Živá zahrada, přírodní zahrada, divoká zahrada. Říkáme tomu všelijak, ale máme tím vždy na mysli zahradu, které vítá život, místo, kde rádi vidíme ježky, ještěrky, hmyz, žáby, ptáky i žížaly. Vytváříme místa, kde mohou zvířata žít a rozmnožovat se. Jak založit a starat se o zahradu, která bude útočištěm různým živočichům? Jak nechat přírodu pracovat? Přečtěte si naše články na téma přírodní zahrada.
Permakulturní pěstování má několik specifik. Za prvé se zcela obejde bez chemie, respektive chemie je nemilosrdně vyloučena, za druhé se liší způsob výsadby a skladba rostlin. Na tradiční záhony s „vymazlenými,“ vypletými řádky a pravidelné zalévání zapomeňte.
Užiteční živočichové jsou v zahradách opravdu užiteční, tento přívlastek nemají náhodou. Kteří to jsou a jak je do zahrady přilákat?
Jak v zahradě vytvořit úkryty pro užitečné živé pomocníky? Kam se kteří z nich rádi schovávají a co bychom pro to měli udělat? Jaké materiály, konstrukce a stanoviště jsou ideální?
Nejedná se jen o pěknou dekoraci či počin pro ochranu naší fauny. Pokud hmyzu na zahradě postavíte hmyzí domeček, odmění se vám hned ve dvou směrech. Hoteloví hosté vaši zahradu opylují a zároveň ji ochrání před mšicemi a jinými škůdci.
Relaxujte tam, kde je pánem stále ještě příroda. V přírodní zahradě se budete cítit jako na výletě v okolní krajině.
Módní trend, který je nastavený vůči současné uspěchané době; póza, jež zaujímají líní a neúspěšní zahradníci? Nebo jen oživení přirozeného vztahu člověka k zeleni a přírodě jako takové?
Sršeň – jak se vypořádat s tímto navýsost nepříjemným sousedem, a přežít to pokud možno bez úhony?
Zahrada vůbec nemusí vypadat jako „vystřižená ze žurnálu“, pokud necháme zahradu růst divoce, dokonce jde i o určitý styl. Divoké zahrady jsou vlastně zahradami přírodními a dokonce zde vše překypuje životem oproti zahradám opečovávaným až do jakési sterilní podoby.
Než si zahrádku vyzdobíte další starou pneumatikou nebo aplikujete další postřik, zamyslete se. Co všechno si dobrovolně vpravujeme do zahrádek, do jejich půdy a potažmo i do ovoce a zeleniny, kterou na nich vypěstujeme?
Pochopitelných důvodů, proč se zříct chemikálií na zahradě, ze které získáváme nejrůznější poživatiny, je víc než dost. Problémy ovšem nastávají, když se chceme vypořádat s obtížnými plevely. Jaké prostředky nám bez herbicidů zůstávají v arzenálu?
Je vám v zahradě líto starého, usychajícího stromu, který vám dlouhé roky poskytoval kýžený stín? Může i nadále, byť sám zemře a již se na něm na jaře neobjeví jeho vlastní listí, například vistárie a jiné popínavky jej využijí jako oporu a nejenže zazelenají, ale i krásně vykvetou. A třeba takový břečťan? Ten zajistí, že bude strom zelený po celý rok.
Pokud se vaše zahrada nachází v ježkově lovišti, máte velké štěstí. Stojí za to si ho udržet. Je totiž jedním z největších pomocníků v boji proti škůdcům, jaké představují housenky, hmyz či slimáci. Za jednu noc jich zvládne spořádat tolik, kolik sám váží.
Jednoduše řečeno, hadník je ideálním líhništěm ještěrek, slepýšů a hadů. Svojí povahou vlastně připomíná kompost a má kromě jiného za úkol zbavit vaši zahradu hlodavců.
Letoší sezóna je již za vámi a s úrodou v zahradě to nebylo zrovna slavné? Tedy s tou, co nezničil mráz ani škůdci? Jaké chemické prvky rostliny zásadně potřebují? Jaké děláme největší chyby v jejich výživě?
Poslední roky se potýkáme se suchem v krajině, přestože letošní druhá polovina léta a začátek podzimu deficit srovnávaly. A právě klíčem k zadržování vody v krajině jsou mokřady, tedy lokality s bažinami, slatinami, rašeliništi a lokality pokryté vodou. Inspirujte se nejen poučnými informacemi, ale i nádhernými fotografiemi mokřadů.
Nic netrvá věčně, a ani rašelina jako substrát nám nevydrží na věky. Její světové zásoby se rapidně zmenšují a my musíme hledat alternativy. Co dokáže rašelinu alespoň částečně zastoupit?
I ten proklínaný trávník je menší zlo než vyasfaltovaný dvorek. Na velikosti zahrady totiž tolik nezáleží, zato na její pestrosti zásadně. A byť by se té pestrosti dalo dosáhnout klidně i s pomocí druhů původních, planě rostoucích, nemusí být nutně jen o nich.
Zní to honosně, hovoří se o autorovi této nové věhlasné myšlenky, dokonce podle něj vznikl nový pojem Miyawakiho mikrolesy. Mohou vyrůst doslova na pár metrech čtverečních a mají pomáhat s důsledky globálního oteplování, jednoduše řečeno mají zlepšovat mikroklima ve městech a zvyšovat biodiverzitu. Když to ale úplně zjednodušíme, jde o prachobyčejná neudržovaná křoviska, houštiny s několika rostlinnými patry, prostě přesně ta neudržovaná a nevzhledná zákoutí, po kterých se kvůli zvýšení biodiverzity volá i v našich zahradách.
Při krmení ptactva na krmítkách můžeme snadno napáchat více škody než užitku. Ne nadarmo se v zoologických zahradách zakazuje krmení zvířat, případně si můžete na konkrétních místech pouze koupit trochu vhodného krmiva. A v přírodě si přikrmování zvěře řeší zásadně myslivci. Pak se pustíme se svými útlocitnými dušičkami do záchrany ptactva nebeského, která však může mít spíše rysy nevědomé likvidace. Proč? A jak to dělat správně?
Od pátku 10.1. až do neděle 12.1. se můžete jako laici zúčastnit výsostně vědecké práce. Najdete si útočiště poblíž krmítka, abyste ptáky nerušili, a přesně hodinu si zapisujete, jací a v jakém počtu krmítko navštěvují. Svůj počin pak můžete zopakovat další přesnou hodinu na stejném místě, nebo na jiných stanovištích. A vůbec nemusí jít jen o krmítka.