Od výsevního a výsadbového substrátu - hmoty, do níž vyséváme semínka k předpěstování a vysazujeme mladé sazeničky – toho vlastně tolik neočekáváme. Postačí, aby byl bez choroboplodných zárodků, plísní a hub. A teď si povíme, jak to zařídit.
Nepotřebujeme, a v podstatě ani není žádoucí, aby obsahoval větší množství živin. Ty by blokovaly klíčivost. Nemusí být extra humózní ani kompostem vyzrálá, jako kvalitní půda na přesazování. Výsadbový je jen dočasný. Oceníme jeho mírnou propustnost, kyprost, schopnost udržet rozumnou míru vlhkosti, ale nežádáme si nějaké specifické pH. Stačí nám neutrální, a takový má vlastně výsadbový substrát být celý. Má fungovat jako neutrální médium pro start, opora klíčkům, první peřinka pro nemluvně malé rostlinky.
Proto jediné, co opravdu chceme a potřebujeme je, aby neobsahoval zárodky patogenů, chorob, škůdců.
)
A přesně tohle jediné často nesplňuje. Ke škodě nás i klíčních rostlinek, které pak hubí plísně, Fusaria, padavost a čert ví co ještě. Příjemné je to jako epidemie moru v porodnici. Už se těšíte na pikýrování, a místo toho jen sledujete, jak vám odchází do zapomnění jedno plato s výsevem za druhým. Kvůli biologicky kontaminovanému substrátu. A než tuhle nepříjemnost – skoro neřešitelnou – řešit až přijde, je lepší se jí úplně vyhnout. Jak? Tím, že budete každý výsadbový substrát pro jistotu dezinfikovat.
Chemicky a teplem
Možnosti jak to udělat jsou dvě. Ale o tu první – chemickou cestu – nestojíte. Vážně. Ani tu první dětskou peřinku kvůli čistotě nestříkáte savem, aby se něco nestalo nemluvněti. A to je přesně ono: poměrně masivní aplikace chemických látek, které vyhubí cokoliv, co by mohlo ve výsadbovém substrátu žít a škodit, se mohou s výsevem nést životem dál. Výhodou je, že je to pohotové a rychlé.
)
Nevýhodou je pak fakt, že klíční rostlinky budou vcházet v substrátu, do kterého se velké koncentrace těch „čistících“ látek mohly propsat. I při těch nejmírnějších variantách – kde zeminu propíráte a proplachujete roztokem manganistanu draselného nebo peroxidu vodíku – není problém dostat chemické látky do půdy, ale z ní pryč. Přitom ten samý efekt – ale bez nežádoucích následků – nabízí metoda teplotní sterilizace.
Desinfekce teplem. Výhodou je dosažení cíle, substrátu bez půdních hub, většiny bakterií, škůdců negativně ovlivňujících schopnost plevelů klíčit. Nevýhodou pak, inu, trvá to a je kolem toho spousta nepořádku. Tedy, jen do té míry, než v tom získáte cvik a odolnost vůči kritice za binec v kuchyni. Pro dezinfekci zeminy, výsadbového substrátu, totiž použijete buď tlakový hrnec, anebo troubu.
 (Zdroj: Shutterstock))
Práce pod tlakem
Verze s papiňákem, propařování, dělá nepořádku trochu míň. Naplníte jej asi do výšky 10 centimetrů vodou, vložíte do něj napařovací sítko (a ještě třeba překryté plátnem) a pak onen substrát. Pod okrajem nechejte kus místa. A pak celý tenhle pokus pod tlakem na dvě hodiny zapnete. Působení teploty/páry se postará o dokonalé pročištění substrátu. Na jeden zátah tak desinfikujete okolo 5-7 litrů zeminy, což sice není mnoho, ale pro výsadbu to většinou úplně postačuje.
Co si pohlídat? Snad jen, že těch 120 minut sterilizace při teplotě 90-100° C je třeba začít odpočítávat až po prvních deseti minutách syčení. A kdo na to má čas, doporučuje, aby se tahle sterilizace s tlakovým hrncem dělala nadvakrát. Tedy hodinu – pak nechat do druhého dne vychladnout – a pak zase hodinu. Ne každý ale dokáže proces čištění substrátu tak dlouho obhájit.
Je tu ještě jeden neduh: to propařování v papiňáku zrovna nevoní.
)
Trouba se někdy hodí
Voňavým zážitkem – podobně asi jako návštěva středověké sklárny - je naopak pečení hlíny do výsadbového substrátu v troubě. Kritéria jsou stejná. Potřebujete, aby teplota 90-100° C působila na substrát a každou jeho částečku 45 minut čistého času. Takže pro jistotu pečete v dvouhodinovém cyklu, a dvakrát to celé mezitím promícháte. A banalita, kterou se hodí připomenout? Substrát umí být opravdu horký.
Objem zeminy je přitom ve výsledku na plechu s vysokými okraji asi podobný, jako v tlakovém hrnci. S pečícím papírem to dělá méně nepořádku, a i když to voní, vyvětrat pak bude zapotřebí. Znalci jistě doporučí, že o dost míň práce (i vůně) bude se substrátem, který jste před pečeným nechali třeba tři dny vysychat na topení. A mají pravdu. Vlhkost při tomhle pečení není žádoucí.
Mikrovlnka bez záruky
Kde to naopak bez vlhkosti nejde, jsou mikrovlnné trouby. Ty jsou pro termální sterilizaci naprosto skvělé. Má to ale obrovské „ale“. Dáte ruku do ohně za to, že v tom substrátu není ani jeden větší kamínek, ani jeden kovový úlomek, kousek sponky, kancelářské svorky? Protože pokud si jistí nejste, zůstaňte raději u tlakových hrnců a trouby. Odpálit si mikrovlnku za to nestojí.
Na druhé straně – čištění substrátu (po malých dávkách, cca. 1 litr) – zavlhčených, zabalené do mikrotenových sáčků, po 15 minutách na maximální výkon – je naoko rychlejší. Samozřejmě, že v součtu to bude trvat po těch čtvrthodinkách a litrech substrátu stejně dlouho, jako v normální troubě anebo hrnci, ale vypadá to efektivněji. Ale stejně jako v alchymistické laboratoři, i tady může dojít k nehodě… takže opatrně.
)
Na jedno použití
Když takový – pochopitelně, až po vychladnutí – substrát použijete, máte jistotu jeho čistoty. Toho, že s sebou už nenese zárodky všemožných patogenů. A to je fajn. Co už fajn úplně není je fakt, že takto vyčištění, sterilní substrát, je náchylný na nové infekce. Bez původních mikroorganismů a půdní mikroflóry má prostě nižší imunitu, a může se snáz zvrhnout. To je ale věc, kterou většinou řešit nemusíte.
Výsadbový substrát nám totiž slouží jen krátce, jako médium pro start a výsev. Pokud jej budete chtít použít znovu, musíte jej opět dezinfikovat/sterilizovat. Jinak na něj máme nároky pramalé. Po přečištění už dělá všechno tak, jak po něm potřebujeme. Vyčištěný substrát si své vlastnosti neponechá – když si jej uděláte „do zásoby“ metrák, měsíc čistý nevydrží. A hodí se myslet i na to, že po pečení bude velmi, velmi suchý.
)
Metoda jako z jiného světa
Tenhle nápad se nezrodil v Česku, a tady u nás by se taky dal s úspěchem replikovat jen horké léto. V době, kdy už si většinou tolik výsadbový substrát nežádáme. Tou metodou je „solarizace“, tedy propaření s pomocí slunce. Substrát se při ní dočká zábalu do igelitu, a je ponechán na prosluněném místě. Zapaří se, teploty uvnitř mohou být po šesti hodinách úpalného slunka extrémní. Ale pořád je to spíš rada pro zahradníky z Kalifornie, než ty naše, co hledají nezávadný výsadbový substrát v únoru.
Zdroj: IMC.com, AccesScience.com, WhyFarmIt.com, HerbsAtHome.com, GardeningKnowHow.com, TheyArdnadGarden.com
