáhnout cíle snadno a za příznivou cenu?
Molekulární biolog světového formátu Daniel Chamovitz studující molekulární mechanismy života rostlin systematicky srovnává lidské a rostlinné smysly. A snaží se prokázat, že rostliny dovedou vnímat a reagovat na všechny základní podněty prostředí podobně jako my.
Jsou krásná, bezbranná, srdce by nad nimi puklo. Jenže. Když narazíte v přírodě na osamocené mládě, většinou je nejlepší nedělat vůbec nic. Jsou ale výjimky, které potvrzují pravidlo.
Stromy chválíme na každém kroku. Zaslouží si to. Jenže kromě obdivu a chvály je tu také pár výtek, na něž se při všeobecném potlesku a ovacích rádo zapomíná. S rozrostlými dřevinami se nepojí jen radosti, ale i starosti. A některé druhy stromů, u domu i na zahradě, ale i v parcích a jinde ve veřejném prostoru, umí být i zdrojem pořádných nepříjemností.
Odpovědí na tvrdošíjnou zimu jsou nízké mniniskleníčky, kterým říkáme pařeniště, a které si zatápí samy, bez toho, že bychom museli přikládat do kamen anebo platit rostlinám drahý zemní plyn či elektřinu. Pařeniště totiž dovedou s plány zimy pořádně zatočit. Jen ať si klidně ještě tu a tam mrzne, jen ať i nasněží, mým pařeništím je to úplně jedno. Teplo si totiž vyrábí z čerstvého koňského či třeba ovčího trusu zakrytého vrstvou listí.
Když se denní teploty ustálí nízce nad nulou, neprší a není moc vlhko, můžete se pustit s nůžkami do práce na zahradě klidně i teď. V únoru.
Jsou pergoly, se kterými prostě nepohnete, zastřešené i nezastřešené. Jejich konstrukce je dřevěná, pevně ukotvená a poskytují stále stejnou porci stínu v závislosti na poloze žhnoucího slunečního kotouče na obloze. Přistínit si můžeme pouze díky trelážím a popnutí těchto pergol liánami, maximálního stínu pak dosáhneme zastřešením neprůsvitnou střešní krytinou (betonové a keramické tašky, případně plech, který se však nepříjemně zahřívá atd.). Regulovat však množství světla a stínu nijak nemůžeme. A pak jsou pergoly, kde je náhle všechno jinak.
Jsou jich tucty druhů, a těžko se z nich vybírá. Všechny se tváří být buď naprosto univerzální a dokonalé, anebo zacílené na pěstování tak úzce vymezené skupinky rostlin, že dokonalé snad být opravdu musí. Jak ale poznáme, že si v hezkém balení nekupujeme něco, co mělo radši zůstat v pytli?
Počasí v Česku má kontinentální charakter. Ve srovnání se státy u rovníku anebo v blízkosti moří/oceánů se nám rovněž většinou vyhýbají všechny ty pořádné katastrofy, průběh celoročního klimatu má u nás až nudně nalinkovaný charakter. Zatím zažíváme jen jednu solidní nejistotu. Chladná jara.
V Arizonské poušti byla již v roce 1991 na třech akrech postavena miniaturní a technologicky dokonalá napodobenina Země. Tedy vlastně soubor budov s futuristickými fasádami. Projekt byl nazván Biosféra 2 a měl prokázat, že lidstvo může kolonizovat jiné planety, kde lidé budou přežívat v uzavřeném ekosystému.
Vážení čtenáři, chovatelé kočiček. Minulý týden jsme v noci ze středy na čtvrtek asi do tří hodin ráno honili po bytě potkana (opravdu pořádného). Naše čičinka ho přinesla živého na hraní nejmladšímu kocourkovi, jehož dostal prostřední syn od slečny k Vánocům (samozřejmě šlo o dárek pro rodiče).
Taro kořen je doslova zázrak nabitý vitamíny a minerály. A kromě toho, že výborně chutná, také léčí. Bohužel právě tuto delikatesu dosud ochutnal jen málokdo z nás a také se u nás nepěstuje, jelikož jde o druh, kterému prospívá klima tropické a snese i subtropy. Ovšem v našich obchodech již tento sortiment najdete, tedy především v těch asijských. Proč právě taro kořen vyzkoušet?
Není důvod v zimě nekompostovat. Pořád je to ten nejlepší a nejúspornější způsob, jak se zbavovat biologicky rozložitelného odpadu. Jen se to musí umět. Je třeba myslet na teplotu kompostu, chránit jej před chladem a vlhkostí, nepřekrmovat ho.
Mluvit o budoucnosti produktů z konopí si žádá pohled do minulosti. Ne zrovna krátká ale nesmírně cenná lekce z historie Spojených států amerických si totiž zaslouží připomenutí. Proč sem taháme stát na jiném kontinentu? Inu, právě tam se totiž zrodila temná legenda o zlém konopí. Což byl příběh, který svět do té doby ještě neslyšel.
Sníh, zázrak zaručující přežití zimy mnoha druhům rostlin i živočichů, voda v pevném skupenství i výborný tepelný izolant, nápoj pro rostlinstvo v době oblevy, zimník za mrazů. V oblastech, kde pravidelně sněží, nezbytný element, jelikož jeho přítomnosti v zimě evoluce přizpůsobila vše živé. Ale také pohroma pro lidské infrastruktury a stavby, pokud je ho až příliš. Zázrak i nebezpečí pro zahrady, tedy rostlinstvo, do kterého jsme investovali. Po téměř 4 týdny, kdy u nás panovalo na větší části území prakticky jarní počasí, jsme se konečně dočkali.
Krechty nejsou zdaleka jen historickým způsobem skladování zeleniny, někde se krajově dokonce praktikuje dodnes. A proč? Jde o nejjednodušší možný a přitom velice účinný způsob uskladnění. Co je to krecht? Jednoduše řečeno vlastně jáma v zemi.