Zahrada, zahradničení, ale také především láska k přírodě, naše ukotvení v ní, odhalování tajemství přírody a světa, z něhož lidské duše a povahy vycházejí. Zahrady jsou nesmrtelným tématem a nemáme nyní na mysli stohy různých zahrádkářských a zahradnických příruček a biblí. A že se zahrady a vůbec příroda hluboce dotýkají i dětského světa, dokazují také autorské počiny určené dětem. Prostě a jednoduše, pod vánočním stromkem nemusí ležet zrovna nějaký ten Zahradníkův kalendář s tisíci radami a tipy, ale třeba útlá a slavná knížečka Muž, který sázel stromy (Jean Giono), která v lidech probouzí lásku k přírodě. Anebo třeba Zahradníkův rok Karla Čapka s ilustracemi jeho bratra Josefa, ale i jiné...
)
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Nezapomenutelný příběh probouzející lásku k přírodě. Jean Giono se narodil roku 1895 v malém provensálském městě Manosque na jihovýchodě Francie, které až do své smrti roku 1970 prakticky neopustil. Přesto jeho pozoruhodné dílo překročilo nejen provensálské hranice. Hrdiny prvních Gionových knih jako by nebyli lidé, ale sama příroda (země, řeky, hory). Ve 30. letech vytvořil řadu románů, ze kterých vyzařuje oslava venkovského člověka, který žije instinktivně v souladu s přírodními zákony. Jeho práce byly záhy překládány i u nás. Za druhé světové války a po jejím skončení nastává v Gionově tvorbě zásadní obrat v tématice i stylu. Autor upírá svou pozornost k člověku a jeho osudům, zejména tzv. „cyklem Husara“, ve ketrém nezapře inspiraci svým milovaným Stendhalem. Próza Muž, který sázel stromy z roku 1953 jako by byla návratem k původní Gionově fascinaci prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoření. Muž sází stromy na pustém, lidmi zničeném místě tak dlouho, dokud krajina znova neožije. A dokud se do této rajské zahrady opět nenastěhují lidé. Sám je přitom v ústraní zapomenut, nečeká metály a oslavy, oslavou je život sám.
)
Jak voní tymián
Marcel Pagnol
Aještě jedna ochutnávka z Provence, kraje nejen impresionistických malířů. Francouzský spisovatel a dramatik Marcel Pagnol (1895–1974), byl členem Francouzské akademie věd a patřil mezi nejvýznamnější dramatiky meziválečného období. Snad nejlépe se uplatnil jeho vypravěčský talent v knihách vzpomínek vydaných česky pod názvem Jak voní tymián. Pagnol své vzpomínky začal psát až po šedesátce a zavádí nás v nich do svého rodného kraje Provence s překrásnou přírodou. Pagnolův otec zakoupil nedaleko Marseille starší domek uprostřed divočiny. Soboty i neděle, ale hlavně prázdniny, tráví rodina s velkým nadšením právě zde. Malý Marcel společně s otcem a strýcem loví zvěř a s kamarádem Lilim prožívá tisíce prázdninových dobrodružství. Před našima očima vyvstává hora Taoumé, defilují rázovité venkovské postavy a téměř cítíme vůni divoké krajiny, kde z vyprahlého kamení vyrůstají pod jižním sluncem voňavé trsy levandule a borovice…
)
Setkání v zahradách
Pavel Chlouba
A nyní ještě dál do světa, ale s českým autorem. Tentokrát nejde o beletrii, ale knihu reportáží. Komu někdy vykvetla hortenzie, rozvila se milovaná růže, nebo dozrálo rajče vypěstované ze semínka, dobře ví, jak magické je zahradničení. Vlastní radost je důležitá, ale mnohem více chutná, když se o ni můžeme podělit s někým jiným. Proto se tak rádi navštěvujeme a při setkání v zahradách vedle přátelských rozhovorů s nadšením sledujeme, jak pracují a co vytvořili jiní zahradníci. Pocit štěstí ze sdílení je hlavním motivem, proč umožňujeme přátelům i cizím lidem navštívit naši zahradu. Zvědavost a touha po poznání nás naopak motivuje vydávat se na cesty a objevovat, jak zahradničí naši kolegové ve vedlejší ulici, blízkém městě anebo cizích zemích. Kniha Setkání v zahradách je souborem emotivních reportáží Pavla Chlouby. Představuje padesátku krásných zahrad, parků a arboret Evropy. Je zejména o nich, ale z fotek i textů lze získat mnoho inspirací i sdělení pro zahradničení na vlastním dvorku, předzahrádce, pozemku. Pro toho, kdo může, je pak pobídkou k cestování ve vlastní režii. Pro ostatní zahradnické nadšence je ideální příležitostí poznat a vychutnat si krásu rostlin a zahrad z tepla a pohodlí domova.
)
Zahradníkův rok
Karel Čapek
Dnes již literární klasika, úsměvná knížka o starostech, trápení, láskách i triumfech zahrádkáře během celého roku. Ke každému měsíci v roce autor připojuje svůj humorný dovětek. Tento vtipný průvodce celým rokem v zahradě je doplněn jedinečnými ilustracemi bratra Josefa, celek je tedy dokonalou souhrou tvorby bratrů Čapkových. Fejetony vášnivého zahrádkáře Karla Čapka o strastech a slastech zahradničení jistě není třeba dlouze představovat. Úsměvně milé vyprávění autora coby zkušeného zahrádkáře, nabízí čtenářům kromě radosti a pobavení i množství zahradnických rad a návodů. Z vlastní zkušenosti nás autor varuje před úskalími, která zahradnické práce po celý rok přinášejí. Kniha Zahradníkův rok nás učí i pokoře k přírodě a zahradničení obzvlášť, ale i k pokoře k životu vůbec. Na paškál si přitom mírným otřením kapesníčku bere i dobovou politiku, kulturu a povahy lidské. Ale citlivě, shovívavě a s obrovským nadhledem. Škoda, že se právě lidé jako on nestali lídry 20. století a doba je naopak semlela v mlýnku na lidské maso.
Připravili jsme pro vás také na stránkách ČESKÉSTAVBY.cz první kompletní internetové vydání Zahradníkova roku
)
Zahradnictví
Petr Jarchovský
Literární zpracování velkolepé filmové trilogie je dle slov Petra Jarchovského nejosobnější věcí, jakou kdy napsal. Vycházel ze vzpomínek svých rodičů na své prarodiče. Petr Jarchovský se přitom ve svém Zahradnictví vrací k postavám z filmového hitu Pelíšky. Filmovou trilogii i její literární zpracování můžeme vnímat jako pravdivý příběh konkrétních lidí v převratné historické době mezi lety 1939 a 1959. Rodinnou ságu tvoří tři samostatné, nicméně propojené příběhy Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Mezi aktéry snadno poznáme odbojáře Jindřicha z kultovních Pelíšků, tentokrát jsou však více v popředí ženy, například autorovu matku sledujeme od jejího narození a válečného dětství až po dospělost, kdy se v padesátých letech v Nápadníkovi stává hlavní hrdinkou. Strhující příběhy plné nečekaných zvratů se odehrávají z velké části právě v rodinném zahradnictví v Jaroměři a v rovněž rodinném kadeřnickém salonu v Praze. Vzdor svízelné době a krutým osudům protagonistů nechybí osvědčený autorův humor a zejména situační komika.
)
Zahrada
Petra Dvořáková
Jak žít, když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí? Stará neobývaná vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra. Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací do domu svého dětství ve chvíli životního zlomu. Po své zpackané církevní kariéře hodlá začít znova, poprvé sám za sebe. Snad s trochou naděje, ale především s pocitem vyhoření a cizoty vůči všemu a všem. Jediným útočištěm se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V samotě mezi stromy, keři a květinami se pokouší vtisknout svému životu ještě nějaký smysl. Postupně poznává sousedy a i díky tomu začíná svému osudovému odcizení přicházet na kloub. Nahlédnutí sebe sama je děsivější, než si kdy dovedl připustit. Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Existuje cesta z této temné noci?
)
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Německý bestseller Tajný život stromů si získává nadšené čtenáře ve stále více zemích. Les je pro mnohé z nás vytouženým místem odpočinku. Je synonymem ticha a nedotčené přírody. Renomovaný lesník Peter Wohlleben nám dává nahlédnout do skrytého života stromů a odhaluje nečekané skutečnosti: stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky. Mnohé stromy, jako například duby, spolu navzájem komunikují prostřednictvím vonných látek. V okamžiku, kdy je některý ze stromů napaden hmyzem, vysílá vůně jako signály a všechny stromy v okolí upozorní na nebezpečí. Stromy též vychovávají své potomstvo, pečují o ně. Peter Wohlleben čerpá ze svých mnohaletých zkušeností lesníka a ukazuje nám les ze zcela nové stránky. Jeho zábavná knížka, plná nových informací o stromech a lesích, nás přivádí k úžasu nad zázraky přírody. Jako byste se ocitli na planetě Pandora ve filmu Avatar. Peter Wohlleben (nar. 1964) se chtěl již jako dítě stát ochráncem přírody. Vystudoval lesnictví a pracoval více než dvacet let jako úředník zemské lesní správy. Aby mohl realizovat své představy o ochraně životního prostředí, zaměstnání opustil. Dnes řídí ekologické lesní hospodářství v regionu Eifel v Porýní, kde usiluje o návrat pralesů. Je zván do mnoha televizních pořadů, přednáší, pořádá semináře a píše knihy o lese a ochraně přírody.
Různé recenze o knize například říkají:
- „Fascinující kniha o lesních velikánech, kterým se podařilo dokonale skrýt své schopnosti před naším zrakem.“ (Die Welt)
- „Svátek pro každého milovníka lesa.“ (Buchjournal)
- „Při příští procházce lesem bude čtenář vnímat okolní zelený svět novým pohledem.“ (Bild der Wissenschaft)
- „Wohlleben pro nás znovu objevil les a v něm celý nový svět.“ (Literatur Spiegel)
)
Zahrada dětství jménem Eden
Kantůrková Eva
Doba 30. a 40. let je zde líčena dětskou optikou Sylviiny dcery Jany, která vyrůstá u své babičky v prostředí ústavu tělesně postižených dětí, domu s velkou zahradou, která evokuje naruby převrácenou představu idylické rajské zahrady. Zahrada dětství jménem Eden je druhá část volné trilogie (Po potopě, Černá hvězda) o životě svobodomyslné výtvarnice. Osudy malířky Sylvy Donátové jsou zasazeny do let okupace a války. Sylva se do našeho povědomí promítá přes vyprávění a prožitky své dcerky Jany, ovlivněné světem postižených dětí. Babička, která ji vychovává, je kuchařkou v ústavu pro tělesně postižené, kde s Janou i bydlí. Příhody těchto dětí, vztahy k matce, babičce a všem lidem z blízkého okolí prožíváme s Janou od útlého věku až do jejích 13 let, kdy její dětství končí zároveň s koncem války. Román je napsán v ich formě a autorka mistrovsky vystihla jak neobvyklé místo děje, tak myšlenky předčasně vyspělého dítěte, které má ke své bohémské matce zvláštní obdivně-ochranitelský vztah. Citlivě, avšak bez sentimentality je zde popsán svět z dětského nazírání. Je to svět bez příkras, bezohledně reálný a někdy dětsky krutý, přesto však čistý a překvapivě vědoucí.
)
Čarovná zahrada
Li Ang
Kniha Čarovná zahrada byla na Tchajwanu poprvé publikována v roce 1991. Příběh je konstruován kolem postavy Ču Jing-chung ze slavného lukangského (byť fiktivního) rodu Ču a dotýká se historických událostí zahrnujících první čínsko-japonskou válku (1894–1985), japonské koloniální období, poválečnou autoritativní vládu Kuomintangu až po modernizovanou společnost let osmdesátých vybudovanou na principech tržního hospodářství. Li Ang (nar. 1952) je jednou z nejuznávanějších současných tchajwanských spisovatelek a nejpřekládanější tchajwanskou autorkou vůbec. Její tvorba se vyznačuje silným kritickým tónem a kontroverzními náměty, které zahrnují ženskou sexualitu a subjektivitu, genderovou problematiku a její širší propojení se společenským životem současného Tchaj-wanu.
Tematicky i strukturně se v knize prolínají milostný příběh hlavní hrdinky Ču Jing-chung s realitním magnátem Lin Si-kengem (i její snaha o sebepoznání) a rodinná historie lukangského rodu Ču, jejíž pomocí autorka rozšiřuje dějinné paměti ostrova o dříve tabuizované historické události a pokouší se tak vystavět tchajwanskou národní alegorii.
Pod pláštíkem milostného románu se tedy ve skutečnosti skrývá dílo, ve kterém Li Ang jednak vědomě rekonstruuje tchajwanskou historii, jednak se snaží o román s čistě tchajwanskou tematikou. Když otec hlavní hrdinky, který v románu symbolizuje upadající tchajwanskou elitu, jež byla dlouhodobě vystavena politickému útlaku, záměrně ve své zahradě, kde je dlouhodobě „vězněn“ pod dozorem kuomintangských vojáků, nahrazuje původem čínské rostliny tchajwanskými stromy a keři, a především když své dceři, již oslovuje japonským jménem Ajako, klade na srdce, „Ajako, zapamatuj si, že Tchaj-wan není kopií ani napodobeninou žádného jiného místa na světě, Tchaj-wan je prostě Tchaj-wan, krásný ostrov“, či když na samotném konci románu, kdy hlavní hrdinka Ču Jing-chung za pomoci peněz svého manžela rodinnou zahradu znovu koupí, zrekonstruuje a daruje veřejné nadaci proto, aby „zahrada patřila Tchaj-wanu, dvaceti milionům tchajwanských obyvatel, a ne nějaké vládě, která utiskuje lid“. Ze všech těchto scén jasně zaznívá autorčino vědomé ztotožnění se s Tchaj-wanem a jeho kulturním dědictvím.
Román Čarovná zahrada je tak nejen zajímavou a čtivou prózou, ale jeho prostřednictvím se český čtenář může zároveň seznámit s kulturou a historií Tchaj-wanu a dozvědět se něco více o zemi, jejíž novodobé dějiny se v mnoha aspektech příliš neliší od těch našich.
)
Zahradníci ve městě
Hurmeová Maija, Laurentová Lina
Jak se může z malého semínka stát potrava? A proč klimatu prospívá zahradničení bez rytí? Zahradníci ve městě je příběh o kamarádech, kteří si uprostřed města vytvoří zahrádku. Spolu s nimi se dozvíte spoustu zajímavostí o semínkách, mikroorganismech, půdě, zahradničení bez rytí, kompostování, bokaši a biozemědělství. A navíc společně vyřešíte i několik téměř detektivních záhad, třeba kdo ukradl vzácné pivoňky. Podle této knížky můžete začít sami zahradničit doma nebo ve škole. A podobně jako Lotka, Bianka a Tomík k tomu ani nutně nepotřebujete vlastní zahradu. Zahradníci ve městě je knihou, která má ambice probudit v dětech dušičku zahradnickou.
)
Májina zahrada
Anna Walkerová
Malá Mája se z domečku na vesnici odstěhuje do města. Chybí jí příroda, ptáci, zahrada. Mezi vysokými domy není ani kousek místa, kde by mohly růst narcisy či jabloně. Když je Mája namaluje na chodník křídami, déšť je za chvíli spláchne. A když konečně najde park, je celý vysypaný drobnými kamínky a nikde ani kytička. Nakonec ji zbloudilý ptáček zavede k pohádkově krásnému květinářství — jenže tam mají zavřeno. Copak v tomhle městě opravdu vůbec nic neroste? Roste! Chodníkem prorazil malý výhonek! Mája si ho vezme a uloží do své sklenice na poklady. Do sklenice, kde je dost místa na to, aby v ní kytička mohla růst. Růst ve městě, kde je dost místa na to, aby tam takových minizahrádek vyrostly tisíce. Ke společné radosti všech. I z města se dá udělat zelenější místo k životu. Jen je třeba někde začít.
)
Zahrada a legenda o zachránci
Jiří Harnach
Marty je docela obyčejný kluk, který se rád toulá městem a objevuje skrytá zákoutí. Jednoho dne narazí na záhadnou omšelou zeď, kterou nedokáže přelézt. Svou tajemností ho uhrane tak, že se k ní začne pravidelně vracet. Má totiž pocit, že ho k ní něco zvláštního táhne. Netuší, že zahrada, kterou zeď chrání, skrývá nečekaná tajemství, prastarý zahradní národ, ale bohužel i notnou dávku nebezpečí. Jakmile se Marty za velice zvláštních okolností dostane dovnitř, strhne ho proud neuvěřitelných událostí, z nichž nemusí vyváznout celý. On, ani jeho sestra Teza.
)
Dívka jménem Willow: Šepot lesa
Sabine Bohlmannová
Neodolatelná atmosféra magického dobrodružství a půvabných ilustrací. Láska může být občas pěkně začarovaná. Kdyby se Valentýnina maminka zamilovala, nemuseli by se stěhovat a všechno by zůstalo při starém. Čtyři kamarádky se přece tolik těšily na léto ve Willowině čarodějném lese! Avšak s podomácku vyrobeným lektvarem lásky to nevyjde tak úplně podle plánu. Navíc musí Willow, Valentýna, Markéta a Lotti vyhnat tři kluky, kteří si v čarodějném lese bez zeptání staví stromový domek. Les se však nezdá být tak úplně proti…
Zdroj: Recenze nakladatelů a Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
