I když tento projekt z Mexika pracuje s představou návratu do dětství, a času her strávených lozením ve větvích stromů, ve výsledku nabízí velmi vyzrálé zpracování moderního bydlení. Které respektuje vzrostlé stromy na pozemku, byť je obaluje pláštěm z betonu.
)
)
Nejprve dvě drobnosti: městečko Yaxkukul, lokalita tohoto alternativně uchopeného projektu rodinného domu, se nachází na poloostrově Yucatan. Místě, které je dost neodlučně spjato s historií říše Mayů. O jejich komplikovaném písmu, počítání v dvacítkové soustavě, chrámech v džungli, pokročilých znalostech astrologie nebo ohromujícím kalendáři jste jistě už něco slyšeli. Mayové ale vynikali i v zemědělství (do kukuřice byli doslova zbláznění), a ve velkém sadili i pro ně užitečné stromy. Včetně druhu Brosimum alicastrum. Česky se mu říká mlékovec, ale někdy také chlebovník. Španělsky pak ramón. Pro indiány povšechně dřevina zužitkovatelná na mnoho způsobů, chráněná, posvátná. A dlouhověká.
)
)
Stromy, které vrostly do stavby
Takže není až takovým překvapením, že když na uvolněné stavební parcele v Yaxkukul, v místě bývalého domu po svých prarodičích, plánovala klientka stavbu své vlastní rekreační novostavby, na pozemku stále rostlo několik mohutných exemplářů Brosimum alicastrum. Které tam nejspíš zasadila její babička, a její vlastní maminka se o ně starala (a ona sama trávila dětství tím, že si hrála v korunách těchto stromů). Přitom původní stavba, dům po prarodičích, už byla dávno fyzicky přítomná jen ve formě fragmentů kamenných obvodových zdí.
Klientka sice chtěla bydlet v novém, neměla zájem na tom obnovovat staré bydlení v nových konturách… ale nechtěla ani odstranit stromy, pro ni tak hluboké spojení s rodinnou historií. A tak si nechala navrhnout takové bydlení, které ony dlouhověké a pomalu přirůstající stromy zakomponovalo přímo do profilu domu.
)
)
Domu, který je nad okolní terén výrazně vyzvednut na zkosených betonových pylonech. Jeho plánem prorůstá 5 takových ramón, které dotváří sekundární zelenou střechu na terasou, a dodávají místu velmi libý zástin. Dům, vyvýšený nad terén, se tak objemem rozvíjí podobě, jako dřeviny. Štíhlým a stabilním základem do země zafixovaných kořenů, z nichž se pak košatí do podoby stavby, nabízející užitnou plochu 205 metrů čtverečních.
)
)
Pravda „zastřešených“ místností tu zase mimo ložnice tolik není. Ale parametry násobí prostorná terasa i místo pod vlastním domem. Kde útočiště pro hry ve stínu nachází děti majitelky. V celém konceptu je přitom patrné, jak silně bylo v místě ponecháno to, co souviselo s minulostí, aniž by to muselo být nějak narušeno. A že na tom mohlo vyrůst nové, navazující na budoucnost.
)
)
Nové vzniká na základech starého
Co je tu k vidění? Otevřený plán doširoka rozvolněných místností, z nichž jen menší část má charakter uzavřené obálky), všudypřítomné stromy ramón. Členění domu podle výrazného heterochornického (různobarevného) scénáře, přičemž vnější střízlivost doplňuje přebohatý komplet v interiéru. A spousta tradičních prvků k tomu. Život v korunách stromů má prostě svoji pestrost, s níž pracuje celý objekt.
)
Část perforované fasády zajišťují z pohledové strany rytmicky prostřídané pásy cortenové oceli, jejichž narezlou hrubost vyvažuje ze strany dvora systém dřevěných hranolů. Tento systém lamel umožňuje zachovat terase vzdušnost a prodyšnost, a přitom ji vizuálně izolovat od okolí. Dům je součástí zahrady. Teď už nikoliv užitkové, ale esteticky úpravné. Nechybí tu ani bazén, který na ucelený projekt materiálově navazuje. Na bázi starého, na vzpomínkách na minulost a dětství, tu vzniklo něco nového. Pokračujícího.
Materiály: LAAR
Foto-kredit: Tamara Uribe
)
)
)
)
)
)
)
