Slovo základ má mnoho významů, pokud něčemu položíme dobré základy, lze předpokládat a doufat, že dosáhneme progresu. Platí to pro jakékoli dovednosti, vzdělání, obory, ale i pro stavby budov. Právě základy domů přenáší jejich hmotnost na podloží, typ a provedení základů jsou však závislé na mnoha faktorech. A nic nesmíme podcenit.
Běžné rodinné domy se nejčastěji zakládají na základových pasech, případně na základové desce. Vždy záleží na únosnosti podloží. I pokud má konkrétní pozemek složité (problematické) geologické podmínky, musí základy eliminovat nedostatky podloží a musí dům bezpečně unést. Důležitým faktorem je také případné podsklepení domu. V každém případě však musí být založení domu vždy stabilní a rovnoměrné, aby se nestalo příčinou nežádoucích poruch. Ty se po dokončení stavby řeší jen obtížně a znehodnocují investice (již vynaložené finanční prostředky).
A aby toho nebylo málo, je dokonce možné, že narazíte při výkopech pro základové spáry a základy na nějaký starodávný nález, archeologicky cenné naleziště. Jste pak povinni tento nález nahlásit, umožnit archeologický průzkum a dohled při dalších stavebních pracích. Poškození nebo zničení vzácného nálezu je dokonce trestným činem. Ano, je to vlastně pro stavebníka (investora) svým způsobem smůla, tedy pokud není jeho koníčkem historie a vykopávky. Nedá se však nic dělat, práce se zbrzdí.
)
Ale bez ohledu na případné komplikace s výstavbou (ať již jakéhokoli charakteru – může jít například i o vedení sítí pod pozemkem) se pokusíme o definici. Základové konstrukce přenášejí zatížení vrchní stavby do základového podloží. Základy tedy musí přenést veškeré zatížení stavbou na základovou půdu v základové spáře (čili rovině, v níž základ dosedá na základovou půdu). Základové konstrukce jsou přitom neodmyslitelnou součástí nosných konstrukcí všech typů stavebních objektů. Pro navržení konkrétní základové konstrukce potřebujeme znát základovou půdu, její fyzikálně mechanické vlastnosti a reakce na zatížení vrchní stavbou. Základovou půdu, základové konstrukce a nosné konstrukce budovy je proto třeba chápat komplexně.
A právě v závislosti na způsobu, jakým je zatížení stavby přenášeno do základové půdy rozlišujeme dva konstrukční typy základů: základy plošné a hlubinné. Mezi plošné základy řadíme základové patky, základové pásy, základové rošty a základové desky. Mezi hlubinné pak především piloty (samostatné nebo sdružené, a to vetknuté, opřené a nebo plovoucí). Hlubinné základy též zahrnují zakládací studně, kesony a další speciální typy základů. Pro běžné rodinné domy si však obvykle vystačíme se základovými pásy, rošty a deskami.
)
Začít je vždy třeba inženýrsko-geologickým průzkumem (IGP), poté zohledňujeme konstrukční řešení objektu a jeho význam, technologie provozu v tomto objektu, místní stavební podmínky (okolní zástavbu, provoz, komunikace, případně i zakládání na hranici pozemku) a zvláštní podmínky pro zakládaní (poddolované území, organické zeminy, prosedavé zeminy, sypaný zemní materiál, úložiště odpadu, seismické a zátopové oblasti). Součástí návrhu základových konstrukcí je pak způsob a hloubka založení, materiál, ochrana základových konstrukcí, zlepšení podmínek pro zakládání a odvodnění.
Přihlíží se také k pozemkům, které leží na zásobách nerostných surovin, pozemkům zemědělsky hodnotným, pozemkům ohroženým sesuvy, pozemkům v záplavovém území, pozemkům v území se zvýšeným rizikem radonu v podloží, pozemkům na území ohroženém důlním metanem, případně k zamoření chemickými látkami včetně průmyslových odpadů. Další členění této problematiky je však již spíše pro učebnice a skripta stavebních škol.
Podle potřeby se přistupuje případně i k úpravě vrchní vrstvy podloží, ovšem pouze v ojedinělých a problematických případech. Obvykle jsou práce zahajovány pouze vyhloubením základových spár.
Inženýrsko-geologický průzkum je pro následné projektování základových pásů vyloženě nezbytný. Nezbytný je ale i průzkum radonový, na základě kterého musí projektant navrhnout vhodnou izolaci. V tomto případě je nutné stanovit takzvaný radonový index a ten je buď nízký, střední nebo vysoký.
)
Předchozí odstavce lze shrnout prakticky do jedné věty: pouze kvalitně provedené základy zajišťují stabilitu celého domu. Před realizací základů se též pečlivě vyměřuje tzv. nulový bod, což je výška budoucí čisté podlahy. Nesprávné zaměření způsobí, že dům může být utopený v terénu a nebo nad něj bude zbytečně vyčnívat a bude potřebná dosypávka zeminy, případně jiných materiálů. Čistá podlaha (± 0,000) musí být alespoň 15 cm nad upraveným terénem.
Urovnání terénu, čili příprava pro budování základů se provádí skrývkou ornice (obvykle v tloušťce 25 až 30 cm). Ta se uloží někde na pozemku, kde nebude překážet (deponie), případně se převeze na mezideponii, pokud není na pozemku dostatek místa. A právě podle projektové dokumentace je ve vztahu k výškovému osazení rodinného domu známa úroveň provedené odkopávky přebytečné zeminy. Na tuto úroveň je třeba provést plošnou odkopávku, načež se realizují výkopy rýh pro základové pásy (tedy pokud jsou navrženy).
)
Pod základovou deskou, která může navazovat na základové pásy, je třeba uložit nejčastěji štěrkopískové podloží v tloušťce a míře hutnění podle projektu. A na ně až se provádí základová deska. Před betonáží je třeba ověřit, zda pod deskou nejsou založeny ležaté rozvody kanalizace, vodovodu anebo další rozvody, které je nutné připravit ještě před betonáží.
)
Ideálním podložím pod základy je materiál o dostatečné únosnosti. Dobrými podklady jsou skála, štěrk a nebo hlína s hrubým pískem a štěrkem. Zcela nevhodné je zakládání domů na bahně, rašelině a nebo navátém písku. Naprosto ideální je, když dno základů stojí na nedotčené zemině, nikoliv na vytvořeném terénu (např. navážce nebo násypu). Navezené podloží bude stále pracovat, což způsobuje praskliny ve stavbě. A nic horšího se nemůže stát. Vlastně ano – pokud nám stavba začne sjíždět ze svahu.
Základová spára musí být provedena do takové hloubky, ve které již zemina nepromrzá. Hovoříme o hloubce nezámrzné (od 80 do 120 cm v závislosti na nadmořské výšce a druhu zeminy – podloží). Pokud ale zvolíme vhodnou tepelnou izolaci, lze nezámrznou hloubku snížit až na 50 cm. Ovšem stanovená hloubka musí být dodržena po celou dobu stavby (i během terénních úprav).
)
Před betonáží nesmí být základová spára rozbahněná a nebo namrzlá. Betonáž se poté provádí buďto z prostého betonu (případně prokládaného čistými kameny), nebo z železobetonu. Až po vytvrdnutí vylitých pásů se provádí ztracené bednění. Dříve se bednilo prkny či fošnami až na úroveň nulového bodu a spáry byly vylévány betonem jako celek (až po nulový bod), dnes se většinou provádí ztracené bednění (betonové tvárnice vylévané betonem), které je podkladem pro nosné zdivo a zesilující příčky či obecně nosné stěny (např. u dřevostaveb). Základové pásy mohou mít proměnnou hloubku podle polohy v půdorysu. Před betonáží základových pásů je též třeba připravit prostupy pro vedení instalací.
)
Dříve byly základy budovány z kamene, později byly jejich stinné stránky nahrazeny betonem a tak je tomu dosud. Beton je při budování základů nejčastějším materiálem. Po dokončení základových pásů včetně ztraceného bednění se plochy mezi pásy hutní a vysypávají ideálně štěrkem, načež se provádí základová deska. Základová deska je konstrukcí prováděnou na skutečný podklad, realizuje se z betonu a armatury (výztuže ocelí, při běžném zatížení stačí kari sítě).
)
Hotová základová deska tvoří úroveň pro položení hydroizolace (často zároveň i radonové izolace) a provádění nadezdívky. Při samotné betonáži je třeba dodržovat technologické předpisy a používat beton takové kvality, jaká je předepsána projektem. Betonáž se nikdy neprovádí za mrazu a prudkého deště. Plošné betonové konstrukce, které nejsou zakryty, je třeba udržovat v určitém časovém období v určité vlhkosti. Zkrápí se proto vodou, aby byla udržována vlhkost, která je potřebná pro tvrdnutí betonu.
Svislé základové konstrukce prováděné nad terénem se betonují do předvyrobeného bednění nebo se realizují z betonových šalovacích tvárnic (ztracené bednění) s dostatečnou výztuží a přibetonováním.
Cena realizovaných základů je pro každou stavbu individuální, odvíjí se od geologických poměrů, svažitosti terénu, členitosti stavby apod. Vybudování základů trvá u běžných rodinných domů zhruba 3 až 4 pracovní dny a končí přípravou pro položení takzvané ležaté kanalizace.
)
Budování běžných základů RD v kostce
Shrňme si tedy všechny nezbytné činnosti, kterým se před prvním kopnutím do země nevyhneme. Jde o inženýrsko-geologický průzkum, vypracování projektu základových pasů, radonový průzkum, navržení odpovídající izolace a statický posudek, na který navazuje případný projekt úpravy základového pásu. Ve stavebním povolení je přitom již zahrnuta i skrývka ornice, kterou ještě před prvním rýpnutím do hloubky strhneme a na vhodném místě uskladníme. Později se nám bude hodit pro závěrečné terénní úpravy. Hlušinu je však třeba z pozemku obvykle odstranit, je bezcenná. Ihned po stržení ornice musí být přizván geodet, který provede polohové a výškové vytyčení objektu. Jinak nulový bod nikdy nevyměříme, stejně jako osazení domu a jeho základů na pozemku podle projektové dokumentace. Na terén se tak vyznačí obrys základů a výškové kóty, načež se těžkým zemním strojem provedou veškeré potřebné výkopy základových pásů. Výkopy je třeba po práci těžkým strojem vždy ručně dočistit. Dále je třeba nelenit a rychle pokračovat dál, aby se nám výkopy nezaplnily vodou či jinak nepoškodily.
)
Poté by měl geolog zkontrolovat kvalitu vyhloubené základové spáry. Pak se v úrovni základové spáry montuje zemnící pásek s vývody v místech, kde bude později napojen hromosvod. A ještě před betonáží základových pásů je třeba připravit bednění pro všechny prostupy kanalizací a nezbytné přípojky (plyn, voda, elektřina, telefon, internet, případně tepelné čerpadlo apod.).
Poté se nejčastěji provádí vlastní betonování základových pásů do úrovně terénu a jejich osazení ocelovými trny, které budou sloužit k propojení nadzemních částí základových pásů. Poté následuje vyzdívka nadzemní části základových pásů ze ztraceného bednění (tvárnice se nasazují na ocelové trny a následně se prolijí betonem). Beton určený k prolití tvárnic přitom musí mít naprosto stejnou kvalitu a složení jako beton, který byl litý do základových pásů. Poté se až provádí betonáž základové desky na zhutněný podklad mezi hotovými základovými pásy se ztraceným bedněním. Beton se v tomto případě prokládá nejčastěji kari sítěmi.
Provádí se též tepelná izolace základů zvenčí až do nezámrzné hloubky, nejčastěji extrudovaným polystyrenem požadované tloušťky.
)
