Začneme netradičně, stesky a pak pochvalou. Protože stýskat si po něčem, co nemáme, nebo v čem jako národ nikterak nevynikáme, je zjevně naší národní tradicí. A je fakt, že dálnice jako v Německu (nebo aspoň jako v Polsku) tu zkrátka nemáme. A Vídni zase můžeme závidět architekturu, zeleň, Dunaj a fungující systém MHD, třeba. Existuje ale něco, za co se můžeme objektivně pochválit a jsme v tom nejlepší? V Evropě, ba dokonce na celém světě? Samozřejmě.
Jsme na celém světě tím prvním národem, který vyniká v přepočtu knihoven na množství obyvatel. Pokud by se kulturní vyspělost národa posuzovala knihovnami, jsme světová velmoc. Nevěříte? V Česku momentálně působí 6133 veřejných knihoven zřizovaných převážně obcemi; 5782 knihoven školních; třiadevadesát vysokoškolských knihoven; třiačtyřicet knihoven Akademie věd ČR; 221 knihoven ve zdravotnických zařízení a k tomu stovky dalších odborných knihoven různých organizací a firem, včetně soukromých subjektů a sbírek. Uf.
)
)
)
)
Přepočteno, pro každý milion obyvatel máme uchystáno přinejmenším 992 knihoven. Jsme zkrátka ti největší knihomolové světa. Za námi se – ve značném odstupu – se drží Litva, Polsko, Ukrajina a Maďarsko. Světové a záviděníhodné prvenství, za které se můžeme nechat pochválit, tedy máme. Krapet horší už to je s faktem, jak s tímhle prvenstvím zacházíme.
Vzdělanost a kultura roste z knihoven
Nebudeme vám teď sahat do svědomí – kdy naposled jste byli v knihovně a jestli máte všechny výpůjčky srovnané – ale koukneme se na architekturu. Protože v té zrovna u knihoven moc nevynikáme. Což je škoda, protože těch možností jak v dnešní pře-digitalizované době přitáhnout mládež ke čtení tištěného slova, zase tolik není. Vytvořit pozitivní vazbu na knihy – a prostor, kde jsou k zapůjčení – už od dětství, je přitom asi jediný způsob, jak si naše světové prvenství dál podržet a rozvíjet.
)
Příkladem nám naopak může být super-lidnatá Indie, respektive Bombaj. Metropole, v jejíž aglomeraci žije dvakrát tolik obyvatel, co v celém Česku, ale knihoven tam mají pomálu. Ale jakých! Ten rozdíl podtrhuje projekt studia HINGE, které vytvořilo velmi atraktivní pojetí tzv. Lesa vědomostí, dětské oddělení městské knihovny. V krátkosti: vypadá to tak, že bychom se rádi do takového dětského oddělení rádi nastěhovali nastálo, byť by nám byl za sousedy Lada a Sekora.
)
)
Prostor pro malé čtenáře
Objekt vznikl přestavbou staré budovy skladu místního Kriketového klubu z roku 1938 (kriket je zase něco, v čem vynikají Indové), s výhledem na park, který byl vytvořen ze starého kriketového hřiště. Zvnějšku nenápadná budova se dočkala náročné přestavby v interiéru, vedoucí k vytvoření prezenčního, čtecího, archivářského a úložného prostoru, včetně čtecích koutků a přednáškového místa. To celé s užitnou plochou 420 metrů čtverečních, velkolepě vykreslených dřevěnou klenbou, stylizující se do podoby prostoru pod korunami stromů (Vědění).
)
)
To, že profil obkladů stěn nabývá podoby desek 16x20 milimetrů; že byla adaptována původní koloniální podoba stavby; že jsou všechny stojany zakázkově vyrobené a dosahují výšky maximálně 120 centimetrů – a jsou vyrobeny z certifikovaného FSC dřeva – jsou vlastně podružnosti. Podstatné je, že v Bombaji dokázali vytvořit prostor pro malé čtenáře, který je i v dnešní digitalizované době naprosto relevantní.
A pojí se s tím otázka, jestli bychom takové knihovny – anebo aspoň jejich dětská oddělení – neuměli dělat též. Abychom nakonec neskončili u dalších stesků místo něčeho, za co se můžeme ve světě zatím hrdě pochválit.
Zdroj: studio HINGE
Foto: Suryan//Dang
