Syrové plody ačokči chutnají po hrášku, naložené po okurkách a plněné masem a rýží a zapečené po paprikách. Výborná je též do leča, guláše, různých salátů, ale i polévek. Tato legendární jihoamerická rostlina si dokonce našla i místo v kultuře peruánských indiánů, kde bývá hojně zobrazována.
Ačokča (Cyclanthera pedata) je tykvovitá liána rodu korila (Cyclanthera), jejíž tenké, rozvětvené lodyhy nesou laločnaté listy podobné listům například konopí. U nás si našla velkou oblibu pro svou neskutečnou plodnost, pokud dostane dostatek živin a vody.
Ačokču pěstujte jako papriky nebo rajčata
Už od malého semenáčku ačokča vyžaduje pevnou oporu, po které se pne, proto nezapomeňte umístit například dlouhý klacík i do malých květináčů, ve kterých si budete předpěstovávat sazenice.
Ačokča pochází z Jižní Ameriky, stejně jako třeba rajčata a také se podobně jako rajčata či papriky pěstuje. S předpěstováváním semínek začínáme v teple v březnu, lze si však též koupit sazeničky. Pokud má ačokča dobré podmínky, je schopna plodit až do pozdního podzimu, tedy do mrazíků. Miluje kompost a teplé, ovšem chráněné stanoviště. Ideálně se pne po síti, drátěném plotu či pergole. Ovšem pozor, pokud se ačokče zadaří, je schopná totálně vyplnit celý skleník a zastínit ostatní rostliny. Roste neuvěřitelně rychle a její výhonky si najdou cestu třeba i ve škvírách mezi zasklením sklenímu a 'utečou' ven.
Listy paprikookurky jsou velké 6 až 14 cm, laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístky, na okrajích vroubkované. Květy ačokči jsou drobné, barvy bílé až nažloutlé, ale i nazelenalé. Rostou ve skupinkách po deseti až dvaceti. Plody ačokči připomínají lusk, jsou dlouhé 10 až 20 cm, na konci mají ostrý hrot. Vzdáleně též připomínají papriky. Uvnitř najdeme hranatá, černá a drsná jadérka uložená ve dvou řadách placenty. Připomínají tvrdé kousky kůry stromů. Po dozrání je vnitřek plodu dutý.
Plodící ačokča
Kdy se sklízí ačokča?
Plody se sklízí, když dorostou délky cca 15 cm a jsou již uvnitř duté. Před konzumací ale musíme na rozdíl od paprik zevnitř odstranit semena, jsou nepoživatelná. Pokud plody trháme dříve, když mají velikost mezi 5 a 10 cm, jsou prý nejchutnější a nemusíme odstraňovat semínka, ovšem sklizeň je o poznání menší. Nemusíme se však bát, ačokča hned ochotně nasadí nové plody. Například též cukety je lepší sklízet malé a stále nasazují další plody a též až do pozdního podzimu. Z jedné rostliny ačokči můžeme postupně sklidit až cca 300 plodů.
V Peru pěstují ačokču jako zeleninu, což se dělá i u nás. Ovšem Peruánci využívají i kořeny ačokči, konkrétně k čištění zubů. Syrové plody jsou vynikající pro diabetiky, lidi s vysokou hladinou cholesterolu v krvi, s vysokým krevním tlakem, ale i při nachlazení. Listy jsou protizánětlivé, stačí je přiložit na drobná poranění. Rostlina se též používá při léčbě respiračních chorob a preventivně působí proti ateroskleróze (kornatění tepen).
Ačokča
Plody ačokči
Ačokča je v Evropě dosud paradoxně málo známá, byť na rozdíl od plody podobných zelenin netrpí plísněmi a jinými chorobami a netrápí ji ani škůdci (s výjimkou slimáků, ale ti spasou doslova vše). Říká se jí též cayua, achojcha, divoká okurka, ale i mexická okurka, čímž odhalujeme její další tajemství, kromě Peru je tradiční i v Mexiku. Zde se nazývá pepino hueco (dutá, prázdná okurka), zřejmě pro svůj nízký podíl dužniny. Zdroj: dumazahrada.cz, wikipedia.org, ceskestavby.cz
