Kdyby plevele mohly mluvit, nejspíš by vyjádřily hluboké rozhořčení za to, co jsme z nich udělali. Plevelem totiž květinka nebo travina nevyroste, tou se stává. Plevel je totiž taková rostlina, která v daném místě roste proti vůli pěstitele. A nespravedlivé je to už proto, že jednou jejich přítomnost vadit může, jindy nemusí.
Typický příklad? Pokud pěstujete kačeny, vyrábíte zdravou zelenou limonádu anebo sušíte bylinky, přítomnost kopřiv vítáte. Abyste je mohli zpracovat: nasekat na krmení, rozmixovat na zelený džus, sesbírat jejich květy. Ani slůvko o plevelu, kopřiva je prostě užitečný přírodní salát zadarmo. Když se ale usadí někde v koutku vaší zahrady, a vy o ně zájem nemáte? Rázem je to na dotek žahavá odpudivost, zelený prevít a plevel, kterého se je třeba nemilosrdně zbavit.
Plevele podávají hlášení
Výskyt plevelů v přírodě není ani trochu náhodný, byť se to tak může jevit. Jako všechny ostatní rostliny mají i ony své ekologické nároky na podmínky prostředí, složení půdy, přístup k živinám. A proto můžeme jen ze složení plevelů na nějaké zarostlé ploše vyčíst, stejně jako v inventární knize, čím půda v místě disponuje. Je to užitečné, protože ještě než se pustíme do zúrodňování, budeme vědět, co tam na nás čeká. Takže konkrétně?
Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), druh typický pro narušené půdy a ruderál, hlásí svou přítomností, že je něco v nepořádku s poměrem železa a hořčíku v půdě. Přesněji indikuje více Fe než Mg, z čehož by do budoucna (až už tu nebude džungle plevele) mohl plynout problém ve vstřebávání živin pěstovaných rostlin. Laskavec ještě doplňuje informaci o tom, že půda v místě má relativně vyšší obsah draslíku a manganu, ale zato nízký obsah vápníku a fosforu.
O nepoměru Fe:Mg nám předává zprávu další neodbytný a obtížně zlikvidovatelný plevel, pýr plazivý (Elytrigia repens). Jeho super-hluboké kořeny jsou dokladem velkého hledání nedostatkových živin, které není snadné z nevyvážené půdy vstřebat. Pole s pýrem má prostě problém, přičemž přítomnost pýru je pro zahradníka tou menší komplikací k řešení.
Z přepestré série rostlin, které reprezentuje záplevák tenkolistý (Helenium tenuifolium), přeslička rolní (Equisetum arvense), opletka obecná (Polygonum convolvulus) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), lze vyčíst nedostatek vápníku v půdě. S tím, že kopřiva dost jednoznačně potvrzuje i nadbytek dusíku. Proto je tak často k vidění u hnojišť, chlévů a kadibudek.
Lopuch větší (Artium lappa) signalizuje nižší koncentrace vápníku v půdě, a současně vyšší koncentraci draslíku. Šťovík kadeřavý (Rumex crispus) podobně komplexně referuje o nízkém obsahu vápníku, extrémně vysoké koncentraci hořčíku a fosforu. Naznačuje mnohé i o až přehnané kompaktnosti půdy. Další populární plevel, merlík bílý (Chenopodium album) naznačuje vyšší koncentraci draslíku v půdě, ale pro změnu nedostatek fosforu.
Ječmen hřivnatý (Hordeum jubatum) přináší vyčerpávající poselství o nedostatku vápníku v půdě, o vysoké koncentraci hořčíku. A také o tom, že půda, na které roste, je silně zhutněná a nedostatečně zavodněná, s chabou přirozenou drenáží. V podstatě vám tak tenhle plevel dopředu zadává seznam hnojiv i rozpis zúrodňovatelských prací pro následující sezónu. Podobně vás pak může vést i kopretina bílá (Chrysanthemum leucanthemum). Říká vám: je tu málo fosforu, hodně draslíku a hořčíku.
Čekanku čekejte tam, kde jsou půdy v zásadě bohaté až eutrofní. O dusík tu nouze nebude, ani o vápník, ale současně se nejspíš jedná o půdy kompaktní, zásadité. Nejrůznější plané hořčice a řepky si libují v suchých půdách, bohatých na fosfor. Jitrocele jsou indikátory tuhé, zhutnělé kompaktní půdy. Mohou to být například bývalé okraje cest a travních lemů, protože jsou uvyklé na sešlapávání. Šťovík je taky „špatnou“ zprávou – půda pod ním bude vlhká, prachbídně úrodná, kyselá.
Je tu sucho a jíl v zemi? Ptejte se těch, co tu rostou
Kromě těchto skutečně popisně širokých informací můžete z určitých skupin plevelů vypozorovat další obecné souvislosti. Jendou z evolučních předností plevelů totiž je, že expandují do míst, kam se jiné rostliny pouští jen nerady, protože tam nejsou zrovna pro ně favoritní podmínky. Například?
Na vlhkých půdách se potkáte s nejrůznějšími mechy, sadcem (Eutrochium purpureum), pryšcem skvrnitým (Euphorbia maculata), invazivními křídlatkami, ptačincem prostředním (Stellaria media), trsy traviny rosička (někdy se jí také říká prstovka) krvavá (Digitaria sanguinalis), šáchorem, fialkami, popencem. Suché až písčité půdy jsou charakteristické přítomností exemplářů šťovíku, pcháče rolního (Cirsium arvense), rozrazilu, česnáčku lékařského (Alliaria petiolata), máku či osívky.
Jak poznat, že to tady má cenu?
Přítomnost humusu, rozkládající se organické hmoty a dostatku dusíku v půdě vyčtete z přítomnosti ptačince nebo kokošky pastuší tobolky. Že se pod povrchem nachází hodně jílu, ochotně naznačí pryskyřník, podběl nebo svízel přítula (Gallium aparine). Půdy na vápník chudé jsou charakteristické plevely, jako například rmen rolní nebo maceška. Pochopitelně, líbilo by se tu i kopretinám. Taková hasivka orličí si totiž s vápníkem moc nerozumí. Ale potřebuje i vlhkost.
A jak poznat, jestli pro vás má půda na daném pozemku výhledově potenciál, anebo vás tu čeká hezkých pár let dřiny při snaze o zúrodnění? Pokud máte na výběr, a v místě roste řebříček lékařský (Achillea millefolium), kopretiny, „mrkvús“ - tedy mrkev obecná (Daucus carota), divizna malokvětá (Verbascum thapsus) nebo jetele, tak raději rychle pryč. Půda je chudá, neúživná. Produktivita tu je malá, a úroda tu ani po odstranění plevelů nebude stát za mnoho. Čeká vás tu hodně práce, než to bude lepší.
Naopak dobrým znamením jsou plevele jako travinaté béry (Setaria sp.), pampelišky (smetánky lékařské), starčky nebo šruchy (Portulaca oleracea), které signalizují půdu bohatou na živiny, s kvalitní drenáží a dobrým příjmem i zadržováním vody. Tady by to šlo.
Hodný, zlý a ošklivý
Plevel nemusí být z principu padouchem. Koneckonců, zastává sérii ekologických funkcí, tak jako všechna ostatní vegetace. Svou přítomností chrání půdu před erozí, zpevňuje ji svými kořínky a brání vyfoukávání úrodných horizontů. Podobně může bránit přesoušení, snižovat výpar tím, že povrch zastiňuje. Rozkladem vlastní biomasy půdu hnojí, svými květy nabízí potravu opylovačům (a to nejsou jen včely). Pochutnat si na nich může kdejaké zvíře, a když přijde na škůdce hospodářských plodin (škůdce je podobně umělá kategorie jako plevel), dost často se může přikrmovat na plevelech, a tím snižovat škody na hospodářských plodinách. Přítomnost plevelů narušuje strukturu monokultur, snižuje riziko chorob plodin i nástup parazitů. Plevele nejvíc škodí tím, že nám žádoucím rostlinám konkurují o vodu, prostor a živiny (a jsou v tom vážně dobří). Jinak se ale za vyloženě „špatné“ označit nedají.
