Vyvýšený záhonek je tak trochu jako květináč. Ve zbytečně velkém budou rostliny plavat, v příliš malém se budou tísnit. A dovnitř se jich taky nevejde neomezené množství.
Vyvýšené záhonky přináší slušnou úrodu pěstitelských výhod.
Můžete je vytvořit v podstatě kdekoliv, i tam, kde mají podmínky k ideálu daleko. Třeba na navážce nebo půdě prorostlé kořeny Dají se usadit i na hodně malých zahradách a dvorcích, kde jimi zvýšíte obdělávatelnou plochu. Získáváte plnou kontrolu nad substrátem, půdou uvnitř vyvýšeného záhonku. Je totiž na vás, co dovnitř nasypete, a žádná nemilá překvapení tam na vás nečekají.
)
Půda uvnitř vyvýšených záhonků se snadněji/dříve prohřeje, je tedy ideální pro časné výsevy. Do jisté míry je pak výsev chráněn před přízemními mrazíky, a před lezoucími škůdci, plevely. Zahradníci si u vyvýšených záhonků ještě pochvalují i estetické kvality – dobře to vypadá – a taky přehlednost a jednodušší přístup k rostlinám. To, že se k nim třeba nemusí tolik předklánět. Ale zhruba tady už začínají první problémy.
Je samozřejmě dobře, když zahradníci z něčeho mají prospěch a radost, ale nesmí se u toho zapomínat na to, že vyvýšené záhonky mají v první řadě sloužit pěstovaným rostlinám. Pokud se jejich design omezí jen na krásu a snadnou přístupnost, budete místo úrody sklízet jen starosti.
S tím se vyplatí počítat
Do úvahy musíte vzít minimální/maximální hloubku substrátu. Je třeba předem počítat, co a jak vlastně uvnitř chcete pěstovat. Konstrukce musí být dostatečně hluboká, aby kořeny rostlin mohly růst směrem dolů, aniž by narazily na bariéru dna (třeba tu dlažbu nebo navážku). Jistě, pokud je podloží sypké, nebo příjemně úživné, na hloubce tolik záležet nebude.
Rovněž se musíte ujistit, že vyvýšený záhon dobře odvádí vodu a nestává se jakousi nasátou houbou, která vlhkost zadržuje a hnije si zevnitř. A myslet musíte i na materiál. Vyvýšené záhonky jde skutečně vytvořit z ledasčeho, ale musíte garantovat, že konstrukce unese váhu substrátu (i po dešti), a to včetně pěstovaných rostlin. Jen pro představu, jeden metry krychlový mokré hlíny může vážit necelé dvě tuny. To už ohrádka z dřevotřísky pohromadě neudrží.
)
Úměra výšky a objemu
Takže první dobrá rada jde proti objemem a rozlohou obřím vyvýšeným záhonům, a velí, že lepší je dělat spíše skromnější, menší. Něco, co na šířku spíš nepřesáhne 90 - 120 centimetrů, délkou se drží mezi 180 – 250 centimetry, a výškou ohrádky okolo 25-30 centimetrů. Zkrátka něco v objemu od 400 do 900 litrů.
Když přidáte na výšce, vyplatí se úměrně tomu ubrat z dalších parametrů, aby se celé dílo pořád tak nějak drželo v limitu únosnosti. Pochopitelně že můžete stavět konstrukce s větším objemem, vyšší i delší - ale tam už musíte přidat na kvalitě materiálu „ohrádky“.
Jinak parametr šířky je uživatelsky spíše o tom, co jste schopni obsáhnout a kam můžete pohodlně dosáhnout, délka vychází spíš z prostorových možností vašeho pozemku. Výška o nenáročnosti obsluhy a přístupu – pro důchodce jsou vyšší lepší.
A celé dohromady to pak je i o tom, kolik substrátu si můžete dovolit do vyvýšeného záhonku navést. Něco jiného je, když si můžete v hojnosti nakopat anebo máte zásobu dobrého kompostu, anebo jestli musíte kupovat substrát po pytlech.
A jak je to s těmi rostlinami?
)
Záleží na kořenech a podkladu
Různé druhy plodin - nepřekvapivě - sahají svými kořeny do různé hloubky. Takže některé hluboce kořenící se do vyvýšených záhonků prostě nehodí. Slunečnice potřebuje hloubku substrátu alespoň 100-130 centimetrů, aby jí bylo dobře. Ta adeptem pro tenhle způsob pěstování spíš nebude.
Ze seznamu plodin vhodných k pěstování ve vyvýšeném záhonku se takhle asi vyřadí i rajčata (ty sahají kořeny 60-90 centimetrů hluboko), a rovněž brambory. Ty sice vzejdou i ve čtyřiceticentimetrové hloubce substrátu (optimum mají kolem osmdesáti), ale dolovat pak hlízy ven není zrovna snadné.
Zato okurky, kořenová zelenina (mrkve a petržele) vystačí jen se 45 centimetry, cibule a hrášek s třiceti a salát-špenát-ředkvičky jen s pouhými patnácti centimetry substrátu. S tím už se dá pracovat.
Berte to spíš orientačně, protože nakonec nejvíc záleží na tom, co se nachází pod vyvýšeným záhonkem. Když úrodná, kyprá a zdravá hlína, nejsou ani dlouhé kořeny překážkou.
)
Problémy s velikostí
Co se stane, když to netrefíte, a do vyvýšeného záhonku o velké výšce zasadíte něco mělce kořenícího? Nestane nic – poroste to normálně – ale velmi neefektivně tím zužitkováváte objem užitého substrátu. Na košík ředkviček jste „spotřebovali“ patery kolečka hlíny.
Když do mělkého záhonku nasadíte hluboce kořenící? Neporoste to dobře, protože rostliny brzy kořeny narazí na práh svých možností. Pokud se pod vyvýšeným záhonkem nachází normální půda, bude ten zásek v růstu kratší. Jestli je tam dlažba, z úrody nebude nic.
Co když nějakou plodinu, která si žádá spíše střední hloubku, zasadíte do zbytečně hlubokého substrátu? Buď se nestane nic anebo se nadzemní růst významně zpomalí. Protože rostlina bude investovat do růstu kořenů a toho, aby obsáhla objem kolem sebe.
)
U příliš mělkých vyvýšených záhonků – které ale nejsou vůbec špatné pro pěstování salátů, špenátu a bylinek – je třeba vzít do úvahy i to, že mnohem rychleji prosychají. A také pozor s vyššími ohrádkami, které jsou usazené na vlhkém podkladu – ty budou naopak vodu zadržovat a špatně odvádět.
Máte vysoký vyvýšený záhonek, ale chcete v něm pěstovat jen ty saláty? Připravte si terén předem. Dno záhonku můžete vystlat třeba starým dřevem, abyste ušetřili množství substrátu, které dovnitř nakonec nasypete.
Vyvýšené záhonky jsou perfektní, ale musí – kromě toho, že odpovídají nárokům zahradníků – odpovídat i nárokům pěstovaných rostlin.
Materiály: Gardeners.com, TheSpruce.com, SavvyGardening.com, HouseDigest.com
)
