Plán zavlažování zahrady

Závlahová voda

Nejvhodnější pro zálivku zahrady je čistá dešťová voda (dešťovka). Je ideální svou teplotou, obohacená o vzdušný dusík a živiny, které obsahuje půda, se v ní dobře rozpouštějí. Proto je dobré sbírat dešťovou vodu ze střech a z okapů do sběrných nádrží, kde se ještě ohřeje na přijatelnou teplotu. Tento způsob sběru závlahové vody však není vhodný v lokalitách se znečištěným ovzduším (dešťovka pak obsahuje exhaláty). Nedoporučuje se ani sběr dešťovky po dlouhém suchu ze střech krytých dehtovou lepenkou nebo natřených starými barvami, které obsahují těžké kovy. Za nevhodnou se považuje i dlouho stojící voda, ve které rostou řasy a již probíhají hnilobné procesy. 
Voda, která je přímo napuštěna z veřejného vodovodu, studniční voda a voda z jímacích zářezů, je příliš studená a může obsahovat nežádoucí chlór, který rostliny spálí. Ochlazuje půdu a pak se v ní špatně rozpouštějí živiny, nebo se vyplavují. Nejvhodnější je tedy vodu napustit do sudů a nechat ji dostatečně prohřát, odstáním navíc vyprchá i desinfekční chlór. 
Takzvaná "biologická voda" je vhoná pro závlahu výsevů. Získáme ji buď převařením, nebo rozpuštěním ledu. Dobře působí na klíčivost semen, na rozpustnost živin v půdě a je dobře vstřebatelná na list. Tyto vlastnosti jsou přisuzovány přeměně skupenství, pozor však, takto získané vlastnosti se po několika hodinách znova vracejí do původního stavu, proto je dobré převařenou vodu uzavřít do nádob.

Biologickou vodu používáme do doby vytvoření děložních lístků. Tvrdost závlahové vody by se měla pohybovat okolo 6,5 pH. Upravit ji můžeme chemicky, například pomocí kyseliny šťavelové, když do 100 litrů vody (v nekovové nádrži, středně tvrdé vody, o teplotě 18-20 stupňů Celsia) přidáme asi 18 gramů kyseliny šťavelové. Po uplynutí 24-48 hodin vznikne kal. Podle čirosti vody posoudíme nutnost její úpravy. Platí, že čirá voda je v pořádku.

Zdroj vody pro závlahu

Existuje více zdrojů vody pro zavlažování. Jedním z nich je napojení na veřejný vodovod. Nejčastěji se jedná o zavlažování zahrady ze zdroje napojeného na domovní síť. Pro venkovní potrubí se nejvíce osvědčily plastové trubky. Nekorodují, neuvolňují do vody škodlivé látky a jsou nehlučné. Po delším časovém úseku nezarůstají a nebrání tak průtoku vody. V mrazivém počasí málo zamrzají a mají životnost až 50 let. Jejich další předností je rychlé spojení. Plasty však podléhají délkové roztažnosti, proto je na tyto vlastnosti nutné pamatovat. Připojení jednoduchého zavlažovacího systému je možné provést pomocí nástěnného ventilu (kohoutu) vedeného z domovního rozvodu. Pamatujme však na správný tlak! Prací pro profesionála je instalování nové přípojky, nebo instalace odběrového místa s ventilem.

Zahradní venkovní přípojku lze umístit na stěnu domu tak, že ve stěně vysekáme otvor a trubku připojíme na vodovodní potrubí. Pro nasazení hadice nainstalujeme ventil přímo do zdi. Výška ventilu musí být minimálně 60 cm nad zemí, abychom mohli pohodlně manipulovat s nádobami a konvemi. Pro vytvoření přívodu vody dále od domu je nutné zhotovit jednoduchý podzemní rozvod v nezamrzavé hloubce 80 cm.

Velice využívaným řešením je studna. Kopaná studna může být hluboká až 10 metrů (nejméně 2 metry pod nalezenou hladinou spodní vody), průměrná hloubka kopané studny je 5 až 6 metrů. Většinou postačí jak pro domácnost, tak i pro zahradu. Počítejte s tím, že na jeden metr hloubky je kopaná studna schopna pojmout cca 700 litrů vody. Vrtaná studna je tvořena vrtem do hlouby až 40 metrů, ovšem jen o malém průměru (běžně 15 cm). Stává se, že se čerpadlo po několika minutách vypne pro nedostatek vody. Vrty pro ruční pumpu bývají hluboké 8 až 16 m, pro chatu bez koupelny a bez zálivky trávníku 16 až 20 m, pro rodinný domek 20 až 30 m a pro závlahové zařízení 30 až 40 m v závislosti na rozloze zahrady.

Kombinované studny se do určité hloubky kopají a až jejich spodní část je vrtaná. V této variantě je možné při nedostatku vody ve vodonosné části rozšířit jímací oblast kopané studny vějířovitě zařazenými drenážními ocelovými trubkami. Méně používaným způsobem je jímací řez. Ve zvoleném místě ve svahu, kde pravidelně vyvěrá voda, vykopeme přiměřeně široký svodný zářez do hloubky 3 metry. K tomuto zářezu se vykopají úzké drenážní zářezy. Tento hlavní drenážní zářez vybetonujeme do výšky 50 cm a zasypeme kamenou drtí. Pomocí sběrných potrubí se voda svede do pramenní jímky z betonových skruží s uzavíratelným odtokem.

Nejpoužívanějším způsobem pro zavlažování zahrady je kopaná studna. Výstavba studny se řídí stavebním zákonem a schvaluje ji vodoprávní úřad i úřad stavební. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na údržbu studny. A nezapomeňte, že pro bezpečný výkop studny je dobré povolat odborníky.

Další možností jsou povrchové zdroje. Jedná se především o potoky a říčky. Voda z hlubších zdrojů se čerpá stacionárním čerpadlem. Pokud chceme odebírat povrchovou vodu, musíme si opatřit povolení buď od majitele toku, nebo od jeho správce. Napíšeme žádost, kterou doplníme projektem výstavby místa odběru. Vystavit břehový odběr je velice náročné a měla by ho provést odborná firma.

Sběrem dešťové vody ze střech lze pokrýt až 50% spotřeby vody na zahradě. Dešťová voda je navíc velice vhodná pro zálivku v zahradě - ještě více než voda ze studny. Využití okapového systému ke sběru dešťové vody je velmi jednoduché - napršená voda je svedena pomocí okapů do sběrných nádrží. Důležitý je v okapu lapač listí, který se zabuduje do okapu a spadané listí na něm uschne. Voda odteče okapovou rourou zakončenou šikmým kolenem, které ústí do sběrné nádrže postavené pod ní. Abychom zabránili přetečení vodní sběrné nádrže, nainstalujeme vsuvku v podobě jednoduché klapky, přebytečná voda pak odtéká do kanalizace. 
Dešťovou vodu lze také zachytávat do sběrných sudů. Využití sběru dešťové vody je jednoduchý způsob, má však i několik nedostatků. Nevýhodou se stává kažení vody a usazování nečistot (nutnost občasného vypuštění a vyčištění sudů). Je zde také nabezpečí podmáčení domu po proudkém dešti nebo náročné plnění nádob přes vysoký okraj. Proto vytvoříme jednoduchý podstavec (cihly, velké ploché kameny, betonové desky), na které umístíme sud s vodou. Okolo podstavce vykopeme vsakovací jámu. Obyčejný plechový sud nařízneme na obráceném okraji od domu tak, že vytvoříme jakýsi jazyk. Vytvořeným otvorem odtéká přebytečná voda na trávník nebo do kanálu pomocí okapového kolene. Jednoduchou pomůckou před padajícími nečistotami a hmyzem do otevřeného sudu je přetažení pytlovinou nebo jinou prodyšnou tkaninou. Estetický dojem plní dřevěné nádrže s víkem. Nádrže a nádoby můžeme opatřit ponorným čerpadlem, které nám usnadní práci. A pozor, pokud máte měděnou plechovou střechu či měděné okapy, je dešťová voda po nich stékající bezcenná, respektive nebezpečná. Měď do vody uvolňuje jedovaté látky, které nebudou na prospěch rostlinám na zahradě ani nám samotným.

Stále častěji se používají plastové nádrže různých tvarů. Tento materiál má životnost až 30 let, nádrže se mezi sebou snadno propojují a nejsou těžké. Plastové nádrže jsou buď pozemní nebo podzemní či sklepní. Pozemní nádrže se postaví na trávník blízko domu, a plní se vodou z okapu. Voda se v nich rychle ohřeje, ale na zimu je musíme vyprázdnit. Podzemní nádrže se ukládají do jámy vyložené štěrkopískem tak, aby byly překryty ještě 80 cm zeminy. Objem mají až 10 metrů krychlových. Voda v nich má celoročně stejnou teplotu a nádrže nemusíme na zimu vypouštět. Sklepní nádrže ukládáme do sklepa. Jsou jednoduché na smontování. Voda se ve sklepní nádrži minimálně ohřívá, proto se méně kazí, je však pro rostliny velmi chladná.

Betonovou a zděnou nádrž nám výrobce smontuje během několika hodin na místě stavební jámy (jařábem). Takto sestavené konstrukce připomínají septik.

Možnosti čerpání vody

Za nejjednodušší čerpadlo se považuje ruční pumpa. Je umístěna na sběrné podzemní nádrži, nebo na desce studny. Nejčastěji se používají pumpy  na zdvih (sací výška do 7 m), méně se už používá čerpadlo na tlak. Pokud potřebujeme čerpat menší množství vody, postačí nám dvojčinné výtlačné ruční čerpadlo - takzvaná křídlovka.

Pro čerpání většího množství vody používáme motorová čerpadla. Existuje více druhů a jsou většinou elektrická. Ponorná čerpadla umisťujeme přímo do nádrže a čerpají vodu i z velkých hloubek (limitováno hloubkami až do 100 m). Pro místa, kam není zaveden elektrický proud, jsou ideální benzínová motorová čerpadla. Jsou však náročnější na pořízení a provoz.

Zahradní čerpadla připojená na hadici mají nízký příkon a používají se jako přenosná. Pro větší zavlažovací systém se hodí stacionární čerpadla. Některé typy čerpadel umí zároveň zavlažovat a odvodňovat zatopený prostor nebo rybníček, což může být v konkrétních lokalitách velkou výhodou.

Rozvody vody po zahradě

Nejpoužívanější způsob zavlažování menších zahrad a zalévání meších ploch (pařeniště, skleník, …) je stále ještě ruční roznášení vody konví. Pro závlahu ploch větších používáme zahradní hadice. Jsou vyrobeny z materiálu, který má delší životnost než dříve používaná pryž, má lepší vlastnosti proti zlomu, ohybu a prošlápnutí. Hadici na zahradu si pořídíme o průměru asi 13 mm, zatímco na závlahu parků potřebujeme průměr až 19 mm. Celý koplet zavlažovacího systému musí mít jeden průměr (hadicové spojky, přípojky k ventilům a koncovým zařízením, spojky a rychlospojky).

Manipulace s hadicí ovlivňuje její životnost (velice šikovnou pomůckou jsou závěsné držáky). Snadnější manipulaci na velkých plochách umožní hadicový vozík. Většinou hadice vedeme povrchově po trávníku kvůli možnosti jejich mechanického poškození a následné potřebě opravy.

K povrchovým i podzemním rozvodů vody se dnes požívají především trubky z plastů. Jsou lehké, snadno zpracovatelné a nepodléhají korozi a tlakům půdy. Vhodnými materiály jsou polyetylén a polypropylén. Rozvody vody lze instalovat buď na povrchu nebo do země. Pokud budujeme rozvod vody někde u cesty či domu, lze doporučit trubky ze síťovaného polyetylénu. Do země pokládáme plastové potrubí do rýhy hluboké 20 až 35 cm (na dno rýhy rozprostřeme písek). Před zasypáním provedeme vizuální kontrolu, zda potrubí někde nekape. Jelikož nezamrzavá (nezámrzná) hlouka je kolem 80 cm, je nutné na zimu zavlažovací systém vypustit!

Závlahu velkých polch usnadní odběrové vodní zásuvky. Jsou to krabicové přípojky s víkem, které plánovitě rozmístíme po ploše. Hadici jednoduše přicvakneme na stop-ventil a můžeme zalévat. Snadno připojíme také přenosné postřikovače a mikrozávlahu. Vše lze naprogramovat na určitý časový interval.

Používání postřikovacích zařízení

V rodinné zahradě se používají ruční přenosné rostřkovače. Jsou napojeny na zahradní hadici a mají trysky, které lze nastavit na různou kvalitu postřiku. Na větším pozemku postřikovače přenášíme tak, aby na sebe postupně navazovaly jednotlivé zavlažované plochy. Postřikovače jsou rotační, kruhové, obdelníkové, velkoplošné, impulzní, …

Výsuvné postřikovače (sprinklery) jsou zabudované do země. Fungují na principu teleskopické trubky, která se pod tlakem vody vysune či zasune.

Rotační postřikovače zavlažují plochu přesně v kruzích, které se musí navzájem protínat. Pokud si připlatíme, můžeme zde dobře využít řízeného a tedy přesnějšího zavlažování. Kruhové zavlažovače používáme do menších zahrad. Trysky se dají nastavit a tím regulujeme závlahu.
Velokoplošné zavlažovače (úderové) se používají ve větších parcích a zahradách. Samozřejmě je důležité myslet na základní údržbu postřikovačů.
Pro dlouhé a pravidelné plochy (záhony, živé ploty, …) je možné použít hadicové zavlažovače. Jsou to perforované obvykle ploché hadice dlouhé mezi 5 až 15 m, které roztřikují jemné proudy vody.

Mikrozávlaha je zase úsporné moderní zařízení, které nejčastěji spojuje mikrozávlahu i postřik. Voda se k rostlinám rozvádí potrubím zakončeným kapkovačem nebo mikrozavlažovačem. Dostane se tak přímo ke kořenům, v optimálním množství a za maximální úspory vody. Tato zařízení jsou však nejdražší.

Řízená závlaha a její regulace

Prvním základním prvkem pro řízené zavlažovaní jsou zavlažovací hodiny, které v nastavený čas otevírají a zavírají přívod vody, popřípadě nastaví množství vody pro zavlažovací cyklus. Elektronické spínače můžou zapnout a vypnout vodu několikrát za den, ovšem bez ohledu na počasí.
Elektromagnetické ventily úsporně rozdělují vodu na velkých plochách. Celou závlahu obstarává automatický rozdělovač, na který lze připojit veškerá koncová zavlažovací zařízení.

Účinější variantou (nákladnější) jsou elektronické či elektromechanické ovládací jednotky. Velice chytrým zařízením jsou meteorologické stanice. Pracují na principu senzoru tlaku v půdě, který se za deště zvýší. Jsou však citlivé na mráz, proto je na zimu očistíme a uložíme. Pro méně náročné uživatele je určena takzvaná ministanice.

Plně automatizované systémy závlahy jsou poměrně nákladné a náročné na kvalitní instalaci, proto bychom měli jejich raelizaci přenechat odborné firmě.

Plán zavlažování zahrady

Pro zhotovení zavlažovacího systému je nutné si nejdříve zhotovit plán výsadby, ze kterého budeme vycházet. Podle něj nakreslíme plán rozmístění jednotlivých prvků zavlažovacího systému, z něhož si snadno spočítáme celkovou délku potřebného potrubí a elektrických rozvodů a počet i umístění postřikovačů a dalších zařízení. Před položením zavlažovacího potrubí si vytyčíme trasu výkopu. Předem si musíme uvědomit zdroj přívodu vody a jeho parametry, jakou plochu potřebujeme zavlažovat (plán výsadby - pravidelné letničkové a trvalkové záhony, zeleninové záhony, velké travnaté plochy, …). Jestliže se jedná o větší nepravidelnou plochu, pak je praktické využít zabudovaného zavlažovacího systému pod povrchem země. Tuto činnost se vyplatí provést jako prvořadou při samotné realizace zahrady.
Pokud máme již zahradu osázenou a zatravněnou, musíme nejdříve odstranit travní drny a vhodně je uložit (znova je později použijeme) a teprve potom vyhloubit výkop pro zavlažovací potrubí. Pohodlím pro uživatele mohou být zavlažovací systémy opatřené centrálním počítačem, který se postará o správný a účelový provoz (úspora peněz za spotřebovanou vodu, nezaléváme bezhlavě). Podpovrchový systém má využití na extrémních svazích, v blízkosti budov a na střešních zahradách. 
Po položení zavlažovacího systému do vykopané rýhy nezapomene před zasypáním na kontrolu, jestli někde neuniká voda. Až poté výkopy zasypeme a přikryjeme travními drny. Povrchovou závlahu poskládáme jako stavebnici z hadic, spojek a postřikovačů. Zdroj vody vyřešíme krabicovými přípojkami, které účelově rozmístíme po zahradě. Přípojky jsou stále pod tlakem a je možné se na ně kdykoli napojit. Rozstřikovače podle potřeby přenášíme tak, aby se dostřiky závlahy nepřekrývaly a nevznikaly kaluže. Povrchová závlaha je vhodná pro dočasnou výsadbu (letničky, zeleninové záhony). Hodí se i jako dočasná kapková závlaha pro výsevy.  
Zavlažovací systém není jednoduché správně a funkčně sestavit, proto doporučujeme zadat projekt odborníkům.

Projektování, realizace a provoz zavlažovacích systémů

Svépomocnou instalaci zavlažovacího systému si může dovolit jen šikovný kutil a to na malé ploše. Projekt automatické závlahy bychom měli zadat odborné firmě, která ho sama zpracuje (nakreslí přesně pro potřeby zahrady) a poté i zrealizuje. Závlahový systém je otázkou poměrně velké investice. Některé specializované firmy mají ověřené systémy, které jsou globálně požívané na celém světě. Je dobré si projít nabídku na trhu, protože se velmi liší nabídky různých firem.

Závlaha v námi projektované zahradě

Majitelé pozemku vykopali kvůli podmáčené stinné straně domu ve sklepě studnu, která je celoročně plná vody. Zatím nevyžadují automatický podzemní ani nadzemní závlahový systém. Řešit budou zavlažování zřejmě pomocí ponorného čerpadla napojeného na hadici, aby využili vodu ve studni. Zavlažování zahrady bude navíc jejich hlavní každoroční prací na již realizované zahradě kromě úpravy trávníku, občasného pletí a pravidelných řezů dřevin. nevadí jim proto, že nebude automatické. Je možné, že na trávník využijí přenosný mechanický postřikovač, jinak budou běžně využívat mechanický ventil regulující proud vody na konci zavlažovací hadice.
K zavlažování mohou navíc využít srážkovou vodu stékající ze střechy a shromažďovanou v nadzemní nádobě. Nádoba bude napájena okapovým svodem. Tato voda bude používaná k běžnému kropení kropicí konví. Nyní ale dešťovku svádějí do kanalizace a je otázka, zda k jejímu shromažďování časem přistoupí. Spodní voda, která zamokřuje stinnou část zahrady za domem, musí být bohužel odvedena drenáží z pozemku do potoka pod svahem. Na pozemku nebudeme budovat jímku.