Co dělat se starým papírem? To je jasné, ten se přeci recykluje! Jenže dělat ze starého papíru další papír není úplně chytrou ukázkou udržitelnosti a šetrnosti vůči životnímu prostředí. Ze starého papíru se dá vyrobit něco, co poptává stavební průmysl a má to mnohem větší přidanou hodnotu.
Jak vypadá loňský šampion oceněný americkou architektonickou MasterPrize, konkrétně v kategorii malých staveb? I když je v okolní krajině skoro k přehlédnutí, dojem zanechává hluboký.
Nejlepší práce je ta, která se dělá sama od sebe a dobře. Půdopokryvné druhy okrasných rostlin pohlídají vaši zahradu, ochrání ji před vpádem plevelů, a ještě přitom vypadají elegantně. Zároveň brání většímu výparu vody a obvykle nejsou vůbec náročné na živiny.
Před rokem 1990 měla spousta lidí několik předvánočních ovocných snů: dostatek banánů, pomerančů, mandarinek a pak hlavně pečené jedlé kaštany. A právě ty bylo horší sehnat než exotické ovoce. Na to se dala vystát fronta, jedlé kaštany ale nebyly skoro nikde. Kdo měl v té době vlastní plodící strom, byl vítězem mezi všemi. Dnes se to již jedlými kaštany na pultech obchodů jen hemží. Přesto ale stojí za to si vypěstovat vlastní. Už jen kvůli ceně a také kvalitě prodávaných kaštanů. Často bývají zapařené a napadené plísní, tedy zcela znehodnocené.
Z Plzně je to do Prahy jako když kamenem dohodíš, naše zemička je malá. Nedávno jsme v našem magazínu publikovali článek o reálné hrozbě výskytu sršně asijské. V podstatě vědci v té době ještě nevěděli, zda se už na našem území nevyskytuje, sousední Německo již tuto sršeň zaznamenávalo a řešilo. A první důkaz je zde. Na pozoru by přitom měli být především včelaři.
Jednoho by mohlo napadnout při porovnání původní a nové vyhlášky o kadáverech zvířat v zájmovém chovu, že na svém pozemku již smí pohřbít vlastně jen koně. Anebo se musí stát provozovatelem zvířecího hřbitova se vším všudy. Dědo, zahoď ten rýč, já nikam na úřady nic vyřizovat nepůjdu. Zvířecím funebrákem se stát nechci. Anebo ne? Díky Bohu, ne! A už to jde i s křížkem, kytičkou a svíčkou.
Ve Španělsku už vědí o vnitrostátních migracích obyvatelstva své. V předchozích dekádách si užili hromadných přesunů lidí z venkova do měst. A dnes se tu trend pozvolna obrací, do vybydlených vesnic se vrací zpět mladí, které život v metropolích omrzel. To věčné nahloučení, spěch a stres, vysoké ceny se jim zkrátka znelíbily, a teď hledají klidnější a uspokojivější tempo života v krajině svých předků.
Permafarma, beton vyrobený z dešťové vody, vytvoření odolného lesa, ekologická myčka tramvají, dešťové záhony a 90 000 nově vysazených stromů. To vše a mnohem více je součástí 21 finálových projektů soutěže Adapterra Awards, která hledá nejlepší adaptace na změnu klimatu v České republice.
Dá se říct, že podzim je roční období, kdy něco krásného končí, aby něco dalšího krásného mohlo začít. Této poetice ale hmyz ani neodbytní hlodavci nerozumí. Proto se snaží, aby to krásné pro ně neskončilo. A tak se s klesajícími teplotami snaží proniknout do vašeho vyhřátého a dobře zásobeného domu, aby si prodloužili sezónu o další prázdniny.
Například v dubnu roku 2018 vyšel v lékařském časopisu British Medical Journal článek o pacientovi, kterého postihl po snědení údajně nejpálivější chilli papričky na světě (odrůda Carolina Reaper) takzvaný reverzibilní cerebrální vasokonstrikční syndrom, který způsobuje spontánní rozvoj vazospasmů, čili křečovitého zúžení mozkových tepen. Většinou k tomu dochází po požití nadměrného množství alkoholu a jiných drog, případně i léků, toto byl první zaznamenaný případ po požití chilli papričky.
Třeskutá zima, ke které patří závěje sněhu. Ale taky přenádherně vybarvený deštivý podzim a jaro, které se utápí v záplavě květů. K tomu léto, které se dá přežít jen pod slunečníkem na pláži. To není reklama, ale realita argentinské Patagonie. Přinést do krajiny s tak silným aspektem ročních období odpovídající obydlí ale není nic snadného.
Bydlení v jurtě je svým způsobem adrenalin. A to po všech stránkách. Někdo si to vyzkouší na týden o dovolené a hned říká, že by nedal na svou zateplenou chatičku dopustit, že to bylo příšerné, obzvláště za deště. Jinému se taková romantika zalíbí a když za pěkného počasí odhrne zakrytý střed stopu, spatří v leže ze svého lůžka hvězdnou oblohu. Jako pod širákem, řekne si, to je nádhera, jenže nesmí začít pršet, “lejt“, padat konve vody, nesmí začít sněžit a hlavně mrznout a fičet uragán.
Digitální nomádi nepotřebují domov, prostorem pro život jim je celý svět. Není jim třeba dělit čas na pobyt v zaměstnání a na dovolené, obojí totiž zažívají pořád. Nové podněty objevují každým dnem, protože jsou bez zbytečného ukotvení pořád v pohybu. Zní to krásně, poeticky. Ale i tahle práce snů má své mouchy.
Shoří vám střecha či rovnou celý dům, způsobíte škody i na sousedních domech, pojišťovna odmítne pojistné plnění a ještě dostanete od úřadů vysokou pokutu. I tak může skončit prosperita rodiny či jedince. Stačilo by přitom o mnoho méně peněz na zajištění odpovídajícího technického stavu komína, spalinových cest i kotle. A příslušné revizní zprávy.
O klimatických změnách si můžete myslet ledacos, ale hroznovice je milují. Kdo? Hroznovice jsou mořské chaluhy, hnědé řasy. O původu i rozšíření nejlépe vypovídá latinský název celého jejich rodu. Říká se jim Sargassum.
Řez keřů s drobným ovocem je třeba provádět po odplození. Tedy obvykle od září do listopadu. Platí, že dokud nezačne mrznout, nemusíme se řezu bát. Co vyžadují maliníky, ostružiníky, angrešty, rybízy, ale i borůvky a brusnice právě na podzim, aby příští rok zase bohatě plodily?
Krajinu neměnit, přizpůsobovat se jí. To je myšlenka, která se jako vlákno vine celým domem Alarine. Je to projekt, který překvapuje a inspiruje. Protože za relativně málo se tu pořídilo opravdu mnoho.
Nasaďte si na hlavu čepice z alobalu a zapněte fén likvidující gamma-paprsky. Povídání o obrázcích žab na obalech potravin bude totiž divoké.
Kopřivové hnojivo, tedy kopřivová jícha, kopřivy rozpuštěné v dešťové vodě, je skvělé celoročně. A v rozumné koncentraci prospěje prakticky všem rostlinám v zahradě, ale i pokojovkám. Kopřivové hnojivo sice od začátku kvašení až do aplikace v podobě dešťovou vodou ředěného roztoku nevoní jako kytice růží, dosti zapáchá, ale jeho pozitivní účinky jsou nepopiratelné, doslova skvělé.
Z nepříjemných invazních druhů hmyzu patří kněžice k těm nejhorším. Navíc jsou to neuvěřitelně smradlaví brouci. Tito imigranti pocházející z Afriky a Asie u nás sice neničí sóju, rýži a jiné exotické plodiny, vystačí si však i s místní produkcí. Požírají všechny části rostlin, likvidují i nezralé plody, přezimují kdekoli a množí se geometrickou řadou. Oproti našim místním středoevropským kněžicím může stihnout konkrétně kněžice mramorovaná za rok i několik generací. Kněžice zeleninová sice zřejmě jen jednu, ale škodí neméně. Ne náhodou žádají vědci veřejnost o monitorování dvou zavlečených druhů kněžic na webu najdije.cz. Každý, kdo se zapojí, se vlastně stane jakýmsi on-line občanským vědcem, jelikož věda je především o důkazech, tedy o sběru dat.