Žít v Praze a přitom mít zahradu jen kousek cesty od bytu? To by byl pro spoustu lidí splněný sen. Jenže i o naplněné sny je třeba se zasadit, jak se přesvědčili majitelé jedné takové velké zahrady. V sezóně tu pochopitelně chtěli trávit co nejvíce času, ale potřebovali k tomu vylepšit stávající zázemí. Nahradit starší kůlnu slušivější a praktičtější chatkou. Zahradním pavilonem. Nebo miniaturním domkem?
Co vidíte ze svého obývacího pokoje? Jaký výhled se vám nabízí? Aniž bychom to dál pitvali, raději řekneme, že výhled z obývacího pokoje v šestimilionovém Santiagu obvykle za mnoho nestojí. A právě proto se jeden zdejší obyvatel rozhodl, že si zaopatří lepší. Daleko od města, v horách. Kde si nechal postavit chatu. S výhledem naprosto fantastickým.
Z neradostných počtů, kolik jedna domácnost vyprodukuje ročně plastových lahví, vede jen jedna cesta. Místo depresí je třeba začít přemýšlet nad tím, co by se s PET lahvemi dalo dělat jiného. Co z nich třeba něco postavit? Úplně nová myšlenka to není. Ale jak se to vlastně dělá správně?
Sucho, přívalové deště, silný vítr, vlny veder, na takové projevy klimatické změny se snaží připravit 77 projektů přihlášených do šestého ročníku soutěže Adapterra Awards.
Postavte mi nějakou nenáročnou chatu na kopci, místo, kam budu moci vyrážet s přáteli. Ať je z ní pěkný výhled do okolí. Ať to netrhá oči a hlavně ať to moc nestojí. Že to zní jako typické zadání, které nemá čím zklamat, ale ani překvapit? Tak to jste ještě neviděli Punta casitas.
Na první pohled tak trochu zbytečné mosty, vždyť vlastně nic skutečně účelného nepřemosťují a na místech svých instalací jsou vlastně spíše překážkami. Pokud se však do problematiky ponoříme hlouběji, zjistíme, že nosné dílce těchto mostů byly vyrobené 3D tiskem, že byly dokonce vyrobené z recyklovaných materiálů, že nemají žádné výztuže, a přesto mosty fungují jako samonosné. Navíc se dají opět rozebrat a zase složit.
S umělci je vždycky nějaká potíž. Buď nemají klid na práci, a když ho mají, nedostává se jim inspirace. Prahnou po kontaktu s divokou přírodou, ale nemají rádi, když jim nevlídné počasí kazí práci. Potřebují prostředí nabité energií, spoustu světla, jsou rádi nad věcí. A ne vždy se to zkrátka sejde tak, aby si neměli na co stěžovat.
Za dveřmi je podzim, a s ním přichází čas sklízet úrodu, připravovat zavařeniny a pečovat o zrající víno. Pro šťastné Moraváky a obyvatele historických usedlostí s vinnými sklípky je tato doba zvlášť vzrušující. Proč? Protože sklep je pro ně ideální místo na zrání a uchovávání vína, ale i skladování ovoce, zeleniny a mnoha dalšího. Nízká teplota a optimální vlhkost sklepa totiž zajistí, že vaše poklady budou dlouho čerstvé. Prodlouží se jejich trvanlivost.
Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj, deklaroval ve svém vyjádření k novele stavebního zákona, že jejím cílem je zajištění rychlého, jednoduchého a transparentního stavebního řízení pod zásadou “jeden úřad, jedno řízení, jedno razítko”. Řízení, které bude pro běžného občana přehledné a srozumitelné. Tedy takové řízení, ke ke kterému se současná vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Co však s černými stavbami?
Většinou stavební záměry nevznikají z rozmarů, ale z nezbytnosti. Ovšem to, co definuje onu nezbytnost, se může výrazně lišit. Projekt přestavby a rekonstrukce kamenné boudy do podoby obytné chaty, vznikl z nezbytnosti nezbláznit se nudou a nečinností během pandemie covid-19.
Ohlášení stavby (zlidověle ohláška) není ničím jiným než zjednodušenou verzí stavebního povolení, která je určena pro rodinné domy, rekreační objekty a jejich přístavby či nástavby, ale i pro jiné stavby. Na základě ohlášení stavby můžeme stavět rychleji, zpravidla se však nevyhneme územnímu řízení. A pokud máme problém s kontaktováním vlastníků sousedících pozemků, je výhodnější požádat o stavební povolení.
Zazimování rekreačního objektu, který využíváme především od jara do podzimu, je stejně důležité jako zazimování zahrady. Jak na to?
