Může to znít až neuvěřitelně, ale druhů zeleniny, kterou můžeme obohatit svůj jídelníček přímo ze zahrádky po celou zimu, je mnoho desítek. Dokonce jsem našel informaci, že rakouský zahradník Wolfgang Palme si pro tento účel ověřil až 70 druhů zeleniny!
Zeleninu nemusíme pro zimní využití pouze skladovat a nebo kupovat v obchodech. Navíc v zimě kupovaná a drahá zelenina má na svém účtu vysokou ekologickou stopu (vytápění skleníků, svícení, přeprava, hnojiva apod.). Pokud se však smíříte s obměnou tradičního sezónního zeleninového jídelníčku, kterému dominuje zelenina teplomilná, můžete si od podzimu do zimy pochutnávat na mnohých zdraví prospěšných a chutných pokladech zeleninových záhonů. Řeč je o takzvané zimuvzdorné zelenině, mezi kterou patří kadeřavá a růžičková kapusta, pórek, ozimý salát, špenát, kozlíček polníček a další druhy.
)
V úvodu zmíněný Wolfgang Palme zjistil jakožto vedoucí Výzkumného ústavu zahradnického při pokusech se zeleninou zcela náhodou, že mrazuvzdornost některých druhů zeleniny je až ohromující. Konkrétně šlo o asijský salát, jehož úrodu nestačili sklidit, načež náhle udeřily nečekané a silné mrazy. Dle dostupné literatury by tento druh neměl vydržet nižší teplotu jak -3 oC, on však přežil -15 až -20 oC, přičemž zůstal stále svěží a chuťově vynikající. Bohužel pak nenašel v dostupné literatuře žádné informace o mrazuvzdornosti zeleniny a proto zahájil svůj vlastní výzkum. Několik let testoval, kdy je třeba konkrétní druhy zeleniny zasít, aby je bylo možné sklízet i v zimě a zkoušel též, jak zeleninu před mrazem chránit. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že lze v zimě sklízet i ředkvičky, některé saláty včetně asijských a zelí, pažitku a zimní řeřichu.
)
Dosud bylo výzkumem odhaleno na 70 druhů mrazuvzdorné zeleniny, počínaje endevií a konče cibulí. Dnes pořádá přednášky a workshopy na toto téma a píše knihy. Některé druhy zeleniny lze pěstovat bez jakékoli ochrany, mnohé krásně vydrží pod sněhem, jiné snesou i holomrazy a jiné vyžadují speciální kryt po dobu největších mrazů. Úžasné je, že získané vědomosti mohou využít jak drobní zahrádkáři, tak zelináři, zahradníci a farmáři.
Bohužel není odborná literatura Wolfganga Palmeho dosud dostupná v češtině. V němčině ji najdete například ZDE.
)
Obecně platí, že mrazuvzdorné jsou též takzvaně vytrvalé druhy zeleniny, které přežívají zimu díky hlízám a kořenům pod zemí. Na jaře tyto druhy znova obrazí, ovšem sklízet můžeme nadzemní části přes zimu. Pod zemí zimu přežívá křen, chřest a topinambur, dále dvouleté zeleniny jako třeba petržel, černý kořen a pastinák. Mrazuvzdorné jsou též mnohé cibuloviny, konkrétně vytrvalé a dvouleté druhy. U špenátu a zimního salátu je zajímavé, že snesou teploty pod bodem mrazu pouze v určitém úseku svého vegetačního období. Ovšem taková růžičková kapusta a kadeřávek patří mezi skalní otužilce.
Základním předpokladem pěstování zimní zeleniny je pak obvykle podzimní výsev a nebo alespoň na konci léta. A to v době, kdy zem ještě nemůže být zmrzlá, ale ani rozbahněná (kvůli přemokření a plísním). Na podzim a za příznivého počasí i na začátku zimy můžeme vysévat mrkev, kořenovou i naťovou petržel, cibuli a včetně šalotky, zimní odrůdy česneku (paličák i nepaličák), košťálovin (např. květák Arktur a hlávková kapusta Arkta) a také přezimující špičaté zelí. I přes mrazuvzdornost této zeleniny je důležitá především ochrana před holomrazy (zeleninu nechrání tepelně izolující vrstva sněhu). Sáhneme po přihrnutí zeminy či kompostu a zákrytu slámou, suchým listím a nebo chvojím. Pomůže také bílá netkaná textilie, kterou po okrajích zatížíme kameny či starými cihlami. Vhodná je i promyšlená kombinace zákryvu, třeba na listí je vhodné vyskládat chvojí, aby nebylo rozfoukáno po celé zahradě, přitom dosáhneme účinnější ochrany zeleniny.
)
Liší se též u mnoha druhů zimní sklizeň oproti té sezónní. Třeba při zimní sklizni růžičkové kapusty neodlamujeme postupně jednotlivé růžičky a listy, ale spolu s růžičkami odřízneme i celý košťál. Můžeme též celou rostlinu vyrýt i s kořeny a založit do hlubokého pařeniště. Špenát pro změnu sklízíme postupným otrháváním listů i vyříznutím celé rostliny i s částí kořenů a to zásadně za suchého počasí (mokré listy se snadno zapaří a rychle vadnou). Při sklizni mokrých listů musí následovat okamžité zpracování. Obnažený záhon poté, co odebereme potřebné množství hmoty, opět zakryjeme, abychom ochránili ostatní rostliny. A třeba takový zimní pórek lze sklízet postupně od časného podzimu až do jara. Výhodné je u něj však nakopčení, díky kterému získáme co nejdelší vybělenou, křehkou a lahodnou část. Tedy tu část, kvůli které se pórek pěstuje především. Dávejte též pozor, abyste omylem nevyseli letní odrůdy, které jsou teplomilné.
Ohromnou výhodou zimní zeleniny je fakt, že v tu dobu neřádí prakticky žádní škůdci a s chorobami je to podobné. Pozor však, některá zelenina nesnáší střídání teplot a výkyvy počasí a za oteplení hrozí plísně.
)
)
)
)
)
)
)
)
)
