To, že 22. května proběhl Den Země, jste možná zaznamenali. A takových dní je v kalendáři ještě spousta. K čemu jsou vlastně dobré? To už je trochu složitější.
Ještě před sto lety slavila 11. února svátek Předislava, Optát měl svátek 4. července a Želimír 5. dubna. Dnes se už s těmito staročeskými a památnými jmény v kalendáři neshledáme. Hrdých nositelů těchto křestních jmen, pokud ještě nějací zůstávají, je totiž jako šafránu. A tak je u konkrétních dat v kalendáři zastoupila jména frekventovanější. Není na tom nic neobvyklého, po Hroznatě, Poměnovi nebo Chotimírovi se nikomu moc nestýská.
Proč to zmiňujeme? Inu, možná proto, že lidem občas uniká, že mimo svátky jmenin je světový kalendář naplněn taky nejrůznějšími environmentálními daty. Dny, kdy se vzpomíná, chválí, oslavuje či vzývá něco přírodního.
)
Když to vezmeme z gruntu: podle světového kalendáře si k pátému lednu si připomínáme Dny ptáků. Většinou v národním formátu. Po nich vzpomeneme na mezinárodní den zeber, a než se nadějeme, je tu 2. únor a s ním hned „světový“ Den mokřadů.
Druhého února je živo, protože současně s mokřady „slaví“ i pštrosi a svišti. Na třetí sobotu v únoru připadá světový den luskounů, na třetí neděli pak Světový den velryb. Vzpomenout musíme ještě na šimpanze bonobo a hrochy, než se únor překlopí s Mezinárodním dnem ledních medvědů do března. Následuje světový den divočiny, druhý pátek v březnu se vzdává hold Slunci, pak je tu den pro čistotu řek, a taky Den práv spotřebitelů. I ten je nazelenalý až na půdu, stejně jako Globální den recyklace, který následuje jen tři dny poté. Někde mezi tím je třeba vzpomenout na dravce a pandy. Svůj den mají vrabčáci i žáby.
)
Vzpomenout je třeba i na lesy, dřevo a vysazování semenáčků. Naštěstí všechno v jednom dni. Pak už jen tuleni, Světový den vody a Mezinárodní den bez odpadů, a březen je konečně za námi. Asi nemá cenu pokračovat dál, protože ten seznam je vyčerpávající.
Seznamy máme. A dál?
Svůj den má kdekteré zvíře, od hyeny po tapíra. V kalendáři najdeme den vymezený zahradám, tažným ptákům, den pro cestování do práce na kole (nezaměňovat se Dnem bez aut) a Světový den pro včely. Včely se pak svezou na vlně popularity ještě jednou, během Dne opylovačů. Zkrátka všechno, co aspoň trochu souvisí s životním prostředím či přírodou, už má přiřazené své datum.
Pokud tonete v nejistotě, kdy mají vaši blízcí narozeniny, můžete jim s přehledem doplnit zvířecí přízviska. Jen jim raději neříkejte, že jste si je poznačili jako okapi, vombaty, sněžné levharty anebo lenochoda či gibbona. A komu nestačí jednotlivé dny, jsou tu i tematické týdny. Týden pro zvyšování povědomí o klimatické krizi, týden pro odpady, pro mobilitu… Není to krásné?
No, není. Tohle kalendářní škatulkování vypovídá snad jen o tom, že zkrátka máme rádi ve věcech pořádek. Až chorobně. Ale zrovna pro zmíněné živočichy (a rostliny) se tím zařazením v praxi nic nemění.
)
Pátého září neoslavují Den amazonských deštných pralesů dřevorubci tím, že by nechaly motorovky odpočívat. A ani oslavy prvního září – japonského Dne delfínů – se neobejdou bez pochoutek z těchto inteligentních savců. Ke čtrnáctému červenci se v životě šimpanzů (včetně těch bonobo, kteří už jeden separátní svátek mají), žraloků a kosatek nestane nic nového. I nadále budou loveni, vybíjeni, vytlačováni a jejich životní prostředí znečišťováno a ničeno.
Ochota lidstva pomáhat jim se zkrátka vyčerpala tím, že jsme jim přidělili den v kalendáři, a tím to hasne. Mimo přestupný je těch dní do roka jen 365, a i když se už o některá data dělí dva až tři živočichové, všichni se do kalendáře prostě nevejdou.
Dejte mi s tím svátek
Navíc je to nespravedlivé. Na každého člověka na planetě připadá 2,5 milionu mravenců (dohromady jich je 20 kvadrilionů, tedy dvacítka a k tomu čtyřiadvacet nul) – a ti svůj den nemají. Copak oni tu s námi nežijí? A kdy je mezinárodní den švábů? Šestého června to prý nebylo ono. Kdy jen den pro odpudivé, ale užitečné pavouky, kdy se je den sršňů a vos - ti se s opylovači nesvezou, a přitom jsou tak prospěšní.
Dnů se totiž dočkali jen ti živočichové, kteří nás nějak oslovili a zaujali, jsou populární. Třeba sloni, nosorožci, tygři. A i když zrovna tihle už svůj den mají, lépe se jim díky tomu nevede. Podobná marnost pak vychází z environmentálních termínů, určených nějakým hnutím a aktivitám. Na Den veganů se ve světě nejí méně masa, než v jakýkoliv jiný průměrný den v roce; Den ekologického dluhu už dohromady nikoho nezajímá a na Den bez plastů se nevyrobí ani o tunu méně plastů.
)
Snaha přiřadit si datum v kalendáři se zkrátka míjí účinkem a ve výsledku vlastně působí dost hloupě.
Je to podobné, jako se Dnem matek (12. května) nebo Mezinárodním dnem žen (8. března). Pokud na ženy a matky kolem sebe vzpomenete jen jednou dvakrát do roka, je to od vás vlastně dost bída. Lásku a pozornost by si zasloužily jistě pořád. A zrovna tak supy nebo rejnoky je třeba chránit a brát na ně ohledy vytrvale, ne jen jeden den v září.
Že má 4. října svátek František? Když žádného kolem sebe nemáme, neznáme nositele jména osobně, nějak nás ta informace neosloví. A protože kolem sebe nemáme vlky a žraloky obrovské/velrybí, nedotýká se nás osobně jejich den o nic víc, než třeba jmeniny toho anonymního Františka.
Z těch environmentálních svátků v kalendáři se zkrátka stala mezinárodní přehlídka zbytečnosti. Na oficiální vyhlášení Světového dne tuňáků bylo nejspíš vynaloženo víc energie, než na jejich ochranu. Škatulky nám tu už dávno nepomáhají, jen usnadňují proces zapomínání.
Až jednou vyhynou mořské želvy – a že k tomu už mají docela blízko – prostě jen nahradíme jejich datum v kalendáři (16. června) nějakým jiným živočišným druhem. A dopadne to stejně jako s Želimírem, Optátem a Hroznatou. Ochrana planety Země, životního prostředí, zvířat a živočichů a zkrátka všech těch blbin okolo by měla být součástí našeho myšlení celý rok. Svátek nesvátek.
Zdroj: ClimeWorks.com, iTuAbsortech.com, GlobalStewards.com, Wikipedia.org, Smirice.eu
