Že nejchladnější města Evropy je třeba hledat na severu, asi nepřekvapí. Konkrétní destinace by už ale mohly. Mrazivé rekordy a „nej“ totiž vcelku pochopitelně nejčastěji padají v Rusku, ale nejnižším dlouhodobým průměrem teplot vyniká spíš Island a Estonsko. V Reykjavíku i Tallinnu jsou průměrné celoroční teploty kolem 2°C normou, což bilance východních extrémů výrazně vychyluje. Skutečný rekord tu ale naposled naměřili naposledy v roce 1918, kdy u Grímsstaðiru bylo – 37,9°C. Průměrné výrazné celoroční chladno je pak i v norském Oslu a finských Helsinkách. Rekordy tu ale padaly už dávno, před lety. V Norsku naměřili třeskutých -51,4°C naposledy v roce 1886, zatímco ve Finsku bylo -51,5°C v roce 1999. Rusko a jeho evropské partie si svou mrazivou pověst nicméně zaslouží. Minusové čtyřicítky tu rozhodně nejsou neobvyklé, a rekordních -58°C tu bylo naměřeno naposledy v roce 1978.
I na jihu pořádně zebe
Pořádná zima by nás ale neměla překvapit ani tehdy, když se při cestě Evropou vydáme na jih. Za vytrvale studené metropole platí celý Balkán a jeho metropole Sarajevo, Lublaň a Priština, potažmo Záhřeb. Až nepříjemně také zebe v italském Turíně. A u našich západních sousedů je nejvymrzlejším městem Mnichov, kde celoroční průměr osciluje mezi 13-4,2 °C. Asi nejčerstvější evropský rekord spojený s mrazem je lokalizován na Srbsko, kde v roce 2006 pokořili ledovou hranici -38,9 °C. Jen zima a mráz ale neznamená, že se dočkáme sněhu. Je v Evropě nějaká země, kde sníh nezažijí? Odpověď je záporná. Asi nejblíž mají k celostátní sezóně bez sněhu na Maltě, uprostřed Středozemního moře. Kde jim to ale kazí 283 metrů vysoký vrcholek Ta’ Dmejrek, který se tu a tam popraškem sněhu skutečně pokryje.
)
Kdy si naposled v Evropě užili sněhu opravdu všichni najednou, od severu na jih, od východu na západ? Taková zima tu byla naposledy v roce 2012, ale moc rádi na ni lidé nevzpomínají. Plošně totiž kolabovala doprava a byly problémy s dodávkami energií.
Nejzasněženější evropské metropole
A kde naopak v zimě sněží hodně, často a vytrvale? Začněte třeba u francouzského Grenoblu, kde v prosinci či lednu prosněží každý měsíc 15 dní z kalendáře. S šestnácti prosněženými dny se pak hlásí Riga a Kaunas, a také ukrajinský Kyjev. Finské Turku a Helsinky servírují padající sníh 17-18 dní v každém zimním měsíci, trumfne je ale německý Erfurt. Tam sice nesněží furt, ale v dlouhodobém průměru 19 dní z každého zimního měsíce. A prosněženým rekordmanem je pak estonský Tallinn. S průměrem prosněžených 21,5 prosněžených zimních dní se tu nestane, že byste tu padající bílou nadílku neviděli. Ve Finsku je přitom zimním standardem 60-90 centimetrů, v Estonsku kolem 70, a Francouzi z údolí Grenoble kolem 50 centimetrů. K dvoumetrovým závějím už musíte do kopců.
)
A jak si ve světle evropských rekordů stojíme my?
Ve vyšších nadmořských výškách jde teplota dolů, a proto nepřekvapí, že k chladným oblastem se v Česku počítají hlavně oblasti hraničních pohoří. Celoročními nevysokými teplotami, i mimo průměr daný nadmořskou výškou, pak vynikají Krkonoše a Jeseníky, části Beskyd a většina Vysočiny. Zatímco v parném létě mohou o prvenství ve studeném podnebí soupeřit lokality na šumavské Horské Kvildě a Jezerní slati, s příchodem mrazu a zimy je šampion jen jeden, bezkonkurenční. Nejchladnější místo v Česku je vrchol Sněžky, kde každoročně v sezóně padají rekordy a teplota -20°C tu není neobvyklá.
Sněžka, věrna svému jménu, je také držitelem titulu území s nejdéle setrvávající sněhovou pokrývkou. V průměru je tu bílo až 186 dní do roka. S absolutním úhrnem napadaného sněhu bychom ale museli za rekordem do Beskyd. Zatím nejvyšší naměřená sněhová pokrývka – 491 centimetrů – je totiž dosud nepřekonanou hodnotou, naměřenou na Lysé hoře. Pravda, bylo to v roce 1911. Hodí se zmínit, že zdravým průměrem prosněžených dnů je u nás v nižších polohách 40, a ve vyšších nadmořských výškách kolem jedné stovky. Sněhu také – průměrně – v našich nížinách obvykle nenapadne více než 50 centimetrů (a kolem 100 cm na horách). Právě při srovnání s průměrem pak vynikne další rekord Lysé hory, a tím je největší dosažený „průměr“ sněhové pokrývky, nyní činící 182 centimetrů.
Se zimou, tedy pořádným mrazem, se v Česku pojí ještě dva špeky. Absolutně nejnižší naměřenou teplotou se mohou pochlubit v Litvínovicích u Českých Budějovic. Pojí se to s 11. únorem 1929, a naměřeno tu bylo neuvěřitelných -42,2 °C. Zabolet může i pořádný teplotní skok. Ten největší se váže k silvestrovské noci v roce 1978, kdy během 24 hodin klesla teplota o 34 °C.
Nový sněžný rekord z Itálie
Bílá vločka za vločkou, až jsou z toho závěje? I to se může stát. Extrémem, který se zapsal do kronik, je sezóna z roku 2015, kdy v italském městečku Capracotta napadlo v průběhu 24 hodin 256 centimetrů sněhu. K sousedům jste tu mohli klidně zajít na návštěvu oknem v patře, protože dveře vidět nebyly. Padl tu i dvoumetrový světový rekord, platný od roku 1921 a vztažený k americkému Coloradu. Těžko ale říct, jestli z takového nadělení měl radost ještě někdo jiný, než lyžaři. Neodpustíte si zimu bez lyžování?
)
V součtu nejdelší evropské sjezdovky nabízí francouzská lyžařská centra Val Thorens, La Rosiére a Tignes, v nichž narazíte na 150 kilometrů tratí. Trumfne je už jen rakouský Lech-Zürs / Stuben, se souhrnnou nabídkou 180 kilometrů. A pokud byste chtěli svištět v Evropě po té jediné skutečně nejdelší samostatné trati, měli byste zacílit na Itálii. V lyžařském středisku Breuil-Cervinia na vás čeká sjezdovka dlouhá 22 kilometrů. Velmi slušných 16 a 20 kilometrů najdete i ve švýcarských resortech Zermatt a Bernese Oberland.
Pořádnou sněhovou nadílku aby dnes člověk pohledal. Celkový úhrn sněhu na evropských horách a sjezdovkách je nyní o 40 % menší, než tomu bylo před 100 lety. A proto 60 % všech evropských sjezdovek musí uměle dosněžovat. Nejméně zasněžování přitom probíhá ve Francii (jen kolem 45 % sjezdovek), nejvíce pak v Itálii a Rakousku (70 a 85 %). Takže když jednou za čas přijde pořádná zima s bohatou sněhovou nadílkou, nezapomeňte si ji pořádně užít.
Zdroj: weathertoski.co.uk, wikipedia.org, currentresults.com, cnn.com
