Dokážeme přetnout kilometry vodní hladiny s pomocí inženýrsky dokonalých mostů, umíme budovat mohutné hráze, dolovat nerosty v hlubinách Země, vyrábět energii ze slunečního záření a dokonce dostat člověka do vesmíru. Plevel prorůstající z chodníku ale pořád pižláme nožíkem. Copak to nejde jinak?
Plevel prorůstající z chodníku se dlouho nezdál být problémem hodným mé pozornosti, ale když jednoho dne zeleň ze spár dlaždic převládla nad podílem nášlapné plochy, nedalo se už nic dělat. Bylo zapotřebí se s tím efektivně vypořádat. Sama práce, tedy čištění chodníku od plevele, je přitom nadmíru uspokojující. Poměrně záhy vidíte výsledky své námahy, což jistě oceníte. Horší je, že tato práce je pomalá a nevděčná: pokud ji navíc neodvedete dobře, a nevytrháte plevel i s kořínky, brzy obrazí znovu. A nimrat se malým nožíkem v dlažbě rozpálené třicetistupňovým letním vedrem? Po chvilce se člověk cítí jako archeolog na vykopávkách u egyptských pyramid. A po hodině jako jeden z těch, kdo pyramidy stavěl. Pokud je tedy člověk postaven před podobnou výzvu, není vůbec špatné, když se podívá, jak se s daným problémem vypořádali jinde. Může nabrat inspiraci, anebo se poučit z cizích chyb. Případně se aspoň dobře pobavit.
Kartáčování
Receptářový tip, který je v principu dokonalý. Pokud tedy začnete s preventivním čištěním chodníku už na jaře, kdy se plevele teprve vzpamatovávají po zimě, a v ideálním případě je půda ještě vlhká po nedávném dešti. S pomocí hrubého kartáče, buď „rejžáku“ co je na odpis, nebo ještě lépe kartáče s drátěnými hroty, dokážete ze spár efektivně vymést veškerou zeleň s minimem námahy. Pokud navíc tento kartáč připevníte na smetákovou násadu, nemusíte ani příliš namáhat svá záda. Jednoduché, ale účinné. Nevýhody tu pochopitelně jsou také. Předně, musíte skutečně začít s nástupem sezóny, a nepřipustit si žádnou přestávku. Jakmile se totiž plevele uchytí a rozrostou, přestává kartáčování fungovat. Problém vychází i z toho, že kartáčováním se zbavujete také pískové výplně mezi spárami. Kartáčování je tedy ideální přístup ze začátku, ale ke konci sezóny už stejně musíte padnout na kolena.
Někdy je plevel na vydlážděných plochách žádoucí, například v podobě trávníku
Písek a zase písek
Varianta, která přináší efekt i na zámkové dlažbě. Stačí lopata či dvě s jemným křemenným pískem, který smetákem rozvrstvíte zpátky do spár. Ty se tak znovu utěsní, a nedovolí prorůst plevelům. Zámková dlažba ovšem z principu sází na těsnost přiléhajících spár, a u normálních dlaždic zdaleka není tak účinná. Sypat chodníky pískem je dobré v zimě proti náledí, ale na jaro tím spíš provzdušňujete a obohacujete substrát nenáročným plevelům. Pokud tedy nenakladete na chodník solidní vrstvu. Písek je tedy zajímavou alternativou, ale jen s lokálním využitím. Rozmetávání písku koštětem plevelům neprospívá, ale zásadně jim také neškodí.
Napařování
Opravdu dlouhá prodlužka, napařovací žehlička, zásoba destilované či jiné vody. A podle situace také nepřítomnost manželky či sousedů. To jen pro případ, že by vaše drahá polovička nerada viděla, jak nešetrně nakládáte s žehličkou, případně aby se vám sousedi nesmáli. Rostliny, kromě těch co přežívají na okrajích jícnů sopek, většinou nemají kladný vztah k vařící páře. Takže pokud (bez přímého dotyku s dlažbou) párkrát projedete nad spárami žehličkou a napaříte plevely, jednoduše to vzdají. Ztmavnou, seschnou a uhynou. Špatná zpráva je, že zvláště na rozrostlejších trsech budete muset stejně zapracovat ručně. Kořeny už ale tolik v zemi nedrží, a je možné je vypreparovat bez větší námahy. Proti této metodě hovoří vysoká spotřeba energie.
Zásadní je již pokládka dlažby, nesmí k ní zdola prorůstat plevele
Žár plamenů pekelných
Varianta ze soudku divokých nápadů, založená na podobném principu jako předešlá. Sousedi se navíc tentokrát smát nebudou. Možná se přijdou i podívat, protože ne každý den vidí žháře v přímém přenosu. S horkovzdušnou pistolí se možné „vypálit“ živé plevele z chodníku, bez zvláštní námahy. V závislosti na intenzitě žáru pak stačí spálené zbytky vymést, nebo vyprášit. Proti? Spotřeba energie, teoretické riziko popraskání dlažby, a silně hypotetická varianta vzniku požáru. Zvlášť při rozrostlé vegetaci s již seschlou biomasou. Pro? Živočišné uspokojení z touhy po destrukci, doprovázené likvidací obtížných plevelů.
Chodník, nebo skládka kuchyňského odpadu?
Do této obsáhlé kategorie likvidace plevelů v chodníku je možné zařadit nepřeberné množství zaručených „babských“ rad. Co je jim společné? Likvidují plevele díky tomu, že pro ně vytváří /většinou na šokové bázi/ neoptimální prostředí. Jsou účinné? Pro likvidaci zelené hmoty ve spárách fungují dobře. Horší je to ale už s kořeny, skrytými v substrátu. A z něj jsou schopny plevele po pár dnech či týdnech znovu obrazit. Aby tyto metody fungovaly, musí se tedy průběžně opakovat. A tady narážíme na novou sérii problémů, které souvisí s estetikou, praktičností, a třeba i nepříjemným zápachem. Co sem spadá?
I mech může být ve spárách žádoucí
Voda po vaření
Slévání vody po vaření brambor na chodník. Vařící voda spaří plevele, kterým neprospěje jim ani to, že je mírně slaná. Jak na zelené prevíty působí kmín je zatím nejisté. Pohled na kouřící chodník je nesporně zajímavý, a vysrážený škrob časem zmizí. Po častém opakování tedy mizí plevele (opět je musíte vysbírat nebo vymést), ale chodník začíná trochu „mýdlovatět“. Tuhle metodu si můžete dovolit na chatě, na vesnici, ale ve městě už by se na vás asi dívali s nepochopením. Použít můžete prakticky jakoukoliv vařící vodu, i tu z varné konvice. Jen prosím žádnou mletou kávu. Jistou nevýhodou je i to, že tyto vodní zálivky mohou vést k rozpraskání dlažby, a dochází i k rozměknutí podloží chodníku.
Olej, jar a sůl
Hospodyňky si také pochvalují rozprašování kuchyňského oleje. Hlavním argumentem je prý „ucpání póru a dýchacích průduchů plevelů“, a jejich úhyn. Vzhledem k cenám oleje je to ale poněkud náročný koníček, a klasické páčkové rozprašovače se jím poměrně záhy ucpávají. Na konci je oslizlý chodník, zamaštěné náčiní a mastné fleky na všem, co se chodníku dotkne. Podivná jsou i mastná oka, která se na takto ošetřeném chodníku mohou vytvářet po deštích. Za zmínku stojí i podivný žluklý zápach v horkém létě. Olej si tedy vysoké hodnocení v našem srovnání skutečně nezískal.
Účinné, ale z hlediska domácí ekologie jen stěží doporučitelné, je rozlévání jarové nebo mýdlové vody (po umývání nádobí). Saponát vegetaci většinou neprospívá. Výsledkem je sice čistý chodník bez plevele, možná i s citrónovou vůní, ale také nezanedbatelné znečištěné životní prostředí. Na podobném principu funguje i slaná voda, případně sama sůl. Takový počin si třeba můžete obhájit obranou proti slimákům. Opět ale skončíme u toho, že kuchyňská ani posypová sůl by neměla mít na chodníku místo. Oko se nad tím dá přimhouřit v zimě. Slané roztoky znečišťují půdu a splachem či vsakem pak vodní zdroje, a v létě jejich užití skutečně není rozumné.
Nevzhledný plevel ve spárách
Pohledné spáry se střiženým trávníkem
Pro kyselé plevele
Z hlediska zužitkovatelné domácí chemie pro čištění chodníků si bezkonkurenčně nejlépe stojí ocet. Ten, při zředění s vodou v poměru 3:1 dokáže při opakované aplikaci spolehlivě odstranit i vzrostlé a jinak odolné plevele. Tento přenosný herbicid si dokážete sami bez větších problémů vyrobit i doma. Vytrhat je nakonec tedy musíte sami, ale jde to o poznání snáz, když se nedrží silou v zemi. Nečekané rady a tipy:
Mezi lépe zásobenými rádci také zaznívá tip na likvidaci plevelů s pomocí silně zředěného roztoku modré skalice.
Někteří lidé si pochvalují přímou aplikaci kukuřičného škrobu. Výsledný efekt v podobě těsta na chodníku musí být jistě zajímavý.
Kuriózně zní nápad na likvidaci plevele s pomocí slabého roztoku vodky, ale neměli jsme to svědomí plýtvat lihovinou.
Plevel můžete také „udusit“, tím, že jej těsně na několik dní překryjete igelitem. Nebo mu tak dopřejete příjemný skleník, záleží na utěsnění.
Kvalitní nápad na odstraňování mechů? Zkuste porostlé povrchy ostříkat vysokotlakým proudem vody.
