Ne každá rostlina pěstování bez substrátu, tedy jen ve vodě, docení. Ty následující si ale rozhodně nestěžují, pěstování ve vodě dokonce vítají, jsou na ně totiž dobře adaptovány. Pěstováním ve vodě si usnadníte jejich množení a úspěšný růst.
Zelenec chocholatý při pobytu ve vodě docení nižší osvětlení, pomůže mu to s produkcí tmavších listů. Musíte se ovšem postarat také o to, aby jeho listy neskončily ve vodě.
Pokud chcete mít interiér laděný do feng-šuej, takhle to má správně vypadat. Dracaena sanderiana, neboli Šťastný bambus, byl k pěstování ve vodě přímo stvořen.
Filodendrony jsou doma převážně v tropech střední a jižní Ameriky. Vlhko jejich kořenům svědčí, hydroponii provozovaly dříve, než s ní přišli lidé.
Šplhavnice zlatá (Epipremnum aureum) neboli potos vyžaduje velmi časté zalévání. Takže jeho pěstování nikoliv v substrátu, ale ve vodě, dává smysl i z praktického hlediska.
Jasné byť nepřímé slunce, a přiměřená zálivka. To je všechno, o co si říká Dieffenbachia. S přiměřeností zálivky si to můžete usnadnit a nechat ji, ať si sama z vodní nádržky bere tolik, kolik potřebuje.
Zdobné šípatky běžně porůstají břehy vodních ploch a rostou i ze dna tůněk. Těm skutečně voda vůbec nevadí a prosperují v ní.
Monstery umí být poněkud choulostivé. V půdě, která jim jen trochu nesedí, trpí. A dávají to jasně najevo. Nahradit substrát vodou je tedy cesta jak sobě i monsterám usnadnit život.
Pochvatce kopřivové (Coleus sp.) známe spíš jako africké kopřivy. Krásné, pestrobarevné a nežahavé. Při pěstování ve vodě se plně rozvine potenciál barev jejich listů a jeho exotické ochlupení.
Proč se rostlince Tradescantia zebrina říká podeňka - voděnka? No proto, že vodu nesnáší, to asi nebude. Zajímavá je především kresba jejích listů a barevné kombinace, kterými se pyšní.
Peperomia neboli pepřinec není žádný velký hit, spíše malá milá jistota, která nikdy nezklame. Pěstování ve vodě z ní ovšem udělá vysoce estetický kousek.
Hodí se asi přiznat, že celá rostlina fíku (fíkusu) lyrového se vám do skleněné pěstební nádoby asi nevejde. Ale není toho ani zapotřebí. Ve vodě můžete pěstovat vějíře složené z jednotlivých listů.
Saintpaulie, kterým říkáme africké fialky, to ve vodě taky mají rády. Jsou totiž velmi nenáročné, přizpůsobivé. Daří se jim zrovna tak dobře v pevné zemi, jako ve vodní lázni.
Mezi pokojovkami, kterým se líbí pěstování ve vodě, nás břečťan většinou na první dobrou nenapadne. Ale je to tak a umí být za tuhle změnu prostředí velmi vděčný.
Toulcovky mají pěstování ve vodě také rády. Jen pozor na to, kolik a jakého světla jim přitom dopřejete. Na sluneční úpal jsou hodně citlivé a při pěstování ve vodě se ta jejich citlivost ještě zvyšuje.
Pelargonia neboli muškát. Naprostá klasika z venkovního květináče. Ale k jeho pěstování můžete přistoupit i jinak. Pěstovat ho hezky v interiéru, a ve vodě. Budete překvapeni zajímavým výsledkem.
Sukulenty si poměrně dost nepřesně spojujeme se suchem. Crassula ovata, tedy tlustice vejčitá, ale rozhodně nemá problémy ani s růstem ve vodě.
Pilea pepřincová (Pilea peperomioides) neboli penízovka je dalším „skoro-sukulentem“, kterému hydroponické pěstování jde k duhu. Domov vám učiní bohatším o nevšední krásu.
Zdroj: 1millionideas.com, cleverbloom.com, TheSpruce.com, marthastewart.com