Můžete změnit zeleň v těsném okolí svého domu, aniž byste museli měnit směrovací číslo? Jde to. I bez velkého stěhování z města se takhle dopracovala ke své „zahradě snů“ postarší dáma z australského městečka Fitzroy. Pravda, musela předtím přistoupit k radikální úpravě celého domu, ale změny nelitovala.
Hodí se zmínit, že ona čilá důchodkyně netoužila po zahradě okrasné, ale po úplně obyčejných záhoncích na zeleninu. Chtěla si prostě ve volném čase trochu hospodařit na svém, pro radost i pro užitek. Což ve městě s hustotou zasídlení 7640 obyvatel na kilometr čtvereční může být problém. Štěstí se na ni usmálo hned dvakrát: poprvé když narazila na příhodný (byť zastavěný) pozemek, a podruhé, když objevila šikovné architekty. Kteří se postarali o to, aby si k zahradě mohla pořídit i slušné, nenáročné bydlení. Jak to tedy probíhalo v praxi?
)
Jedna zahrada znamenala částečnou demolici a dvě stavby
Prvním krokem po pořízení nové parcely na předměstí bylo odstranění části stávajícího objektu. Domu sice vedeném ve vznosném viktoriánském stylu, nicméně v dost havarijním stavu. Zůstala z něj jen přední část a fragmenty ozdobených stropů v současné pracovně. Po funkční stránce byl z valné části nahrazen dvojicí prostorově nezávislých mini-domů, na opačném konci parcely. Jeden slouží k obývání důchodkyni, druhý je „letním bytem“ pro jejího syna.
)
)
Mezi těmito prostorově skromnými stavbami (fragmentem starého domu a dvojicí mini-domů) se pak nachází podlouhlý pozemek, zužitkovaný do podoby přenádherné zahrady. Která navíc ve své zadní partii navazuje na komunitní pavilon, sdílený dalšími nadšenými pěstiteli a zahrádkáři z celé čtvrti. Takže je paní doslova u zdroje informací i veškerého zahrádkářského dění: má si kam zajít pro radu anebo pochlubit se se svými výpěstky.
Taková sociální návaznost, kontakt s lidmi společných zájmů, je k stáru nedocenitelnou hodnotou. Jež víc než dost vynahrazuje menší rozměry obydlí. Na druhé straně, o samotě žijící dáma už toho tolik nepotřebuje. A většinu času stejně tráví na své zahradě. Dům, nazvaný podle svého v regionu poněkud atypického obložení fasády keramikou Terracotta House, přitom i na malé ploše kombinuje několik uživatelských programů.
)
)
Pořád v jednom kole
V jeho přední, k ulici přivrácené části, se nachází obývací pokoj, jídelna a na ně navazující kuchyně. Je to soubor místností, sloužících nejen paní domu, ale potažmo i jejímu synovi. Za kuchyní, a její při stavebních úpravách posunutou stěnou, se nachází hygienické zázemí: koupelna a toaleta. Je to příhodné, protože je nezávisle může využívat návštěva, syn i majitelka, když pracuje na zahradě a nemusí zacházet přímo dovnitř domu. Hlavní ložnice se nachází v patře, a těží z výhledů ve směru do zahrady i před dům.
)
)
Stranou postavené ale provedením navazující nižší obydlí je určeno synovi. Jako pokoj, studovna, pracovna. Prostě podle potřeby. Volný nezastřešený (ale zastíněný) koridor mezi oběma objekty vede z ulice přímo na zahradu. To podporuje komunitního ducha místa. Obyvatelka je totiž v kontaktu s děním před domem, i za ním. Touto skladbou je vlastně majitelka neustále pobízena k aktivitě, protože se kolem ní pořád něco děje. Sousedé si u ní mohou nechat pohlídat děti, a ty se s chutí mohou zapojit do her a práce mezi záhonky. Tady si totiž lidé rádi pomáhají.
)
Interiér překvapí zvýšeným profilem stropů a světlostí, vzdušností. Z uspořádání je patrný multi-generační přístup i obliba majitelky ve čtení. Její knihovna naprosto dominuje obývacímu pokoji, a příruční knihovny jsou vlastně v každé místnosti. Čtení a zahrada pro radost jsou pak ústředním motivem poklidného důchodu, který si spokojená paní majitelka opravdu umí užít.
Materiály: Austin Maynard Architects
Foto-kredit: Derek Swalwell
)
)
)
)
)
)
)
)
