Jak na skleníky a pařeniště?

Stavební povolení

Pro stavbu skleníku (zimní zahrady) o velikosti do 40 metrů čtverečních a výšky 5 metrů není nutné podle Stavebního zákona žádné stavební povolení ani ohlášení stavby. Je nutné si na stavebním úřadě vyžádat pouze územní souhlas. Pokud chceme stavět skleník v zahradní kolonii, nebo na soukromém pozemku, je nutný souhlas majitele stvrzený smlouvou. U skleníku postaveného v blízkosti plotu je pak dobré získat sousedův souhlas.

Hledáme vhodné stanoviště

Výběr stanoviště pro stavbu skleníku nebereme na lehkou váhu. Umístění skleníku vybíráme tak, abychom předešli zbytečným opravám a rostliny měli dostatek slunečního svitu. Například nestavíme skleník pod stromy, ze kterých může padat těžké ovoce nebo větve, nebo v blízkosti větších budov vrhajících dlouhý stín. Pozor také musíme dávat na větrné strany, kde hrozí poškození a odvádění tepla (prodloužení zrání plodů).

Skleník stavíme na slunném místě, pokud možno v blízkosti domu. Takové řešení nám usnadní rozvody elektroinstalace pro případné přitápění ve skleníku a přívod vody. V podstatě dům může chránit skleník před návětrnou stranou.To však ve většině případů není možné.

U samostatně stojícího skleníku je nezbytný zdroj vody. Čím blíže máme vodu, tím méně se nadřeme.

Rozdělení skleníků podle teploty

Nevytápěné skleníky (studené)
V nevytápěném skleníku začíná jarní sezóna 4 až 6 týdnů dříve a na podzim se prodlužuje zhruba o dva měsíce. V zimních měsících se prohlubují rozdíly teplot dne a noci, proto je dobré skleník odvětrávat. Studený skleník je vhodný pro přezimování některých mrazuvzdorných druhů rostlin, kontejnerovaných dřevin a pro časné výsevy sadby zeleniny a okrasných květin. Nevytápěný skleník je užitečný hlavně v době sezóny.

Temperované skleníky (přitápěné)
V tomto typu skleníku se mimo sezónu udržuje stálá pěstební teplota, která vychází z požadavků konkrétních druhů rostlin. V temperovaných sklenících udržujeme teplotu od - 3 do + 10 stupňů Celsia. Například v teplotních podmínkách okolo 10 stupňů Celsia přezimují některé druhy orchidejí, sukulentů a kaktusů.
Vytápěné skleníky
S vytápěnými skleníky se můžeme setkat v arboretech nebo botanických zahradách. Jsou to převážně velké stavby, které jsou i finančně nákladné. Pěstují se zde převážně tropické druhy vyžadující teplotu okolo 15 stupňů Celsia. Vytápění malých skleníků se nevyplatí, přesto se občas setkáme i s tímto řešením.

Realizace skleníku

Postavení základů skleníku

Při stavbě velkého skleníku musíme vyhloubit základy do nezámrzné hloubky (v našich podmínkách 80 až 100 cm, 80 cm většinou stačí). Nejpevnější jsou betonové nebo zděné základy. Investice do betonu je sice větší, zato se vyplatí pro odolnost a životnost materiálu. Méně používané jsou bodové základy. Pokud nepostavíme dostatečně pevné základy, je dost možné, že se následky odrazí na celé stavbě, která může i popraskat. Nehledě na to, že poctivě připravené zaklady jsou překážkou pro hraboše.

Materiál pro stavbu konstrukce skleníku

Pro zhotovení konstrukce skleníku máme na výběr z různých materiálů. Kostra skleníku musí být dostatečně pevná, aby unesla zátěž krycího materiálu a odolná vůči povětrnostním vlivům. Zároveň musí mít jemné profily, které nestíní skleníkové zeleni. Všechny tyto vlastnosti jsou brány z praktického hlediska. Druhotný je vzhled, který je pro nás důležitý z odvětví zahradní architektury, víceméně je však pravdou, že u šikovně umístěného skleníku v užitkové části zahrady prostě ani nemusí být prioritou.

Dřevo
Materiál, který je v zahradní kompozici dosti vítaný a vážený. Působí přirozeným dojmem a nenarušuje přírodní rytmus.Výhodou je, že dřevo není vodičem tepla. Samozřejmě má i své nevýhody, krátkodobou životnost a širší konstrukce docela stíní rostlinám.

Nejvhodnějším dřevem z domácích jehličnanů je modřínové. Má skutečně nejlepší vlastnosti pro stavbu skleníku. Je lehké a elastické a zároveň vyniká svou pevností a trvanlivostí. Z domácích listnáčů se nejvíce používá dřevo dubové, které je méně náchylné na vlhkost. Jasan je zase odolný proti plísním. Nevhodný je buk, má sice tvrdé dřevo, ale to stále pracuje a mění se. Smrk a jedle jsou měkké, tříštivé a  náchylné na hniloby. Jako každý dřevěný prvek použitý v exteriéru, tak i dřevěnou kostrukci skleníku ošetříme vhodnými přípravky proti vlhkosti a UV záření.

Ocel
Nejběžnějším a nejpoužívanější materiálem je pozinkovaná ocel. Většina výrobců skleníků používá ocelové profily o tloušťce 2 až 3 mm. Výhodou ocelové konstrukce je vysoká nosnost, dlouhá životnost a cenová dostupnost. Nevýhodou je tepelná vodivost. Škoda je, že ocelové konstrukce působí jednotvárně a monotónně.

Hliník
Hliníkové konstrukce se u nás vidí stále vzácněji. Zřejmě je to pro cenovou dostupnost hliníku. Přitom je to materiál, se kterým se dobře pracuje a je velmi odolný. Uplatnění nachází hliník především u menších skleníků. Hliník je trvanlivý, lehce tvarovatelný a prakticky bezúdržbový. Problémem jsou však jeho špatné tepelně izolační vlastnosti a tudíž a větší ztráty tepla. V sezóně se zase naopak přehřívá.

Plech
Je to celkem nevhodný materiál pro konstrukce skleníků. Jeho tloušťka je 1 až 1,3 mm, což nevyhovuje v poměru k zasklívacím lištám. Proto se začaly vyrábět skleníkové konstrukční "profily" z pozinkovaného plechu. Cenově je dostupnější než hliník a profily zvyšují nosnost materiálu na potřebnou úroveň. Bez potíží unese takto konstruovaný skleník i masivní skleněné výplně. 

Plasty
Zatím se moc nepoužívají, protože jsou cenově nákladnější. Májí však své výhody, jsou lehké, trvanlivé, málo tepelně vodivé a ohebné.

Materiály pro krytí konstrukce skleníku

Stejně tak jako pro konstrukci skleníku a jeho materiály platí některé zásady, tak i pro krycí prvky existují určitá kritéria. Materiál musí dostatečně propouštět sluneční záření, má být odolný vůči rozmarům počasí, co nejvíce trvanlivý a s co nejmenší tepelnou vodivostí. A v neposlední řadě také cenově dostupný.

Sklo
Sklo je tradičně používaný materiál s vysokou propustností slunečního světla. Dobře zadržuje teplo a nepropouští UV záření. Tloušťka skleněné tabule se doporučuje 4 mm, která už je odolná i proti silnějšímu krupobití. Sklo jako materiál má dvě zásadní nevýhody: je těžké a snadno se rozbije. Chceme-li snížit tepelné ztráty, pak můžeme použít dvojité zasklení, které však méně propouští světlo a navíc výrazně zatíží konstrukci skleníku. Samozřejmě se nakonec i prodraží

Plexisklo
Využití má především jako náhrada skla. Jeho výhodami jsou tvárnost, vysoká odolnost, dlouhá životnost a nízká hmotnost. Je vhodné pro stavbu skleníku, protože propouští světlo podobně jako sklo. Bohužel však propouští i UV záření. Za dlouhou trvanlivost si pak přiměřeně zaplatíme i cenou. Na zahradě plexisklo vydrží až dvanáct let, což je však oproti sklu poměrně krátká doba.

Tvarovetelné desky z PVC
Jsou nejpoužívanějším materiálem všude tam, kde bychom jinak použili sklo.Mají dobré vlastnosti a široké využití. Výhodou je také jejich snadná úprava a údržba. Jedná se především o polykarbonátové a akrylátové desky a panely.

Polykarbonátové desky
Jde o stále častěji používaný materiál, vhodný třeba i k zastřešení teras či stání pro automobil, pergol nebo bazénů. Polykarbonát je lehký a velice odolný. Deska o tloušťce 6 mm vydrží i náraz kamenem. Polykarbonát má dobré izolační vlastnosti a desky lze ohýbat, takže nahradí i tradiční fólie (sklo neohneme). Díky tomu můžeme postavit obloukové skleníky. Díky dutinkám má polykarbonát i dobré tepelně izolační vlastnosti.

Akrylátové desky
Jsou křehčí než polykarbonát, ale mají vyšší propustnost světla. Vhodné jsou pro vytápěné skleníky, protože dobře zadržují teplo. Použitím těchto desek lze ušetřit až polovinu nákladů na vytápění.

Skleník na klíč

Konstrukce skleníku se většinou dodávají jako velká stavebnice. Jednoduché je sestavení pomocí šroubů, není pak třeba nic svařovat. Sklo usadíme pomocí silikonového tmelu, nebo jej uchytíme speciálními svorkami či lištami.

Přídavná zařízení

Jednoduchým, ale zároveň velice důležitým zařízením skleníku je teploměr. Automatické větrání zase ušetří mnoho starostí o rostlinky, které se snadno spálí. Automatické zavlažování je také velkým bonusem, protože mladé rostlinky snadno přeschnou.

Fóliovníky

Fóliovníky jsou jednodušší a levnější stavby než skleníky, které postačí k rychlení rostlin a prodloužení sezóny. Jelikož jsou z lehčího materiálu, nepotřebují tak pevné základy. Postačí jen bodové zakotvení. Počet bodů je závislý na velikosti fóliovníku. Hodnota celé stavby se odvíjí od kvality fólie, kterou si vybereme. Na trhu lze sehnat už hotové konstrukce různých délek a šířek. Fóliovník si můžeme nechat vyrobit na míru, nebo se pustit do výroby sami. Nejvhodnější jsou pro pěstování nízké zeleniny.

Realizace pařeniště

Základy pro stavbu pařeniště

Hloubka vykopaných základů by měla být kolem 40 cm. Konstrukci můžeme vyřešit pomocí dílů, které se dříve používaly na něco jiného. Jeden čas se používaly okenní rámy, nebo postavila dřevěná konstrukce, na kterou se vypla fólie. Pařeniště se vyplní kompostem nebo hnojem, což podporuje vyhřívání.

Materiál pro pokrytí pařeniště

Sklo
Ve formě okenních tabulí, které mají vyklápěcí otevírání.

Fólie
Lehký a tenký materiál, který je odolný a nezatěžuje konstrukci tolik jako sklo. Výhodou fólie je prodyšnost, odolnost vodě a dobrá propustnost kyslíku, oxidu uhličitého a světla. Mezi moderní materiály patří třívrstvé fólie, které mají životnost až sedm let. Pro svou pevnost se také používají kašírované fólie vyztužené mřížkou.

Pařeniště na klíč

Z obchodu si přineseme kostrukci, u které do sebe pouze zasuneme boční strany. Takové pařeniště stojí během chvíle.

Jednoduché pařeniště

Nejjednodušší pařeniště vytvoříme pomocí 4 fošen (2 dlouhých a 2 kratších), ze kterých vytvoříme základ pařeniště pouhým sbitím hřebíky. Ten pouze postavíme na určené místo. Na tento základ pak pouze položíme křídla starých oken. Při volbě rozměrů základu musíme samozřejmě přihlédnout k rozměrům starých okenních křídel, která máme k dispozici. Pokud je k dispozici nemáme, snadno vytvoříme obdélníkové rámy z dřevěných latí (na 1 pařeniště alespoň 2 až 3), které pokryjeme fólií (vystačíme si s běžnými připínáčky či pistolí na svorky ve tvaru U).

Skleník na námi projektované zahradě

Postavení skleníku v navrhované zahradě je spíše záležitostí budoucnosti. Vhodné stanoviště jsme však museli najít nyní. Jak jsme se již několikrát zmínili, tak terén zahrady je z části svažitý. Okolo pozemku jsou vzrostlé stromy, které vrhají dlouhý stín. V dílu o sklenících a pařeništích jsme se dozvěděli, že stanoviště má být slunné. Proto jsme pro stavbu skleníku zvolili spodní část zahrady, která je nejvíce prosluněná a mimo dosah větví stromů. Dalším důležitým faktorem je zdroj vody. V našem případě je ve sklepě domu vykopaná studna s vodou vhodnou na zalévání zahrady. Výběr skleníku se odvíjí od jeho účelu. Mladá rodina najde využití v pěstování zeleniny, nebo předpěstování květin. Pro tyto účely postačí studený (nevytápěný skleník) menších rozměrů.